Probudila jsem se a unaveně zamžourala vedle sebe. To, co jsem viděla mi okamžitě zlepšilo náladu.
Roger ležel na břiše, rozčepýřené vlasy měl snad úplně všudy a z jeho lehce pootevřených rtů vycházely chrupkavé výdechy. Vypadal křehoučce a něžně jako malý klučík. Rozhodně pravý opak jeho já včera večer.
Lehla jsem si zpátky na polštář a jen ho pozorovala. Netrvalo dlouho a jeho víčka se mírně zacukala. Po tváři se mu rozlil rozespalý úsměv.Natáhl ke mně ruku, ale s heknutím s ní plácnul do polštářů. ,,Do háje," zavrněl.
,,Záda?" zeptala jsem se a pohladila ho po nich.
,,Hmmm... Už z toho nemůžu," přiznal se. ,,Strašně na nás kvůli tomu albu tlačí."
,,Obdivuju tě za to," políbila jsem ho na tvář, ,,nikdo kromě tebe by to nezvládl. A teď mi dovol ti pomoct." Natáhla jsem se na noční stolek pro masážní olejíček.
,,Lis... Je vůbec možný, abys byla tak úžasná?"
Usmála jsem se a začala mu jemně rozmasírovávat zatuhlé svaly.
,,Máš kouzelný ruce," vydechl blaženě. Vyhrabal se na nohy, aby si vytáhl ze šuplíku tričko a když úspěšně zahalil, vrátil se za mou choulící se maličkostí do peřin. Povalil mě na záda, přivinul si mě k sobě, obdařil mě polibkem na čelo a lehnul si vedle mě na bok. Jeho hlava odpočívala na mém rameni.
,,Zazpívej mi..." řekl jemně.
Musela jsem se uchechechtnout. ,,Víš že zpívat neumím. Nechápu, jak jsi mě mohl ten druhý den, co jsme se znali vůbec vystát."
,,Láska na první pohled?" otevřel Roger svoje hluboké oči a pomalu zamrkal. ,,Byl jsem idiot ale naštěstí jsem měl ještě dost rozumu na to, abych si uvědomil, že jsi mě totálně okouzlila," mluvil pomalu a tiše, ,,jsi nádherná, když se červenáš," dodal.
,,Nikdy jsi nebyl idiot," pohladila jsem ho po tváři a vjela mu prsty do vlasů.
,,Byl jsem víc než to," odporoval upřímně, ,,To jak jsem na tebe zvonil."
,,Nikdy mi to nevadilo," odpověděla jsem. ,,Jen jsem se o tebe bála i když jsem věděla, že budeš v pořádku. Pořád jsem na tebe myslela, pořád."
,,I já na tebe... Pamatuješ?"
S úsměvem jsem kývla na souhlas. ,,Žárlila jsem sama na sebe?"
Roger se rozesmál.
Flashback
1973Rozespale jsem otevřela vchodové dveře. Roger na mě opile spadnul jako hadrový panák.
,,Ahoj, Alice," zabrblal. Ležel na mě celou vahou a já měla co dělat, abych s námi nespadla.
,,Nazdar," odpověděla jsem tlumeně, jak jsem se snažila ho znovu přimět se postavit na nohy. Neúspěšně.
,,Nebyla js- tam. Chyběla j- mi," mumlal mi do krku. Jeho rty mi zrychlovaly tep. Přivřela jsem oči. Když jsem si ale uvědomila, co to dělám, rychle jsem je zase otevřela.
Kdybych tenkrát nepřeslechla to tlumené "jsi", celá konverzace by se vyvíjela jinak.
,,Mrzí mě, že tam nebyla," odpověděla jsem. Konečně se mi povedlo Rogera ze sebe shodit. Teď jsem ho musela dostat nahoru.
,,Je tak krásná," snil o ní dál.
Neodpovídala jsem a snažila se ho táhnout ke schodům. Zaseknul se jako mezek.
,,To může být, ale teď pojď," odvětila jsem žárlivě a zatáhl ho za ruku.
,,Alice," řekl důrazně a donutil mě tak se na něj podívat. ,,Ona mě nechce," zanaříkal bolestivě.
To je pěkně blbá, pomyslela jsem si.
,,Hmm aha.",,Co mám dělat? Co dělám špatně?" ptal se roztěkaně.
