Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓

17. Šelma

,,Běž... Prosím," vyvlékla jsem se z Rogerovy ruky, která svírala můj pas a spěšně se na něj otočila, ,,bylo... by divný, kdybychom došli zároveň," dostala jsem ze sebe namáhavě pro vysvětlení.

Uvědomila jsem si stres, který mě zase vcucnul jako černá díra. Společnost Roge mě nějakým způsobem odpoutávala od reality.

,,Tak... Fajn," vrazil ruce do kapes a zamířil k vchodovým dveřím. Když se za ním zavřely, namáhavě jsem vydechla. Klid...

Srdce mi asi chtělo vyskočit z hrudi - byla jsem vyděšená a cítila jsem se provinile. Porušila jsem Paulovo pravidlo. Rozhlédla jsem se po prázdné, lehce zasněžené ulici.

Těsně za mými zády se ozval posměšný chichot. Zaječela jsem a prudce se otočila.

,,Ty mrcho," zasyčel Paul. V záři lamp s šíleným výrazem vypadal více než děsivě.

Vzal mě hrubě za paži a vedl za roh baráku do hlubokého šera. Snažila jsem se mu vyvléknout. Neúspěšně. Pustil mě a strčil se mnou do stěny. Stoupl si tak, abych nemohla utéct.

,,Tohle jsme si nedomluvili, viď?" uchechtnul se a odhrnul mi vlasy z krku. Přejel po obnažené kůži ukazováčkem čímž způsobil, husinu rozpínající se po celém mém těle.

Přemístil ruku a chytil mě pod krkem. O co mu sakra jde.

Sevřel ruku pevněji, čímž mě přidusil.

,,Tak proč?!" zvýšil hlas.

Zarytě jsem mlčela, místo odpovědi jsem se ho pokusila odstrčit. Nejsem sakra žádná slaboška, co se vzdává bez boje.

Jeho stisk výrazně zesílil. Dýchání bylo o něco namáhavější, přesto nebylo nemožné.

,,O co ti jde?" vydrala jsem ze sebe.

,,To bys ráda věděla, co?" tvář se mu stáhla hněvem společně se stiskem ruky.

,,Co jsem ti kdy udělala?"
Ubývál mi vzduch. Až teď mi začalo docházet, že už mě drží moc pevně. Jo, tak takhle skončila Alice Culverová.
Začala jsem dýchat rychleji, snažila se popadnout dech.

,,Všechno. Udělala jsi úplně všechno!"

,,Já jsem- Nic neudělala!" dokončila jsem v duchu.

,,Co?!" přiškrtil mě hrubě. Dusila jsem se. Otče náš, jenž jsi na nebesích...

,,Ne... Nech... H... Ho... Pro-sím b..bý... Být." Věděla jsem, že tohle bude třeba zmínit - a taky jsem věděla, že za chvíli už bych to zřejmě neřekla. Věděla jsem, že je Roger schopnej, že se o sebe postará sám, ale očividně možnosti tohohle hada sahaly hodně daleko. Bála jsem se, že by třeba dokázal rozpustit kapelu. A to sakra ne!

,,Je mi skoro líto ti ubližovat, květinko, jsi vážně pěkná," pousmál se když se zahleděl na můj modrý obličej. Z tlaku se mi na krku začínaly dělat fleky, ,,ale nedodržuješ pravidla," řekl ironicky jako by měl na krajíčku.

,,A tak je nebudu dodržovat ani já," pustil můj krk. Spadla bych na zem, kdyby mě nezachytil pod zadkem.

Kousnul mě do krku. Chvíli to sice vypadalo, že mě líbá, ale ne, on se prostě zahryznul. Jo fakt! Nedělám si srandu. Čekala bych cokoliv, ale ne takovouhle absurditu. Kde to jsme? Od teď si značkujeme svou kořist?
Protože tady tenhle predátor to pravě udělal! Asi se vážně zbláznil.

I přes ochablé smysly jsem se stáhla v návalu bolesti.

,,Všechny tvoje vzdory mi vlastně hrajou do karet. Takže být tebou už bych nedělal vážně nic. Radši se vypařil... Drž se starých pravidel, květinko."