The End of the F*cking Camp

67. Ztracený náramek

ETHAN

Další den bylo pondělí. Nikdy jsem neměl pondělky rád, ale myšlenka, že dnes mám chemii a Victorie ji má taky, mi aspoň trochu zlepšila ráno.

Jelikož máma autem jezdí do práce, musím jet na kole. Nestěžuju si. Na kole to jsou zhruba čtyři minuty a aspoň si pročistím myšlenky.

Před školou na mě tradičně čekali mí kámoši. Ryan, Jordan a Emily. Ale Victorii jsem tu neviděl.

,,Čus, brácho," pozdravil mě Jordan a ti dva zamilovaní taky. Nevím, čím to je, ale až teď si všímám, jak moc zamilovaní jsou. Myslím Ryana a Emily. Vždy jsem si myslel, že to je spíš vztah ne z lásky, ale vztah jen aby nějaký měli. Jenže teď jejich vztah vidím úplně jinak, nevím proč.

,,Čest," pozdravím je všechny najednou.

,,Kdes včera byl? Chtěli jsme jít na bazén, ale tvoje máma nám řekla, že neví, kde jsi," řekl Ryan. Při vzpomínce na včerejšek jsem musel překonat touhu se usmát jak debil. Musím si udržet neutrální výraz a snažit se neusmívat.

,,Neřešte mě," řeknu. S Victorii to chceme ještě nějakou dobu držet v tajnosti. Neberte mě špatně. Klidně bych to vyřval celému světu, ale mám jistou reputaci a Victorie by na to neměla nervy. Znám ji. Neudržela by se a byla by schopná nějakou mnou posedlou holku klidně podřezat. Nechci, aby se nám do toho pletli ostatní lidi, ale počítám s tím a jsem si vědom, že se to stane.

,,Nebo spíš s kým jsi byl?" opraví se Ryan. Všichni se zasmějou. Najednou jako bych vycítil její přítomnost. Otočím se a spatřím Victorii se zaraženými sluchátky v uších. Neohlížela se na ostatní. I ona zvedla zrak a porozhlédla se po okolí. Spatřila mě a hned se usmála a i s úsměvem se vydala k nám.

,,Čau," pozdraví nás.

,,Ahoj, dnes máš dobrou náladu," Emily se ujme slova. Victorie jen mykne rameny. Celým pozemkem se rozezní zvonek.

,,Ehm, po cestě jsem ztratila řetízek, musím ho najít," řekne Victorie. Všichni se na ni otočíme s pozvednutým obočím.

,,Teď? Najdeš ho potom," řeknu. Já myslel, že náhrdelníky ani náramky nenosí. Victorie na mě mrkne a podívá se na mě přísným pohledem. Jako by říkala hraj to se mnou, jinak poznáš chuť betonu.

,,Ale já ho musím najít teď, protože potom tam už nemusí být," řekla a já se radši přizpůsobil její hře.

,,Pomůžu ti ho najít. Vy zatím běžte napřed, my vás doženeme," nařídím jejím znechuceným pohledům.

,,Jo, jasně. Hlavně ať se Victorie vrátí do školy ve stejném stavu," zavolala Emily a všichni tři mířili do dveří. Otočím se na Victorii a pozvednu na ni obočí.

,,Co děláš?" zeptám se Victorie.

,,Nic. Jen ráda porušuju pravidla." Na to mě vzala za paži a utíkala se mnou ke školní kolárně, kde si lidé odkládají kola. Vlezeme dovnitř. Hned Victorii přirazím ke zdi. Ruce položím na zeď okolo její hlavy, a tak jí zbývá své ruce svěsit podél svého těla. Dívá se mi těma šedýma očima přímo do mých. Ale mé oči nebudou nikdy tak překrásné jako ty její.

,,Lhářko, ty přece řetízky nenosíš," řeknu s pobaveností.

,,Za to ty řetízky na krku nosíš pořád." Svýma prťavými dlaněmi putuje přes moje bříšní svaly až ke krku a chytne mě za můj hrubý náhrdelník. Zrychlí se mi dech. ,,Strašně se mi to líbí," řekne svůdným hlasem před tím, než trhne za řetěz okolo mého krku a naše rty spojí v jedno. Přitlačím své tělo na ni a ona mi vzdychne do úst. Její prsty mě jemně tahají za vlasy.