,,Rogi... Teď pojď nahoru. Prosím."
Nechtěla jsem, aby mi do ucha básníl o nějaké krásce se kterou provozoval kdoví co.Povedlo se mi ho dovláčet do čtvrtého patra. U dveří jsem mu zaštrachala v kapse, abych vytáhla klíče. Celou dobu byl nebezpečně blízko a já cítila jeho vůni, jež se míchala s alkoholem a cigaretami. Toužila jsem se mu zachumlat do objetí. Jenže můj mozek a srdce říkali každý něco jiného.
Položila jsem ho do postele. Už mu padala víčka. Nebylo pochyb o tom, že za chvíli usne.
,,Dobrou noc," usmála jsem se a naposledy si prohlédla jeho obličej.
,,Dobrou," brouknul. ,,Alice?" zastavil mě ještě. Mé jméno vyslovil tak jemně, že se mi rozbušilo srdce třikrát rychleji. ,,Mám tě rád."
,,Kdybych nebyl idiot, mohli jsme spolu být mnohem dýl a nic z toho, co se stalo... by se nestalo," povzdechl si.
,,Kdybych já nebyla taková krá-"
Roger se natáhl a umlčel mě polibkem. ,,Neříkej to."
,,Mmm," uznala jsem a zapřemýšlela jsem, co bychom mohli probrat. ,,Budete v bezpečí. Rebecca vzala místo, které jsem uvolnila v tom baru."
,,Je to všechno na hlavu," povzdechl si blonďáček.
×××
Paul
,,Mám dobré i špatné info," řekla mi Rebecca, ,,jaké chceš slyšet jako první?"
,,To dobré."
,,Byli tady, uvěřili nám a Alice sem bude skákat, aby se naučila to ovládat. Respektive dokud se to nenaučí, párkrát jí sem pomůžeme. Taky se mi povedlo chytit místo v baru, kde pracovala, takže to k ní mám ještě blíž."
,,A ty špatné?"
,,Musíme s tím vším počkat. Tak tři měsíce, do srpna až září-"
,,Proč?" podivil jsem se.
,,Protože máme technické problémy a všechno to musí plynout jako řeka. Nemůžeme tam teď vlítnout a ukradnout je, navíc musíme zabezpečit Aliciného otce. Budeme muset využít každou náhodu, kdy se jeden z nich oddělí. Hlavně Freddie, o toho nám jde přece nejvíc."
,,Kurva," vydechnul jsem. ,,Začíná se to zamotávat, nechceme toho vlastně nechat-"
,,Zbláznil ses?! Teď? Víš jak o moc jde? Víš co všechno s jejich schopnostma půjde dělat, až je zlikvidujeme? Mohlo by se nám podařit vytvořit nějaké umělé inteligence, mohli bychom vydělat, prorazit a třeba dát těm idiotům tam venku konečně vědět, že existuje cestování časem!"
,,Rebecco, jsi unavená," pohladil jsem ji po rameni, po tom, co jsem vstřebal její výlev.
,,Diviš se mi? Víš jak je namáhavé se tak urputně snažit? Lhát Alice, té vlastně hodné holce, do očí? Okrouhávat informace, aby ti někdo uvěřil? " zvyšovala hlas, dokud se jí nezlomil. ,,Tak moc chci dokázat, že nejsem jen odpad, který máma nechtěla."
,,B," tišil jsem ji. Nikdy jsem nezjistil, že v sobě má takovouhle vnitřní bolest.
Do očí se jí nahrnuly slzy. Mávla rukou do vzduchu. ,,Dívám se na ně, říkám, že je chráním a vlastně to nebezpečí o kterém jim nakukávám jsem já sama. Víš jaké to je, žít s tím, že budeš vrah?" rozbrečela se.
,,Vím."
×××××
Zase taková odpočinková kapča. :D
Mimochodem, napadají vás nějaká cool jména pro ship Alice a Roger? :DD Aoger nebo Rolice mi nezní nijak top. XDDíky za přečtení, posílám lásku.❤️
ČTEŠ
Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓
FanfictionAlice Culverová, 19letá dívka, která se přestěhovala do bytu po tetě její nejlepší kamarádky. Zoufale toužila po klidu, který jí události posledních týdnů nedopřály. A nedopřejí jí ho znovu. Kdo je její soused? Jak dlouho může Alice pronásledovat m...