Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓

33. Já Nejsem Blázen

Alice

,,Jak dlouho spolu jste?" zeptala jsem se Soph, zatímco jsem si rozdělávala další plátno.

,,Asi tři měsíce," odpověděla mi se skouslým rtem. Byla nejspíš naprosto mimo jen z pomyšlení na něj. Ostatně to já taky.

,,To je fajn," usmála jsem se na ni, ,,jsem ráda, že jsi šťastná."

,,A co ty a Roger?" položila krabici s fotkami na zem a napila se čaje, který chladnul na jedné z komod.

Při přemýšlení o Rogerovi se mi na tváři rozlil úsměv. Co jsem říkala. ,,Královský."

,,Jsem ráda, že se zase usmíváš. Sluší ti to." Vědoucně se zakřenila.

×××

,,Myslíš si, že to tu bude fungovat?" zeptala jsem se a rozhlédla se po již pěkně zařízeném fotoateliéru.
Nakonec jsme ho přemístily do přízemí, abych já měla nahoře větší klid. Dalo nám to sice pár dní práce a sežralo dost nervů s rozvrhováním kde co bude, ale stálo to za to.

Úplně vzadu ve skryté místnosti se nám podařilo udělat stoprocentně zatemněnou černou komoru, která se později schovala za rovně natažené šňůry - na ty se později měly věšet mokré fotky. Dále se tam postavil stůl, na kterém si měla má milá fotografka dělat ve fotkách pořádek. To všechno jsme i kvůli soukromí ukryly za bílý závěs. Jednoduše řečeno; pozadí Sophiiny technické práce, které nemuselo křičet do světa, bylo úplně vzadu a ukryté.

Na dobře osvětlenou stěnu, která byla vzdálená od vstupních dveří jsme natáhly bílé plátno. Podařilo se nám sehnat ale i zajímavější papíry, která se sice tolik nepoužívaly, ale kdyby Soph dostala chuť měla tu možnost, si bílou vyměnit třeba za žlutou.
Okolo byly nejrůznější předměty - od křesla a podnožky až po vázu a sluneční brýle (Sophie je Sophie) - se kterými se dala tvořit zátiší, nebo je zakomponovat do portrétů. Menší věci byly roztřízené do zásuvek podle využití a vážně to všechno vypadalo moc pěkně. Sophie měla cit pro lichotivé rozestavění objektů v místnosti.

Už u dveří jsme sestavily pult a udělaly takovou nevyslovenou výstavu naší práce.

Pracovaly jsme taky na vnějším vzezření našeho ateliérku a promýšlení, co všechno budeme nabízet. Začaly jsme zlehka, nechtěly jsme si toho naložit moc.

,,Myslím si, že jo," kývla hlavou.

,,A kdy-" přerušilo mě zabušení na výlohu.
Soph nadšeně poskočila a vydala se ke dveřím. Když si uvědomila, že za ní stojím s nechápavým pohledem, pohlédla na mě.

,,Zapomněla jsem ti říct, že přijde-"

,,Jasně, chápu," mávla jsem rukou, aby její tváře už víc nerudly.

Otočila jsem se, abych jim dala soukromí při vítání a už zase zabloudila v myšlenkách k Rogerovi. Zatoužila jsem ho obejmout a zase ucítít jeho vůní. Neviděli jsme se pár hodin a už mi chyběl. Můžete mi někdo vysvětlit, jak jsem mohla vůbec přežít, když byl pryč?

,,Um, Alice?" odkašlala si Soph.

,,Hm?" ještě jsem se radši neodvažovala otočit, jakobych se snad bála, že je při něčem přistihnu.

,,Došlo mi, že jste se vlastně ještě neviděli, ehm, teda, že jsem vás neseznámila."

Pomalu jsem se otočila. Přejížděla jsem pohledem toho vyššího může od špiček bot vzhůru. Podívala jsem se mu do tváře a zarazila se. Reeves.