Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓

46. Nenápadná Smrt

55. den po návratu Queen

Roger
Flashback

Ozářená jen slabým žlutým světlem ze stolní lampičky, ležela na gauči a schoulená v klubíčku sledovala televizi. Kousala se při tom do rtu, snad aby zakryla úsměv, který jí rozzářil tvář když dělala, že mě nevidí.

Lehl jsem si za ni, hlavu jsem si podepřel dlaní a vnímal, jak se mi spokojeně zavrtala do náruče. Obtočil jsem jí ruku okolo pasu a propletl si prsty s její volně ležící dlaní.

Chvíli zvládala nereagovat na polibky, kterýma jsem zasypával její krk, ale nakonec těžce vydechla a překulila se na záda.

,,To tě ten pořad tak nudí?" popíchla mě.

Nic jsem na to neřekl, ale natáhl jsem se pro polibek.

K mému překvapení uhnula.
,,A víš co?, mě to docela zajímá," zamrkala. Tentokrát ale k obrazovce natočila jen tvář.

,,Ty jsi příšera," zašeptal jsem jí do ucha. Neunikl mi její toužebný výraz, když se mé rty dotkly jejího ucha. ,,Nemysli si, že jsem zapomněl na tvou lehtivost," připomněl jsem jí a ona stuhla.

,,Rogere-" začala výhružně, ale to už jsem ji pod sebou uvěznil tak, že neměla kam utéct. Začal jsem ji prsty lechtat a ona se rozbrečela smíchy.

,,Ro-Rogere, dost, prosím!" smála se. Snažila se se mnou prát, ale já její ruce snadno uvěznil.

Přiblížil jsem se k její tváři a ona znatelně na sucho polkla. Byla tak krásná.

,,Teď už mi neutečeš," zašeptal jsem.

,,A co když jo," zasmála se a zase se mým rtům vyhnula. Miloval jsem, když se smála, jako teď.

,,Alice," zavrčel jsem.

,,Broučku?" řekla sladce.

,,Jsi příšerná ženská," znělo mé hodnocení.

,,A ty jsi typický chlap, který sem do pokoje vstoupil jen s jednou tužbou, že!" sykla důrazně.

,,No dovol!" hraně jsem pocítil křivdu a malinko se odtáhl. Její tělo na to zareagovalo a ona se spoutaná mými prsty malinko vzpřímila. Když si uvědomila, co dělá, zakryla hlavu do polštářů ještě usilovněji.

,,Komu tady jde jen o jedno," předhodil jsem jí její chování. Zbožňoval jsem, když jsme se škádlili.

,,Vyhrál jsi," rezignovala. S těmi slovy jsem pustil její ruce, kterými si mě okamžitě přitáhla k sobě.

Pokusila se mě převalit pod sebe. Abych jí udělal radost, nebránil jsem se plnou silou.

,,Hahaa," zaradovala se, když se jí její zlomyslný plán podařil. Zacukaly mi koutky.

,,A teď se staneš mým vězněm, Tayloree," smála se. Propletla si se mnou prsty, jako předtím já a snažila se mě jimi přišpendlit do gauče.

Teď už se jí ale nedařilo mě přeprat. Po chvíli marného snažení to vzdala se slovy; ,,To není fér!" A pak ze mě slezla, na kolenou se nasunula na konec gauče a založila si ruce uraženě na hrudi.

Musel jsem se usmát. I když se zlobila, tak byla k sežrání.

,,Notak, nečerti se," sednul jsem a posunul se blíž k ní. Jen si pohrdavě odfrkla.

Položil jsem jí ruku na rameno, díky čemuž se na mě aspoň podívala těma svýma uraženýma očima. Ohrnul jsem ret, nasadil psí oči a zamrkal.

Tohle na ni mělo vliv, ostatně jako vždycky.

,,Za tohle by tě měli zavřít," zhodnotila můj obličej a já se usmál. Ona ke mně bleskurychle přesoukala gauč a vzala mou tvář do dlaní.

,,Abys věděl, jsi příšernej," usmála se.

,,Abys věděla ty taky," mrknul jsem na ni.

Přiblížila se k mé tváři. ,,Abys věděl, vím, že jseš taky lechtivej, ale milosrdně tě nechám naživu. Přece nechci, aby ses mi udusil," zakřenila se.

,,Vážím si toho," odpověděl jsem. Odzbrojoval mě její dotek, vůně, pohled a samotná přítomnost. Jen ona mě dokázala tolik rozněžnit.

,,To je dobře," špitla.

•••

Ještě nikdy se nám nestalo, abych přijel domů a Alice nikde nebyla. Schválně jsem kvůli ní přijel dřív, protože to chtěla. Prý jsem jí tak neskutečně chyběl, že občas ani nemohla pracovat.

V zámku zarachotily klíče. O chvíli později se jako víla objevila v obýváku.

,,Ahoj, kde jsi byla?" vzpřímil jsem se a zazubil se.

,,U doktora," odpověděla nepřítomně a mně úsměv na rtech zamrznul. Sedla si vedle mě.

,,A?" zeptal jsem se.

Na dlouhou chvíli se odmlčela a pokoj tak vyplnilo šumění ticha. Pak pomalu, jakoby promýšlela každé slovo, začala.

Skousnula si ret a já nakrčil obočí. V očích se jí zaleskly slzy.

,,Byla jsem těhotná Rogi," uslzeně se na mě podívala.

,,Byla?" zopakoval jsem pomalu a tiše.

,,Přišla jsem o to," zašeptala. Po tvářích jí stekly dvě samotné slzy. ,,Dneska. Chtěla jsem ti to říct až to bude jistý, takže nevím, proč ti to říkám stejně... Já jen, že... Tak moc jsem tím samu sebe naštvala. Pere se ve mně tolik pocitů. Nedokážu se v tom vyznat. Sice umřelo moje dítě, ale byla to taková chvilka... pár týdnů... že jsem na to ani nepřišla."

,,Vážím si tvé důvěry," odpověděl jsem a stále sbíral slova útěchy. Nedokázal jsem si představit, co teď prožívala za bolest. Uklidnilo mě ale pomyšlení na to, že její problémy mohly být způsobené zčásti tím. Přece jen, jak probíhá těhotenství cestovatelky časem?

,,Mrzí mě to, ale nevyčítej si to..." objal jsem ji. Nebyl jsem si jistý, jestli ji tím dostatečně podpořím. Byl jsem tedy odhodlaný její myšlenky v dalších dnech rozptýlit.

,,Miluju tě," zamumlala rozechvěle.

•••

Nevěděla, jsem jestli tuhle kapitolu psát... :( Pořad si nejsem úplně jistá. Ale něco mi říká, že to sem patří. :(