Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓

18. Zrádkyně

Kývla jsem.

Zvedli jsme se a zamířili do vedlejšího pokoje - zřejmě ložnice. Nervózně jsem si volnou rukou pohrávala s náhrdelníkem.

Sedli jsme si vedle sebe na postel, která stála těsně u dveří a nechali zhasnuto. Z vedlejšího pokoje se začal ozývat Freddieho úžasný hlas a melodie koled.

,,Řekla jsi mi, že mi to povíš," uchopil i mou druhou ruku, abych věnovala pozornost jemu a ne náhrdelníku.

Těžce jsem polkla s pohledem zapíchnutým na našich rukách. Snažila jsem se si to v hlavě urovnat. Nešlo to. Nemůžu. Nemůžu mu to říct.

,,Alice?" zeptal se Roger a víc se nade mě naklonil.

,,Kdykoli se mi můžeš s čímkoli svěřit, dobře?" pustil jednu mou ruku, kterou mě pohladil po tváři. Kývla jsem, opět beze slov. Prsty za čelist pozvedl mou hlavu, aby mě donutil se na něj podívat.

Kdyby to bylo cokoli jiného, hned bych to těm vřelým očím řekla.

,,Omlouvám se," priškrceně jsem ze sebe vydrala.
V krku se mi začal utahovat již dobře známý uzel.
,,Pokazilo by to náš vztah," hledala jsem důvody.

,,Nic by mi názor na tebe nezměnilo," řekl tišeji u mého obličeje. Dívala jsem se mu zpříma do očí a snažila se mu všechno vysvětlit telepaticky. Změnilo, Rogi.

S očima těkajícíma z mých očí na mé rty ruku plynule přesunul z čelisti na můj zátylek, aby si mě k sobě přitáhl blíž.

Vnímala jsem jeho dech na mém obličeji a přibližující se rty k těm mým. Přivřela jsem oči, ve chvíli kdy jsme se téměř dotýkali. Byli jsme si tak blízko.

,,Pojďte zpívat taky!" Soph rozrazila dveře. Leknutím jsme spadla Rogerovi do náruče a zabořila mu rudé tváře do košile.

,,Ew... Pardoooon," zrudla.

,,V pořádku," odpověděl kousavě Roger. Nejspíš ho to vyrušení nepotěšilo o nic víc než mě.

,,Tak pak přijďte, sháněli vás," s potutelným úsměvem doprovázeným pomrkávaním zase zavřela.

Když odešla, zvedla jsem ze spodu k Rogerovi pohled jako malé dítě k rodičům. Zaráz jsme si povzdechli a usmáli se na sebe. Tak třeba příště...

Beze slov jsme se zvedli a jakoby nic jsme se o chvíli později usadili u ostatních. Schválně jsem si sedla vedle Briana s kytarou. Aby to nebylo nápadné...

Všimla jsem si pohledů mezi bubeníkem, značně vyvedeným z míry a zvídavým kytaristou, které se daly popsat jako:
"co se zase stalo?"
"co by se mělo stát?!"
"vždyť se jen ptám, tak klid!"
"Pf."

A tak jsem spěšně ukradla Brianovi zpěvník, který měl před sebou, abych Rogera vysvodbodila z Brianovy pozornosti a znuděně, jako by se nechumelilo jsem začala listovat.

,,Co to jako děláš, Taylorová?"

,,Kradu ti noty."

,,Hmm... Hned po tvém příteli," tím zcela určitě myslel kamarádovi, ,,jsi nejnenápadnější člověk, kterého jsem kdy poznal. Tak se zeptám tebe, co se tam stalo?" Fajn, tak se pro změnu rozhodl vyzpovídat mě...

,,Kde?"

Povytáhl na mě obočí, ve výrazu "jako fakt?"

,,Zajímám se o vztah našich dvou blondýn, co je na tom špatného? Dokonce jsem si kvůli vám přečetl knížku o vztazích. Podle mých složitých výpočtů se z tebe stane i papírově Taylorová za," velice vážně se zamyslel, ,,za rok a půl, jelikož jste oba dva pomalí jak slimá-"