Kolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali?
~
Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Postávala jsem před domem, který jsem měla nazývat svým domovem. V dáli se odrážela mořská hladina, která korespondovala s úplně modrou oblohou nade mnou, což bylo v tomto ročním obdobím nezvyklé. Co však nebylo nezvyklé, byl hluk, který se rozléhal celým domem. Bylo ho slyšet až venku a byl to právě on, kdo mě zdržel venku místo toho, abych zamířila dovnitř jako kterýkoliv jiný den.
Před pár měsíci jsem ukončila střední školu, stejně jako jsem ukončila svůj dlouholetý vztah s Bradem. I když těžko říct, jestli to vůbec byl vztah. Začali jsme spolu chodit hned první den střední. Bydleli jsme kousek od sebe a znali se tak odmalička. Vyrůstali jsme spolu, a když jsme se ve třinácti oba ocitli na střední škole, tak nějak automaticky se stalo, že jsme najednou byli spolu. Drželi jsme se za ruce, pusinkovali se a vzájemně si vyznávali lásku.
Jenže kdo ve třinácti ví, jak vypadá láska?
Jak jsme dospívali, měnila se i naše zamilovanost. Oba jsme byli víc přátelé než milenci a byli jsme spolu spíš ze zvyku než z lásky. Já byla zvyklá mít Brada vedle sebe a vlastně jsem se bála na to, jak by vypadal můj život bez něj. A já jsem pro něj byla... No přinejmenším zástěrka. Zatímco já se bála samoty, on se bál přiznání.
V létě jsme se však rozhodli rozejít se jinými cestami. Když jsem po prázdninách nastoupila na dvouletou nástavbu, připadala jsem si jako nový člověk. Ostříhala jsem si dlouhé blonďaté vlasy, začala se výrazně malovat. Konečně jsem nemusela nosit školní uniformu a výběrem outfitu pro první školní den jsem strávila snad půl prázdnin.
Celé léto jsme strávili s Lizzie vymýšlením všech nejrůznějších plánů a obě jsme přemítali o tom, co všechno během těch dvou let zažijeme. Společně jsme prozkoumávali internety, abychom věděly jak správně líbat a jak zaujmout starší kluky. Snad poprvé jsme byly obě nezadané a obě jsme si malovaly tu nejlepší budoucnost. Lizzie se chystala na univerzitu do Londýna a já chtěla odejít společně s ní.
Chtěla jsem odejít co nejdřív a co nejrychleji.
O prázdninách se narodila Jennifer, můj nový nevlastní sourozenec. Brečela od rána do večera, máma chodila po domě nevyspaná, ospalá, unavená a podrážděná. O tři roky starší Jonathan se ji neustále pletl pod nohami a dožadoval se její pozornosti, které měl najednou tak málo.
A pak tu byla samozřejmě Julie.
Malá, sladká a všemi milovaná Julie.
Už od jejího narození jsem na ni žárlila, aniž by někdy dokázala přesně říct proč. Prostě stačilo, že byla. A měla všechno, co já nikdy mít nebudu - dva milující rodiče. Se záští v srdci jsem sledovala s jakou láskou se o ní stará máma a s jakou láskou se o ní stará Jeremy, mámin druhý manžel. Představovala pro ně veškerý vesmír.
