Drummer (Roger Taylor CZ FF) ✓

26. Ta Dívka S Plavými Vlasy

*na fotce jsou lidi podobní Alice a Reevesovi :D (sice je to fotka ze současnosti, ale vězte, že hledat na pinterestu kvalitní fotky ze 70./80. let je náročný :D)*

×××

Alice

,,Takže ty Sophii znáš taky? Bývalá spolužačka?" zeptala jsem se, když jsem z vrchní poličky brala sklenky na přípravu drinků pro nás a u toho těkala pohledem k Reevesovi. Povídat si o Soph nebylo fajn, ale tohle zjištění mě vážně překvapilo.

,,Jo. Nikdy ti o mně neřekla?" zazubil se, vzal drink, který jsem k němu přisunula a usrknul si. To, že se se Soph znám jsem mu sdělila před pár okamžiky, kdy jsme se k tomu náhodou dostali.

V baru ještě nebylo moc lidí, proto jsme se konečně mohli aspoň chvíli bavit, aniž by nás někdo neustále rušil, což jsem moc ocenila, vzhledem k tomu, jak jsem se v našem vztahu poslední dobou cítila napjatě.

Dokonce jsme s Elkie zapnuly televizi která tam stála vlastně jen tak, ani jsme nevěděly, jestli funguje, kvůli vrstvě prachu, jež na ni sedla. Zákazníci to ale ocenili, přece jen nebudou muset pozorovat mouchu na stěně.

,,Ne?" sedla jsem si na barovou židličku a usrkla Coly s troškou rumu.

,,V prváku jsme spolu chodili." Když jsem na něj vykulila oči a málem se pitím zadusila, když jsem se ho snažila polknout, abych ho nevyprskla, pokračoval: ,,asi tři týdny."

,,Aha," pochvalně jsem pokývala hlavou. Tři týdny. Reeve, to je úspěch.

Nemohla jsem se divit, že se ke mně ta informace nedostala, naše dlouholeté kamarádství tenkrát přetrhla škola. Vídaly jsme se o víkendech, tak jednou za měsíc a hodně si volaly, přesto byla Sophie ohledně tohohle tématu vždycky tak nejistá, že mi to asi chtěla říct, až by se to všechno usadilo. A neusadilo.

,,První láska, z obou stran. Pořád na ni mám kontakt, občas jsme si volali, dokud někam neodfičela. Odmítla mi to říct."

Aha?

,,Dámy a pánové, vítám vás u pořadu Ve středu dění!" ozvalo se z obrazovky. Narozdíl od popíječů, kteří okamžitě zvedli hlavy, aby na malou obrazovečku lépe viděli, jsem tomu moc nevěnovala pozornost. Nachvíli jsem očima sjela na moderátorův nadšený obličej a dál pozorovala Reevese, který se na mě usmál a čekal co mu odpovím. Koutkem oka jsem zahlédla, že od stolu někdo vyběhl, aby otočil kolečkem s hlasitostí.

Už jsem se nadechovala k odpovědi, ale hlas z televize mě zase přerušil. Co otevřenou pusou a s výrazným "eeeaaaahah" jsem dál poslouchala.

,,Dnes tu máme člověka, který dámy jistě potěší."
Pohledem jsem zabloudila k už ohranému bulvarnímu pořadu, který jsem ještě před pár lety nadšeně sledovala (s tátou jsme po dlouhém bádání odhalili, že se předtáčí, nikdy mě v té době nenapadlo, že čtyři celebrity budou jednou moji nejlepší kamarádi (jsou?) - zhruba od té doby jsem na to nekoukala), snad abych zjistila, kdo mě tedy tak ohromí.

Moderátor ze studia se hrdelně zasmál svému vtipu (který nebyl vtipný, ani trošku), až se mu otřásly objemné špeky po těle. Lekla jsem, že to nepatrné zavrznutí byla židle pod ním a on každou sekundou zmizí ze záběru.

,,Měl jsem tu čest, DÁMY...
Bubeník Roger Taylor!!"

Úsměv na tváři, který mi vykouzlil Reeves rázem zamrzl a já se za pultem proti své vůli našponovala.

Střih. Kulatý moderátor se najednou ocitl v potemnělém klubu, kde vřeštila hudba nějaké začínající studentské kapely a všude se motali slušně řečeno umělecky oděné dívky a veselí mužíci. Někdo za kamerou musel stát a osvětovat mluvící, aby bylo vůbec něco vidět.