Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓

43. Kofein

14. den po návratu Queen

Alice
Flashback

,,Kafe?" zeptala jsem se Roge.  ,,Jsme přece v Británii."

Roger se zasmál.  ,,Nepiješ?"

,,Jen občas. Když jsem vážně vyřízená, tak si jedno dám. Nemůžu pak usnout."

Dělala jsem si už asi sedmé kafe. Nevnímala jsem to, protože jsem celý den pracovala, ale bylo to zatraceně špatně. Každé loknutí byl jako elektrický šok, který mě dobil na strašně krátkou chvíli.

Nechtěla jsem si přiznat, že po návratu z budoucnosti a mém nástupu energie začala pak po pár dnech rapidně klesat.

Nemělo smysl tomu věnovat pozornost. Nebo jsem si to aspoň myslela.

,,Jak to jde?" zeptal se Roger, když se vrátit po obědě domů. Chtěli jsme něco podniknout, už včera jsme se domlouvali.

,,Fajn," usrkla jsem kávy a podívala se na Rogerův odraz v okně. Bralo mi dech, jak byl krásnej a někdy jsem se úplně zasekla a jen si ho prohlížela. A on snad mě. Takže i teď jsme ba sebe zírali přes odraz.

,,Co u tebe?" otočila jsem se na něj s hrnkem v ruce. Zrovna otevíral tubus s kávou. Střelil po mně pohledem.

,,Nejlepší, jelikož jsem v místnosti s tím nejkrásnějším stvořením na světě."

Věnovala jsem mu nejláskyplnější úsměv, který by dokázal vyjádřit jak moc ho miluju.

Znepokojeně stáhl do tubusu obočí, zatřásl s ní a strčil do něj oči. ,,Nebyla ta káva nová? Jaktože tam dobrá třetina není...."

Zakuckala jsem se a neúmyslně na sebe tak upoutala jeho pozornost. A jemu všechno okamžitě došlo, jak jinak.

,,Lis, to nemyslíš vážně," zamračil se. ,,Chceš mi říct, že jsem právě odhalil tvou závislost? Jen díky tomu, že jsem chtěl pít toco ty?"

Uhnula jsem pohledem. Nedokázala jsem čelit tak ustaranému pohledu, ne v tuhle chvíli.

,,Kolik jsi jich dnes měla?" pokynul hlavou k hrníčku v mé ruce. Já upřela pohled na ten zbytek na dně a s hrnkem jsem zatřásla a zakroutila, abych zjistila, jestli není bezedný. Potřebovala jsem víc.

Zauvažovala jsem, jestli lhát nebo ne. Roger mě nespouštěl z očí, které sršely láskou a opřel se o stůl po mé pravici, aby mi byl blíž. Dojalo mě to.

,,Sedm," povzdechla jsem si.

,,Cože?" vyjekl. ,,Alice, vždyť jsi to nikdy moc nepila, lásko," zakroutil hlavou.

,,Jsem unavená, Rogi," sedla jsem si na židli u okna, jelikož už jsem prostě nemohla vydržet na nohou.

Roger se na mě lítostivě podíval a sedl si přes roh stolu vedle mě.
,,Dlouho jsme si nepovídali. Nechceš
si o tom promluvit?"

Dívala jsem se na hrníček se kterým jsem si v ruce protáčela. Úplně mě hipnotizoval.

,,Mmm," začala jsem, ale ještě před tím se rozhodla si usrknout. Roger mi hrníčel před ústy zastavil, vytáhl z ruky a položil za sebe. Zamračila jsem se na něj a odmítla vypovídat. Došla mi na to energie.

,,Zahajuju ozdravný proces," jeho slova byla vysvětlením i oznámením. ,,Jestli se o tom nechceš bavit, tak to z tebe tahat nebudu. Doufám, že nebudeš proti, když nikam nepojedem. Takhle to nejde."

Upřela jsem na něj ospalé oči, která už se vážně zavírala po soustředěné práci od pěti hodin ráno.

,,Potřebuješ odpočívat, ne někde trajdat."

Souhlasně jsem kývla a pomalu se zvedla. Roger mě následoval.
Vzal mě za pas a pomalu se mnou šel směr obývák. Položil mě na gauč, obložil polštáři, zapnul televizi a řekl, že hned přijde.

O chvíli později se vedle mě gauč zhoupnul a já ucítila známe teplo a vůni holicí pěny. Rog mi přehodil ruku za zády a prsty mě hladil na ruce. Bylo to celé uspávající.

,,Rogi, jsi nejúžasnější," dala jsem mu pusu a dál sledovala animovanou pohádku.

Tentokrát neřekl, že to je přece jasné. Tentokrát mě objal ještě pevněji.

•••

Roger

Nemohl jsem si pomoct, ale s Alice něco nebylo v pohodě. A to jsem, myslím, nebyl nějak moc empatický.

Byla děsně nepříjemná a přecitlivělá zároveň. Rozhodl jsem se jí tedy dát osobní prostor a oddych, myslel jsem, že potřebuje být sama.

Moc jsme spolu nemluvili a to byla děsná chyba. Z mé strany.

Pila kávu jako vodu, jak jsem před chvíli zjistil. Byla vyčerpaná, unavená a zesláblá. Zase o něco víc.

Nechtěl jsem na to myslet, ale musel jsem. Pohladil jsem ji po ruce a ona ze spánku zalapala po dechu. Natočila se ke mně a těsně se k mně přitulila.

,,Už tu... Zůstaň," zabrblala ze spaní a usmála se, když ucítila vůni mého sprcháče.

,,Jsem tady," odpověděl jsem a pohladil ji po vlasech. ,,A vždycky budu."

•••••

Další kapitola hned zrána. :D
Omlouvám se, že vás tolik spamuju. :D

Zítra brzy ráno už odjíždím a vážně to potřebuju dokončit, pro svou vlastní duševní pohodu. ,:)

Tak snad se vám kapitola líbila! Jsem neskutečně vděčná za každý hlas.