Kolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali?
~
Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Druhý den ráno jsem se probudila ve své posteli, ale neměla jsem ani nejmenší ponětí, jak jsem se do ní dostala. Triko, ve kterém jsem strávila včerejší večer, leželo hozené na zemi a já na sobě měla jenom spodní prádlo. Na nočním stolku ležela sklenice vody a tableta aspirinu.
Nahlas jsem zasténala při snaze posadit se.
Opatrně jsem vzala tabletu mezi prsty a zapila ji dvěma loky studené vody. Ze skříně jsem vytáhla čisté prádlo, přehodila přes sebe župan a zmizela do koupelny. Dopřála jsem si jen krátkou sprchu, které mi ale vůbec nepomohla, abych se cítila lépe.
A tak jsem se rozhodla vsadit na kávu.
Ale jen co jsem otevřela dveře od koupelny, spatřila jsem v kuchyni Barb, která z nějakého důvodu vypadala, na rozdíl ode mě, naprosto svěže.
„Dobré ráno!"
„Ani ne," zamumlala jsem se a došourala jsem se k rychlovarné konvici, do které jsem s vypětím všech sil nalila vodu a postavila ji zpátky. Zatímco se voda začala pomalu vařit, do prázdného hrnku jsem nasypala dvě lžíce instantní kávy.
Instantní kávy.
Tak špatně jsem na tom byla.
„Jsi v poho?"
„Budu," odpověděla jsem Barb, která si mě měřila pohledem. „Ale můžeš mi vysvětlit jednu věc? Proč ty vypadáš úplně v pohodě?"
Moje tmavovlasá kamarádka se rozesmála a ledabyle mávla rukou.
„Léta praxe a odříkání."
„Je ti devatenáct," zahuhlala jsem nesouhlasně.
„Jak říkám – léta praxe." Barb na mě spiklenecky mrkla a bez dalších slov zmizela ve svém pokoji. Já si zalila svoji kávu a zamířila do toho svého.
Hrnek jsem položila na stůl vedle postele, do které jsem znovu lehla. Na stole jsem měla rozdělanou práci ze včerejšího dne, ale jen při pomyšlení na ni se mi chtělo zvracet. Raději jsem tedy znovu vstala, z kabelky vylovila telefon a znovu vklouzla do peřin.
Žiješ?
Nechápavě jsem se podívala na zprávu od Timothéeho a otevřela naši včerejší konverzaci. Letmo jsem prolétla shluk písmenek, na který jsem byla včera tak hrdá, a zanadávala svému včerejšímu já.
Spíš ne, ale nic, co by nespravil aspirin a hrnek kávy.
Prý pomáhá studená sprcha.
Zachumlala jsem se do peřiny a otočila se na bok, telefon pořád v ruce, zatímco káva stydla na nočním stolku.
