Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓

2. Soused

Napočítala jsem do pěti, deseti a dvaceti, ale uklidnění stále nepřicházelo, rány neodcházely.
Nějakým způsobem mě to udělalo strašně překvapenou a vytočenou.

Bylo nekolik možností co udělat.

Za a) jít zaklepat, za b) zaklepat až bubnování ustane a za c) špehovat.

Rozhodla jsem se pro možnost c, jelikož možnost a byla nemyslitelná kvůli hluku, který buben vydával a možnost b byla moc zdlouhavá.

Přinesla jsem si stoličku ke dveřím a sledovala kukátkem. Cítila jsem se trošku jako malá holka, kterou rodiče nechali samotnou doma a rozhodla se si detailně zapisovat, co se děje na chodbě. Moje zápisky by byly... - vlastně nebyly, nic se nedělo.

Zároveň jsem vytočila na telefonu Sophii, abych jí okamžitě oznámila mou situaci.

,,Nazdar, Soph, máš se?" vyjela jsem celkem podrážděně.

,,Mám se fajn, nejspíš narozdíl od tebe. Co se děje? A ty tam kácíš les?" zeptala se vystrašeně Soph na druhé straně.

,,Říkala jsi, že tu bude klid. Ani ne půl hodiny po tom, co jsem přišla z práce se z vedlejšího bytu ozývají takový rány, které by vzbudily i mrtvýho. Je tam nějakej bubeník," řekla jsem poraženě. Uvědomila jsem si, že být na ni naštvaná není vůbec fér.

,,Promiň, A, to jsem vážně netušila, hlavně klid, však ono to přejde," snažila se mě uklidnit Soph.

,,Jo, no... jasně," naštvaně jsem bouchla s telefonem na své místo.

Zbytek dne jsem strávila v posteli s polštáři přitisklými na obou uších, strnulým výrazem a v duchu prosila toho tam nahoře, aby blázna od vedle utišil - jakkoli - třeba mu vzal paličky, nebo mu prostě řekl, že už to stačí a trénování bylo dost.

I přes mou nevrlou náladu jsem se musela usmát nad představou, že nějakému potetovanému, pomalovanému a strašidelnému metalovému nadšenci přijde Pán Bůh ničit zábavu.

Už bylo půl sedmé a stále se nikdo neměl k tomu pomoct mi.

,,On je vážně něčím nadopovaný, to není možný," zavrčela jsem.

Navštívím ho. Hned zítra.

×××

Z práce jsem spěchala jak nejvíc to šlo. O pár minut později jsem stála před dveřmi toho umělce a dodávala si odvahu k zaklepání.

,,Ale notak, přece na tom vůbec nic není," říkala jsem si a už už chtěla zaťukat na dřevěné dveře.

,,To jsou k nám hosti," ozval se za mnou sametový hlas. Lekla jsem se tak, že jsem nadskočila, otočila se a s vytřeštěnýma očima civěla na osobu před sebou.

Někoho takového jsem vůbec nečekala. Přede mnou stál muž, nemohl být více než o tři roky starší. Jeho blonďaté, načechrané vlasy mu vlály kolem obličeje a zakrývaly čelo. Ve tváři mu svítily velké, průzračně modré oči rámované dlouhými hustými řasami. Jeho růžové rty se zvlnily do úsměvu a odhalily bílé zuby. Byl mi od někud velice povědomý.

,,Já, já jsem..." slova se mi nechtěly spojit do souvislé věty a musely ze mě udělat naprostého cvoka. Mezitím co jsem se snažila poskládat větu o tom, proč právě stojím před jeho bytem, přistoupil ke dveřím a chystal se odemykat.

,,Mohl byste prosím přestat mlátit do těch bubnů? Třeští mi z toho hlava," řekla jsem nakonec. Povytáhl na mě obočí tak vysoko, že se schovalo pod jeho hřívou.

