Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓

16. Třpytivá Zář

Uvědomila jsem si, že se Vánoce rapidně blíží. Bylo už 21. prosince, když jsme se znovu vrátili do Londýna, kde jsme měli strávit Vánoce.

Opět jsme vyrazily ven se Soph, tentokrát za účelem nakoupit dárky. Celá naše výprava na mě působila strašně nostalgicky, jelikož se mnou už skoro nikam nechodila. A upřímně i zeptat se jí mi přišlo jako, že ji otravuju. Každopádně, k mému údivu nadšeně souhlasila.

×××

Jako první jsme zamířily do knihkupectví.

,,Tak... Co máš v plánu tady kupovat?" otočila se na mě Soph.

,,Hmm..." zamyslela jsem se a v hlavě si přehrála, co jsem si tak dlouho promýšlela.
,,Koupím Brianovi nějakou astronomickou knížku. Snad nějakou, co ještě nečetl," usmála jsem se.

Úsměv mi opětovala.

,,A ty?" optala jsem se taky.

,,Psychologickou knížku. Paul se teď o psychologii hodně zajímá."

Přejel mi mráz po zádech. Jo. To se teda asi sakra zajímá! A já jsem jeho pokusný králík.
Neřekla jsem nic. Pouze jsem s pozvednutými koutky, které byly drženy s křečí pokývala hlavou na znamení schválení. Nejvíc to schvaluju.

×××

O chvíli později jsme stály před obchodem s prvními úlovky.

,,Kam teď?" vyslovila další otázku má kamarádka.

,,Do obchodu s deskama."

×××

Stála jsem před deskami, které podle nápisku vydal John Lennon a Jimi Hendrix. Roger o těhle speciálních kouscích, kterých vyšlo jen pár desítek mluvíval neustále, hrozně ho mrzelo, že je nemohl nikde sehnat.

Teď jsem před nimi stála, v jednom z nejzapadlejších obchůdků v Londýně, divila se, že je vůbec mají a očividně si přišla pro poslední kousky. Jste mi souzeny, holky.

Vzala jsem si je do náruče, aby mi je náhodou někdo nevyfouknul před nosem, i když do obchodu skoro nikdo nechodil. Dosvědčoval to prodavač, který s hlasitým chrapotem za stolem usnul. Šlofík po vydatném obědě, soudě podle jeho čouhajícího pupku.

I přes Paula jsem dárek Rogerovi dát chtěla. V tomhle mi prostě nezabrání. Toužila jsem mu dokázat, že ho mám ráda (nejen to) i když se s ním nebavím (a šíleně moc bych chtěla). Víte jak to myslím...

,,Pro koho to bude?" usmála se Soph, po tom, co ji prohrabování se deskami zjevně omrzelo.

Zaváhala jsem. Byla až moc v blízkém vztahu s Paulem. Pak jsem se ale v duchu plácla do čela. Je to přece má milovaná Sophie!

,,Pro Roge," nervózně jsem se pousmála a sklopila pohled k deskám, které jsem držela jako miminko v zavinovačce.

,,Awww," rozplynula se Soph, ,,měli byste se dát dohromady. Neuvěřitelně se k sobě hodíte aaaa divím se, že už spolu dávno nejste."

,,Prosímtě," do tváří se mi začínala hromadit krev. Musela jsem se trošku pootočit, aby mi neviděla přímo do obličeje.

,,No faakt! Víš jak vám Paul fandí?"

Co-Cože? Prosím? Opět mnou projel mrazivý blesk. Kéž bys věděla. Zakroutila jsem nesouhlasně hlavou, ovšem Sophie zřejmě nepoznala, že to bylo jen urovnání myšlenek.

,,No faakt! Jeho zajímá co se kde šustne, když zrovna není přítomen. Vždycky má pak radost, když mu řeknu, že se spolu bavíte! Jste taak sladcí!" zachychotala se.