Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓

6. Čas Letí, Balíme Kufry

1975

Uběhlo pět let.
Pět let od mého stěhování.
Pět let od mého klepání na souseda.
Pět let od chvíle, kdy jsem zase vzala do ruky kytaru.
Pět let od setkání se Smile.
Pět let od vzniku Královny.

Za tu dobu se odehrálo a změnilo spoustu věcí.

Kluci se stali slavnými. Ne slavnými, ne jakože slavnými, ale opravdu slavnými. Už nemohli hrát v Rogerově bytě, museli si udělat svou soukromou zkušebnu, protože sousedi byli jako takový rychleji se šířící bulvár, kterému jsme ještě k tomu lezli na nervy.
Vydali čtyři alba, jež se dostávala mezi lidi (hlavně to poslední, nejnovější) a ti je úplně žrali. Trhali žebříčky a překvapovali kritiky.

Objeli tři turné. Ani na jednom jsem s nimi nebyla, rozhodla jsem se totiž zůstat doma a pracovat. Dost mě to mrzelo, chtěla jsem se taky podívat na kousek světa, jenže jsem si nemohla vzít až takové volno. Naštěstí jsme si volali, díky čemuž jsem věděla skoro o všem, co se kde šustlo a necítila se sama (i když jsem měla Sophii blízko, stejně mě přepadávala samota kde se jen dalo) (díky tomu jsem si mimochodem uvědomila jak moc pro mě znamenají). Bylo jasné, že mi spoustu věcí tají, ale neměla jsem v úmyslu být policajt stíhačka a hlídat každý jejich úkon, byli přece dospělí a nepotřebovali to. Navíc by mě stejně neposlechli. Známe svoje lidi.

Naše vztahy byly pevné, stali se z nás vážně dobří přátelé, kteří se občas chovali, jako by jeden druhého znali už od školky. Dokázali jsme se podpořit, dodat si odvahu a to jak v hudbě, tak v osobním životě mimo kapelu. Měla jsem je všechny neuvěřitelně ráda, vážně jsem nevěděla, co bych si bez nich počala.

Taky se k nim přimotal jakýsi Paul Prenter, který všem kazil náladu. Všem až na Freddieho. Zdálo se, že spolu vychází, ale ve skutečnosti jejich vztahu nikdo moc nerozuměl a neměl náladu, nebo drzost to řešit.

Se Sophií jsem se vídala víc a pracovala na našem přátelství. Dokonce jsem ji občas brala i na zkoušky a byla ráda, že ji kluci mezi sebe skvěle přijali. To nedorozumění se brzo vypařilo jako voda v kaluže.

Vás všechny ale zajímá, jak to mám s Rogem, že? Nejspíš vás zklamu. Byli jsme přátelé.

Jo, možná je to k neuvěření, ale vážně nekecám.

Od onoho zvláštního incidentu se nic dalšího, co by stálo za zmínku neudálo. Dobře, rozuměla jsme si s ním víc než s ostatními a okázala dělat voloviny a odvázat se. Vyjít ze své bubliny, která mě od dětství obklopovala a užívat si. Uměli jsme probírat i vážné věci.
O rodičích jsem ale se nezmiňovala.

Na druhou stranu jsme se taky hádali víc než ostatní. Prostě jsme si dělali menší naschvály, no... Taková válka jako mezi... sourozenci? Dalo by se to k tomu přirovnat. Nešlo ale o nic víc a bohužel jsme se dokonce kvůli okolnostem vzdalovali.

×××

Promnula jsem si oči po tom, co jsem pročítala jakýsi novorozený text, který ještě chudák nedostal jméno a podívala se na osazenstvo kolem. Brian zamyšleně drnkal do kytary, Deaky protáčel tužku v puse s pohledem upřeným na prázdný papír, Soph si četla knížku a Roger s cigaretou v puse, kterou si občas druhou rukou přidržel, aby nasál nikotin, klouzal tužkou po papíru a jeho výraz prozrazoval, že je absolutně mimo. Paul dneska naštěstí nedorazil.

Rozhodně mi nechyběl.

Freddie najednou přišel do místnosti s vyděšeným výrazem po tom, co dokončil telefonát. Jeho kroky upoutaly pozornost všech přítomných. Podle našich výrazů nás zajímalo, o čem přes sluchátko hovořil.