,,No to teda nemohl, mladá dámo. Pracujeme teď s kapelou na písničkách," oznámil mi, když mě pustil dovnitř. Ani jsem se nestihla porozhlédnout, jak jsem byla zvědavá na to, co mi řekne.

,,S jakou kapelou?" zeptala jsem se jistou dávkou zaujetí.

,,Jmenujeme se Smile." SMILE no to mě podrž!!

,,Půjčím vám tady pár kazet, můžete si je pustit, abyste byla víc v obraze. A teď," začal mě postrkávat ke dveřím, ,,jdu trénovat."

,,Ale já-" nestihla jsem už nic říct, jelikož přede mnou prásknul dveřmi.

Několikrát jsem zamrkala.

Takže si to shrňme. Místo toho, abych poučovala nějakého ošklivého, škaredého a strašidelného bubeníka mi udělal přednášku až moc hezký bubeník kapely Smile.

×××

Zbytek dne jsem strávila posloucháním kazet od mého souseda za doprovodu hlasitého rachotu od vedle...

Musela jsem uznat, že ta hudba byla skvělá. Měla náboj, myšlenku a co ještě - byla originální. Poslouchala jsem pořád, pořád dokola u domácích prací a vlnila boky do rytmu. Po několika hodinách už jsem u některých znala i text, a melodie mi uvízla v hlavě.

Když jsem tak koukala na stěnu a pohupovala hlavou do rytmu Step On Me, mou pozornost upoutala kytara pověšená na háčku vedle televize.

Sice už jsem několik měsíců nehrála, a hrozilo, že se mi vrátí vzpomínky, ale rozhodla jsem se vyzkoušet co ve mě zůstalo, zvlášť, když jsem teď nabrala tolik inspirace.

Zastavila jsem kazetu, sundala kytaru ze stěny, zkontrolovala, jestli je naladěná (překvapivě byla) a vzala si papír, který jsem po delším hledání skutečně našla.

Nějakou dobu jsem si jen brnkala melodie anglických klasik, které jsme si s rodinou zpívali, ale za nějakou tu dobu jsem se přistihla, že zapisuju akordy k textu.

Byla jsem do toho všeho tak zažraná, že mi nedošlo jak rychle utekl čas.

Svůj výtvor jsem si několikrát zahrála a uznala, že to není tak špatné. Dokonce i text dával smysl. Kytaru jsem opřela o pohovku a šla se uložit ke spánku, po této vyčerpávající činnosti.

Kazety vrátím zítra.

×××

Dnes do obchodu přišlo tak málo lidí, že jsem se celou dobu nudila a přemýšlela nad písničkami.

Když konečně nastal čas odchodu vyletěla jsem směr domov jako raketa.

Doma jsem do náruče naskládala kazety a papír s textem a s pocitem, že jsem náklaďák se vydala ke dveřím naproti.

Zaklepala jsem a nervózně čekala až někdo přijde otevřít. Nevykoukly na mě však moudré studánky, ale šedivé oči a kudrnaté háro.

,,Ehm, dobrý den, já jdu tady za-" podívala jsem se na cedulku na dveřích.

,,Rogerem," doplnil vědoucně muž přede mnou. Převzal mi kazety a podal mi ruku. ,,Brian May, kytarista skupiny Smile."

,,Sousedka Rogera, Alice," odpověděla jsem nejistě a usmála se.

,,Asi můžete jít dál, Alice," usmál se na mě Brian.

Vklouzla jsem do předsíně podobně vybaveného bytu jako jsem měla já.

Došla jsem až do obýváku a za rozložitými bubny spatřila blonďáka, jež si mou osobu měřil otráveným pohledem.
Tak to vy mi děláte takový binec v hlavě a ničíte ušní bubínky? Ráda vás poznávám, bubínci.

,,Přinesla jsem vám ty kazety, tak už asi můžu jít," pokusila jsem se o úsměv.

,, Ne počkejte. Co to máte na tom papíru?" zastavil mě.

~~~

Co zatím na příběh říkáte? :) Ocením i konstruktivní kritiku. <33