Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓

5. Výmluvy

Pokusila jsem se rozlepit oči. Chvíli se mi z hrdla dralo jen unavené mručení, než jsem pohledem padla na mého společníka a hned se uklidnila.

Roger svíral v poškrábané ruce tu mou a ospale mě sledoval.
Měl silné kruhy pod očima a vlasy mu podaly nedbale do očí. Když si všiml, že jsem vzhůru, vykouzlil na tváři drobounký úsměv, který mi hned zlepšil náladu.

,,Dobré ráno, Alice," řekl a povolil stisk mé ruky.

,,Dobré. Nečekala jsem, že... tu zůstaneš," podivila jsem se.

,,Ještě, že jsem to udělal. Celou noc jsi mluvila ze spaní a cukala sebou," vítězně pozvedl koutky, protože věděl něco, co já ne.

Vytřeštila jsem oči. ,,Tys nespal?"

,,Ne, skoro, ne," konstatoval, ale nevypadal na to, že by mi to chtěl vyčítat. Pustil mou dlaň a nechal ji volně ležet na prostěradle.

,,Tak... Děkuju," nevěděla jsem moc, co mu na to říct.

,,Za co?" zaujatě se na mě otočil.

Jako vážně?

,,Že jsi tu zůstal," odpověděla jsem a vděčně.
,,A promiň," přejela jsem prstem po hřbetu jeho ruky, na které byly znatelné rýhy, ,,já nechtěla."

,,To nic, vážně, kamarádi si pomáhají," pomyslně mávnul rukou. ,,Teď už ale půjdu, ať to není divný... kdybys něco potřebovala, neboj se přijít."

Kývnula jsem.

Zvedl se, opustil můj pokoj a lehce za sebou zavřel dveře.

Když jsem si byla jistá, že odešel vydechla jsem přebytečný vzduch z plic, který se ve mně nahromadil.

,,Tak jo, tohle bylo fakt divný," řekla jsem do prázdna hipnotizujíc stěnu.

××××

,,Rogere, co se ti to stalo?" zeptal se zaujatě Deaky po tom, co dlouze pozoroval jeho ruce, držící paličky.

Deaky se ke kapele přidal teprve nedávno a se svým příchodem se kluci přejmenovali ze Smile na Queen. Byl to nejmladší člen Královny, introvert, co jak si možná právě všímáte, není takový svatoušek jak vypadá.

Roger mávnul rukou, ale John Deacon se prostě nedal.

,,Že tys byl s nějakou dračicí?" zakmital obočím.

Johne, normálně ta tvá dražice škrábe jen na jedné ruce...

Roger na mě nenápadně sjel pohledem a já jako na potvoru vědoucně zrudla. Chvíli přemýšlel co říct, čímž v místnosti zavládlo napjaté ticho.

,,Ať řekneš co rekneš, mám takový pocit, že to nebude pravda. A upřímně moc lží se tady ani nedá vymyslet, takže kápni božskou," přišel do obýváku Brian a hned se zapojil do výslechu.

Lij olej do Ohně dál Mayi! To je totiž skvělej nápad!

Roger si promnul unavené oči a frustrovaně vydechl.

,,Přestaňte mě otravovat," zabručel a začal poněkud naštveně mlátit do nástrojů před sebou v trapně nápadné snaze ukončit tak rozhovor.

,,Ale notak, přece nebudeš odvádět pozornost," protočil očima Deaky a v očích se mu zaleskly plamínky toužící po vysvětlení.

Roger přestal a s kamenným výrazem klouzal pohledem po těch dvou otravech. Na mně zanechal pohled trošku déle, jakoby si telepaticky žádal o souhlas.

Skoro neunatelně jsem kývla.

,,Tady tahle holka," povzdechl si tázaný a ukázal na mě paličkou, ,,měla problém."

Výborně Taylore, to je fakt statečné!

Nejradši bych se propadla studem do země, do tváře se mi začala rychle hromadit krev. Snažila jsem se vypařit, ale nějak to nefungovalo.

Kluci se na mě tázavě otočili zrovna, když vcházel Freddie s čaji úhledně poskládanými na tácku.

,,Tak se všichni zase uklidníme, to dusno jde cítit až do kuchyně," pokusil se odlehčit napětí po analizování situace. Běsnící Roger, má rudá tvář a Brian s Deakym se zadržovaným smíchem mu udělali v hlavě přibližný obrázek.

Všichni souhlasili pokýváním.

Tiše jsem doufala, že tím téma já a Roger bude uzavřeno. Nebyla jsem si tím ale tolik jistá.

×××

Ahoj, ahoj! Jak si užíváte volno pokud ho máte? :)

Jinak bych byla vděčná, kdybyste mi napsali, co si o téhle části myslíte, jelikož jsem ji pročítala aspoň desetkrát a přesto nepřišla na to, proč se mi nelíbí. :D