The End of the F*cking Camp

60. Ztracená sebekontrola

VICTORIE

První dojem může lhát a jasným příkladem je Emily. Je to úžasná osoba. Ať jsem cokoliv řekla na její vztah s Ryanem na táboře, beru to zpět. Na jejich vztahu se mi nejvíc líbí, že to není klišé. Nestrkají do sebe jazyk co pět minut. Spíš se navzájem škádlí a jde vidět, že tohle je naplňuje.

Během dvou dnů se stalo hodně věcí, ale ani jedna nebyla natolik zajímavá. Ethan se mi sice na školních chodbách vyhýbá a dělá jakože neexistuju, ale jeho kámoši mají jiný názor. Jordan a Ryan se se mnou úplně normálně baví. Včera jsme šli do Parallaxu jen tak pokecat, kde brigáduje Emily. Nevěděla jsem, co tu dělá Mike, ani jsem nevěděla, že si je Mike s Ethanem, Ryanem a Jordanem tak blízký, ale včera se v Parallaxu objevil taky.

Nebyla jsem v Parallaxu dlouho. Možná, že trvalo půl hodinu, než jsem ztratila sebekontrolu a Ethanovo zírání jsem nevydržela. Vymluvila jsem se na mou předstíranou nevolnost, ale byla jsem zdravá jako rybka, byla to jediná cesta, jak se osvobodit od toho pronikavého pohledu. Díval se na mě bez úsměvu. Díval se na mě chladnýma očima a já tohle nevydržela.

Kdykoli jsem za ním přišla, že mu to vysvětlím, tak se naštval a dál tvrdil, že není co vysvětlovat. Cítím, že brzy ztratím nervy a prostě mu řeknu, jak ho nesnáším, ačkoli bych tím myslela pravý opak.

V Parallaxu na včerejší pokec Jordan přivezl malou Sadie, na které jsem po pěti minutách poznala, že je zakoukaná do Ryana. Je jí jen patnáct, takže mě nijak nepřekvapuje, že se chová jako děcko. Ani jednou na mě nepromluvila a podle těch vystrašených pohledů, které mi věnovala jsem poznala, že se mě bojí. Dnes jde první den do školy a vlastně nevím, kde byla předtím. Doopravdy mě to nezajímá, takže jsem na tu zvlhlou Sadie v blízkosti Ryana, zapomněla.

Vstoupím do té budovy, kde se jdu dobrovolně vzdělávat. Jdu ke skřínce, kde si vezmu pouzdro v podobě jedné propisky.

,,Čau, holka, tohle musíš vidět. Sadie se snažila tě okopírovat s celým outfitem. Jak já ji nesnáším," vybalila. Chvíli mi trvá než to zpracuju. Jsem unavená a dělá mi problém se na něco soustředit.

,,Cože?"

,,Jen se pojď podívat," řekla a se zamračením mě táhla mě neznámo kam. Po pár vteřinách jsem viděla Sadie u skříňky. A teď mi došlo, jak to Emily myslela. Sadie měla shodou náhod úplně stejné džíny i tričko jako já včera v Parallaxu. Nějak mě to nenaštvalo. Spíš rozesmálo. Doopravdy jsem vybouchla smíchy.

,,Ona se tě doopravdy snaží napodobit." Začala se smát taky. Skoro jsme se váleli po zemi. Studenti se na nás dívali jako na potřebující odbornou pomoc holky.

,,Co se děje?" Zjevil se před náma Ryan. Nechápavě se na nás díval.

,,Sadie," dokázala jen říct Emily, protože se nemohla nadechnout.

,,A co s ní?" zeptal se nás Ryan.

,,Má na sobě to stejné oblečení jako Victorie." Ryan si ji znovu prohlédl. Zasmál se, když si uvědomil, že včera v Parallaxu jsem shodou náhod měla skoro to stejné. Už se sem připojil i Ethan. Zase mě sjel pohledem, ze kterého mě zamrazilo celé tělo a poskočilo srdce, když se naše páry očí setkaly v ten stejný moment. Odvrátím od něj pohled.

,,Sadie má dnes narozky, tak jí pojďte popřát," řekne Ethan a mě zastíní znak žárlivosti. Snad si nemyslí, že jí fakt půjdu popřát.

,,Hodně štěstí k narozeninám, Sadie," popřeje jí Ethan. Aspoň že jí popřál tak ledabyle. Ani jí nepodal ruku a ani se na ni neusmál, nebudu lhát, já v duchu skákala do vzduchu.