Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓

7. Střepy Nosí Štěstí

,,To nemyslíš vážně Mercury!" zvýšil hlas Roger po tom, co si dočetl seznam koncertů.

Freddie nevinně myknul rameny a zamrkal. ,,Nějaký problém?"

,,No to teda jo!" zamračil se na něj Roger a narovnal se, ,,nepřijde ti to trochu moc?"

,,Ne," odpověděl klidně Freddie.

,,Mně teda jo!" naštvaně ve vzduchu trhnul s papírem blonďák a přiblížil se k Freddiemu, který ho probodával pohledem.
,,Zbláznil ses! Nemáme skoro žádné volno!!" začínal se vztekat.

,,Na co to volno jako potřebuješ?" zvýšil hlas pro změnu Mercury.

,,Na co tak člověka potřebuje volno?!" zakřičel mu do obličeje Roger.

,,No já vůbec nevím, na co ho člověk jako ty potřebuje!!" ironicky protočil v odpověď očima.

Nervózně jsem stála u stěny s Brianem a Deakym pozorovala další nesmyslnou hádku dvou vysokých eg. Zatím jsme všichni tři mlčeli jako pěny a doufali, že se uklidní (což bylo jen tak mimochodem velmi nepravděpodobné). Byla sice pravda, že to Freddie trošku přepísknul, budu muset dát výpověď z práce, protože se to všechno protáhne na kdoví jak dlouho, ale Roger se nemusel hned tak vznítit.

Oba vypadali, že se do sebe každou chvilku pustí. Roger, i když byl o kousek nižší než Freddie jako by vztekem vyrostl a Fred nasadil vražedný pohled, který měl by schopnost vraždit, mrtvola jeho kamaráda by se dávno válela na zemi.

,,Víš co?!" zasyčel Roger, ,,nikam nejedu!!" zakřičel zase, a papír, který ještě před chvílí držel v ruce se ocitnul na zemi roztrhnutý na dvě poloviny.

,,Co si myslíš, že děláš?!" zařval Freddie a nevědomky stáhl dlaň do pěsti. Funěl jako býk.

,,A CO DĚLÁŠ TY? MYSLÍŠ SI, ŽE MŮŽEŠ DĚLAT CO CHCEŠ ANIŽ BY SES S NÁMI DOMLUVIL?! KAPELA NEJYI JEN TY, ABYS VĚDĚL!" zahřměl Roger, načež se místnosti prohnala pomyslná tlaková vlna.

Strčil do Freddieho, takovým způsobem, že to Fred ubrzdil až po několika bezvládných krocích vzad. Následně se v poněkud nebezpečném rozpoložení vydal ke dveřím.

,,Co si myslíš, že děláš?!" zakřičel na něj Freddie a už se sbíral k tomu se za ním vydat.

V odpověď mu kolem hlavy prolétla obrovskou rychlostí flaška s pivem, která pak narazila do stěny. Tak tak uhnul. Střepy se roztříštily všude kolem a tekutina udělala na stěně výrazný, mokrý flek.

Brian s Deakym konečně vystartovali a chytili Freddieho, aby ho přiměli k tomu se uklidnit. Vzhledem k tomu, že jsme dnes byli v menším počtu, pochopila jsem, že musím za naší histerkou.

,,Jdu za ním!" zavolala jsem na kluky, kteří pacifikovali vzteklého Freda.

,,Buď opatrná!" zaslechla jsem, když jsem rozrážela dveře.

Nevěděla jsem, kam by se mohl tak vydat, když se ale ozvaly tříštivé rány z kuchyně dole, věděla jsem kam zamířit. Vážně si nemohl vybrat lepší místnost!

Brala jsem schody po dvou za hlasitého destruktivního rachotu a zastavila se před dveřmi do kuchyně, abych se vydýchala a urovnala si myšlenky. Nic z toho jsem nestihla, protože se ozvalo další tříštění skla o kdoví co. Vtrhla jsem do kuchyně a uviděla ho v moři střepů.

,,Rogi," řekla jsem klidně a pomalu se k němu přibližovala. Vypadal vážně naštvaně. Zrychleně dýchal, až se mu zvedala ramena. Zrudnul mu obličej, oči vysílaly blesky a vlasy vlály všude možně.

Podíval se na mě a na chvíli se zastavil.

Přiblížila jsem se na pár kroků k němu. Vzal talíř vedle sebe a s naštvaným zavytím s ním silou prásknul o zem, načež se chytil za hlavu a zavřel oči, jako by mu do ní začalo bolestivě vystřelovat.

Přistoupila jsem přes střepy všude kolem k němu a i když to muselo působit dost zvláštně vzala jeho obličej do dlaní. Nic lepšího na projevení důvěry a uklidnění mě nenapadlo.
,,Klídek," řekla jsem co nejpovzbudivějším tónem a usmála se na něj.
Rozevřel oči a bolestivě se na mě podíval.
,,Běž pryč..." zašeptal, ,,nechci ti ublížit."

,,Vždyť mi neublížíš," usmála jsem se, ,,dýchej... Už je to dobrý."

Pomalu se uklidňoval, zpomaloval se mu dech a napětí v celém těle se uvolňovalo.

,,Proč mě nikdy alespoň nevyslechne," povzdechl si a jelikož už jsem si byla jistá, že je v klidu pustila jsem ho a o kousek ustoupila.

,,On tě vyslechnul, jen ty jsi to chtěl víc podle sebe," pohodila jsem rameny.

,,Jo, asi jo..." stydlivě zapíchnul pohled do země a klouzal očima po třepech všude okolo. Počkat... Řekla jsem stydlivě? To se mi muselo jen zdát.

,,Nemusel bys pokaždé udělat takovou spoušť... Fakt, kdo tě má furt klidňovat, kdo vás oba má úklidňovat," vyčetla jsem mu. Nejspíš nebyla nejvhodnější chvíle na to být na něj naštvaná, ale nějak jsem si nedokázala pomoct. Vážně vypadal jako žák, který něco provedl a teď seděl v ředitelně. Musela jsem se nad tím pousmát.

,,Tak pojď prosím tě... Potom to tu uklidíme."

×××

Seděla jsem na opěradle gauče, když mi Freddie podal přepsaný a upravený seznam koncertů.

Přejela jsem ho pohledem načež jsem se musela usmát.

,,Udělal jsi kompromis?" zeptala jsem se.

,,No... Přece nemůžeme hrát bez naší blondýnky," mrknul ironicky na Rogera, který mi momentálně hleděl přes rameno zkoumajíc nový návrh.

,,No moc jsi to teda nepředělal..." usmál se na autora ironicky, ,,ale tak fajn. Beze mě byste ro přece nezvládli," zakmital obočím.

Povzdechla jsem. ,,Aspoň něco ne?" otočila jsem se a shlédla na Rogera, sedícího na gauči kousek pode mnou.

Pokýval hlavou, jako by nad tím uvažoval.

,,Takže teda... Třináctého tady," oznámil Freddie. Všichni jsme souhlasně přikývli.

×××

Nemohla jsem si to odpustit... :D Hadavé kapitoly přece jen nesmí chybět, no ne? :P