Kolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali?
~
Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Ta holka tě má vážně ráda," zamumlala Saoirse, oblečená v dobovém kostýmu a v paruce s vlasy tak dlouhými, že když je zrovna neměla svázané do nějakého složitého účesu, sahaly ji skoro až po pás. Pokynula při tom na Leen, která se včera zjevila v Bostonu z ničeho nic a připravila mi tím to nejlepší překvapení vůbec.
Měl jsem ji rád kolem sebe, ale věděl jsem, že ji nemůžu nutit, aby vynechávala školu a trávila se mnou nekonečné dny na natáčení. Ani mě nebavilo celý den sledovat své kolegy a čekat na své scény, natož aby to bavilo ji.
Boston nebyl od New Yorku tak daleko jako Evropa, ve volnu během natáčení, se dalo odskočit zpátky domů a strávit tak alespoň pár hodin v její společnosti. Ale nikdy to nestačilo.
Když včera Leen přijela, na první pohled jsem poznal, jak je unavená. Musela vstávat brzo ráno a trmácet se několik hodin autobusem. Hned jsem věděl, že taky vynechala páteční přednášky, a i když jsem jí to chtěl vyčítat, ve skutečnosti jsem nic neřekl.
Dneska ráno se mnou vstala ještě před tím, než vyšlo slunce. Dlouho seděla na posteli, stále v polospánku se nakonec oblékla do toho stejného oblečení, ve kterém včera přijela. Celou cestu za město mi spala na rameni a na chvíli se probudila teprve ve chvíli, kdy do sebe dostala první ranní kávu. Jenže to probuzení netrvalo příliš dlouho, protože když jsem se ji po třech zkažených záběrech a jednom povedeném vydal hledat, našel jsem ji, jak spí. Ležela stočená do malého klubíčka, a díky tomu vypadala ještě mnohem menší, než ve skutečnosti byla. Vedle ní a na ní a vlastně úplně všude ležela rozházená skripta, které byly popsané jejím drobným a úhledným písmem. Podtrhané a zvýrazněné, místy dokonce přeškrtané. Hrnek s nedopitou kávou byl pak posledním detailem na dokreslení celé atmosféry.
Zadíval jsem se na Saoirse, která mi položila ruku na rameno a celou dobu mého usilovného mlčení, čekala na mou odpověď.
„Jak to myslíš?"
„Jen se na ni podívej," pokynula rukou na mou malou Leen, jako kdyby dívání se na ni nebylo to jediné, co jsem v posledních okamžicích dělal.
„Hm?"
Saoirse však jen protočila očima a sevřenou pěstí mě nabrala do ramene. Tak trochu hraně a tak trochu doopravdy jsem zaúpěl bolestí a promnul si zasažené místo. Ona jen znovu protočila očima a napřáhla se k další ráně.
Udělal jsem pár kroků dozadu ve strachu před mnohem silnějším úderem, než jaký byl ten první.
„Už ti někdo řekl, že jsi ignorant?" zeptala se však místo toho.
