Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓

40. Poslání

Rebecca

,,Vítejte zpátky v roce 2021," usmála jsem se na tři zbylé členy, když polapení gorilami vkráčeli do místnosti.

Čekala jsem nějakou reakci, ale nikdo ani neceknul.

,,Jsi fakt chytrá," prohlásil ironicky Roger. Dobře, takže ceknul.

,,Já vím," vytáhla jsem koutek. ,,Nejchytřejší."

,,Kde je Alice?" zeptal se bubeník o pár okamžiků později. Jeden z těch kulturistů, kteří se mnou spolupracovali, ho usadil na přistavenou židli vedle Freddieho a začal ho přivazovat.

Nehodlala jsem mu odpovědět. Možná proto, že by to zkazilo mé záměry nebo mě prostě jen zajímalo, co bude dělat dál.

,,Kde. Je. Alice?" jeho tón byl naléhavý. Tyjo, on ji asi fakt miluje. To už se teď moc nevidí.

,,V roce 2029," odpověděla jsem stroze a zaznamenala jeho úlevný výdech.
,,Ale neboj se, za chvíli je tu taky," dodala jsem. Střelil po mně očima a našponoval se.

Byla jsem ve stresu, jak to všechno vyjde a jestli to bude fungovat.
Měli jsme totiž sakra problém. Jeff, náš technik, měl potíž se spuštěním toho přístroje, jež zatím neměl jméno. Ale říkejme mu třeba vysavač duší. No prostě - musel to celé spouštět znovu a sakra, to trvalo extrémně dlouho.

Nemohla jsem se ani zklidnit, protože mě Roger nespouštěl z očí. Sledoval mě upřeně, jako kořist nebo nebezpečí, které mohlo ohrozit jeho smečku. Na místo smečky jsem si dosadila Alice.

Jeho pohled mě i následujících několik vteřin natolik iritoval, že jsem k němu jednoduše přešla a vlepila mu takovou facku, že se mu otočila hlava ke straně.

,,Nečum," plivla jsem.

,,To přeháníš," nakrčil Brian obočí, kontrolujíc stav svého kamaráda.

,,Nemá na mě zejrat," odfrkla jsem si.

,,Jestli se Alice něco stane, jestli jí ty ublížíš-" začal Roger po tom, co se vzpamatoval.

,,Tak nic. Nic neuděláš," přerušila jsem ho.

×××

Alice

,,Co teď?" ptala jsem se táty po tom, co jsem mu ukázala lísteček papíru, který si musel Roger předepsat a následně upustit.

,,Skočíme tam," prohlásil můj jediný pomocník.

,,Jen tak?" vytřeštila jsem oči. Ta představa se mi nezdála.

,,Ne. Budeme mít plán."

,,Povídej," pobídla jsem ho.

,,Já zamířím k časoskoku a zničím ho. Stejně v jejich roce být ještě neměl. Všude se rozezní alarm a přiláká lidi k časoskou, takže snad i Rebeccu. Zároveň to bude signál pro tebe, že se to povedlo."

Kývla jsem, jakože chápu.

,,Ty zamíříš rovnou za Rogerem, za tím přístrojem, kterým se z nich chystají vymámit jejich nitro. Vyrveš z toho malou krabičku u vchodu a tím zničíš jeho použitelnost. A pak už je jen dostaneš domů. Dobře?"

,,Dobře... Pokusím se." Nepřála jsem se, kde se to naučil. Došlo mi, že za těch šest let nemohl být celou dobu zavřený v jedné místnosti jako vězeň.

Táta si mě ještě přitáhnul do objetí. ,,Vím, že je toho na tebe moc. Ale ty to zvládneš."

,,My to zvládneme, " doplnila jsem.