Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓

11. Rozpaky

Musela jsem vám sem hodit nějakou tu fotku Alice. Sedí do vašich představ? Omlouvám se, že je kapitola kratší, ale hodilo se mi ji takhle ukončit. Toš... Jdeme na to!

×××

O několik dní později...

Se Soph jsme vyrazily na menší dámskou jízdu do nedaleké kavárny. Usadily jsme se vzadu a objednaly si.
Soph po chvíli mlčení promluvila.

,,Už jsem tebe a Rogera řešila jednou, ale-" začala.

,,Nic mezi námi není," skočila jsem jí s nejistý zamračením do řeči.

Sophie pozvedla obočí ve výrazu 'to myslíš vážně?'

,,Ne, vůbec ne," protočila očima.
Těžce jsem vydechla. Ona si prostě nedá pokoj.
,,Je mezi vámi chemie, kterou prostě nezapřeš," vítězoslavně se usmála.

Zavrtěla jsem proti své vůli hlavou, protože jsem moc dobře věděla, že na tom kousek pravdy bude.
,,To se ti jen zdá. Jsme jen dobří kamarádi a to se často plete."

,,To jak po něm koukáš..."

Zrudla jsem. Zase! Já po něm nijak nekoukám! Nebo snad jo? Ne! Jasně, že ne.

Soph se nemohla ubránit úsměvu.
,,Ahaa..." poznamenala při detailním skenování mého obličeje.

Pokusila jsem se odvést pozornost od tématu. Možná až moc nápadně, ale-
,,Začala jsem zase kreslit."

,,Vážně?" zajásala Soph.

,,Jo," hrabala jsem se v tašce až jsem vytáhla hodně tlustý skicák se spoustou tenkých listů. Nenápadně jsem ho otočila na druhou stranu.

,,Ukaaaž!" Soph v očích svítily zaujaté plamínky. Moc mě to těšilo.

Nejistě jsem jí skicák podala, načež jsem usrkla teplého čaje.

,,Woow," šeptala má spolusedící, když otáčela stránkami. ,,Máš fakt talent, jsem ráda, že ses k tomu zase vrátila," ťekla po mně pohledem.

,,Děkuju," pousmála jsem se.

,,Nakreslíš mě?" zeptala se Sophie, když dolistovala skicákem.

,,Můžu to zkusit," zamyslela jsem se a převzala si od ní můj malý kreslící ráj.

Vytáhla jsem z kabelky tužku a vrhla se do práce.

×××

Roger

S Brianem jsme se rozhodli udělat menší změnu. Vyrazili jsme i s Paulem, který se dost (jakože vážně hodně) pohádal s Freddiem jít do kavárny. Jo fakt! Nekecám! Žádnej alkohol. Přece jen jsme briti a čaj si odepřít nemůžem...
Freddie se šel uklidnit někam jinam společně s Deakym.

Pohledem jsem jezdil po lidech v kavárně a přemýšlel nad tématem rozhovoru.

,,Poslyš, Rogi... Alice je docela fajn ženská, nemyslíš?" zeptal Bri, když si podepřel hlavu rukou.

,,Hmmm," odpověděl jsem a snažil se znít nezaujatě. Snažil... Počkat, co?! Prohlédnul jsem si obsah svého hrnku. Pár šedých oči mě ale neustále nepříjemně propaloval.

,,Možná bych se o ni mohl pokusit," zamyslel se vážně Brian. Vykulil jsem na něj oči. Bohužel až moc nápadně.

,,Tak tohle už nezakecáš..." usmál se samolibě.

Protočil jsem očima a stále se nechtěl podívat do těch jeho. Stydím se? Já se stydím? No tak to ne.

,,Co k ní cítíš?" zeptal se narovinu, prohlížejíc si můj výraz.

Zvedl jsem k němu tvář bez výrazu.
,,Nic," povzdechl jsem si. Bylo mi ale naprosto jasné, že mu to stačit nebude.

,,Ale notak, Rogi, i slepej by si všiml, že mezi váma něco je," snažil se dál můj dlouholetý přítel.

Nervózně jsem prsty bubnoval do stolu a snažil se si sesumírovat smysluplnou odpověď. Já jsem nervózní? Už to tak bude, Taylore.

,,Záleží mi na ní," přiznal jsem nakonec. ,,Občas je křehká jako porcelánová figurka, mám... Potřebu ji chránit?... Mám ji rád," podíval jsem se na něj.

,,Rozumím ti. Nebudu se ve vás šátrat, ani to nějak víc řešit, dobře? Jsem jen rád, že ses mi svěřil," pousmál se Brian.

Když si třetí muž sedící u našeho stolu hluboce odfrknul, uvědomil jsem si jeho přítomnost. Celoud dobu mlčel jako pěna, takže jsem na něj zapomněli. Zamrazilo a mě z toho, že to tenhle slizoun celou dobu poslouchal.

×××

Paul

Freddie zabil královnu, aniž by si to uvědomil. Všechno mi hrálo do karet. Nikdo z nich si neuvědomí, že Královna umírá, dokud už jí dávno nebude v žilách proudit teplá krev.

×××

Ouch. :D Alice a Roger by si mohli něco uvědomit uuuž, co myslíte? :D A jinak... Co říkáte na Paula? Nějaké konspirační teorie? Sem s nimi! :)