Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓

30. Mysli Na Budoucnost

Alice

O pár dní později

„Ty kresby jsou úžasné," zasnil se Roger, když znova listoval mým skicákem.

„Děkuju, že si to myslíš," začervenala jsem se.

„Ne, vážně. Naučila ses to sama?" obtočil mi ruku kolem pasu, když jsem si k němu přisedla.

Měl právo to nevědět, nikdy jsem o tom nemluvila. Nebylo mi to příjemné ale on si zasloužil to vědět. Povzdechla jsem si a uspořádala si myšlenky.

,,Máma měla svůj ateliér. Jak to tak bývá, dlouho nebyla moc slavná, spíš kreslila a malovala náhodné lidi na ulici na počkání. Ale lidi si její specifický styl tak oblíbili, že se jí začali vyptávat na nějaké rady, pak už i soukromé kurzy... Nakonec se vytáhla až na nějaké menší školení různě po světě, ozývalo se jí spousta lidí s penězma."

Roger mě se zájmem sledoval. V svitu lampičky mu oči tajemně ztmavly a zorničky se o trošku rozšířily. Jeho ruka stále odpočívala na mém boku, palec ho něžně hladil.

,,Po tom co umřela její rozkvétající sláva okamžitě uvadla. Lidi se po ní sice chvíli sháněli, pak to ale vzdali a zvolili jednodušší cestu a kontaktovali dostupné lidi. I proto se teď o ní nemluví a předpokládám, že ani ty jsi o ní nikdy neslyšel."

Položila jsem si hlavu na jeho hrudník a unaveně přivřela víčka.

,,Snažím se... Jít v jejích stopách, nějak zůročit, co mě učívala."

Roger mě políbil do vlasů.

,,Jsem si jistý, že dokážeš cokoli," zašeptal.

×××

Roger

Alice byla od rána v práci, protože se majitel baru rozhodl udělat tam přestavbu za prachy co lidi propili. To, že měl na tohle peníze ukazovalo, že se drinků udělá nad rámec a já byl víc nerad, že tam Lis pracuje. Hlavně, když tam chodil Reeves a věděl jsem, jak takové prostory nemá ráda.

Já ten den zamířil za klukama. Měl jsem plnou hlavu vyřizování, jelikož jsem pro Alice plánoval menší překvapení. A taky mě myšlenky na ni zaměstnávaly natolik, až bylo zázrakem, že jsem se s novým autem v Londýně nezamotal a neskončil ve Skotsku.

Když jsem přišel do zkušebny, potkal jsem jen Freddieho. Na tváři mu pohrával zasmušilý výraz, zdál se být dost mimo a hned mi došlo, že tu něco nehraje. Můj pohled padnul na hodiny. Pět minut po domluveném termínu. Nepoučitelný Roger Taylor. Ale poprvé to mám na koho svést... Už jsem se na ni tolik těšil.

,,Ahoj, Fredde," pozdravil jsem ho a přátelsky se s ním poplácal po zádech.

,,Nazdar."

Už jsem se chtěl začít vyptávat, kde jsou ostatní, když se Brianova silueta objevila ve dveřích. Deaky byl těsně v závěsu.

Pozdravili jsme se a místnost vyplnilo naprosté ticho. Něco nebylo v pohodě. Něco bylo sakra špatně.

Přešlapoval jsem a nevěděl, jestli něco říct, když do pokoje vrhnul Paul.

,,Freddie?" zeptal se naléhavě, jakoby někam spěchal a musel to vyřídit, jinak by na to zapomněl.

,,Kdo tě sem pustil, ty sráči," zavrčel Fred. Brian s Deakym si vyměnili zaražené pohledy. Vůbec jsem nechápal o co jde.