Kolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali?
~
Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po zbytek ledna probíhala sezóna udělování filmových cen. Timothée cestoval z jednoho pobřeží na druhé, do Evropy a zase zpátky. Mimo Oscarů byl letos, podobně jako minulý rok, nominován snad na každou velkou cenu. Jeho obličej se na mě usmíval z televizních rozhovorů, bulvárních článků a internetových stránek.
A já konečně nastoupila na stáž.
Ve škole mě čekal poslední předmět, který jsem zvládla absolvovat i během stáže a můj velký sen o konci vysoké školy byl zase o trochu blíž.
Stáž v jednom malém nakladatelství mi domluvil Marc. Na jedné společné večeři u Chalametů jsem se zmínila o svých problémech a Marc, který celý život pracoval jako novinář na volné noze, prohodil pár slovíček s pár známými a najednou jsem měla něco, o co jsem se sama pokoušela několik dlouhých měsíců.
Nemohla jsem se z toho upřímně radovat, i když jsem chtěla.
Byla jsem Marcovi vděčná, opravdu byla, ale část mého já ho za to naprosto iracionálně nesnášela. Chtěla jsem všeho dosáhnout sama, i kdyby to znamenalo, že stokrát spadnu a potluču se. Ale najednou tady byl někdo, kdo mi nabízel pomocnou ruku, o kterou jsem vůbec nestála. Poraženě jsem ji musela přijmout, stejně jako jsem musela přijmout fakt, že bez jeho pomoci bych možná žádnou stáž nikdy nezískala.
A tak zatímco Timothée dával rozhovory, oblékal značkové obleky a usmíval se do kamer, já každé ráno vstávala velmi brzo, oblékla se do svého oblečení za pár dolarů a jela na stáž, za kterou jsem ani nedostala zaplaceno.
---
Leden se rychle přehoupl do února.
Bylo sobotní ráno a já seděla v kuchyni, oblečená jen do pyžama, přes které jsem měla přehozený teplý svetr, který ani nebyl můj. Timothée se v noci vrátil z Paříže a já se chystala za ním. Jenže jako první jsem si chtěla dopřát ranní kávu a pořádnou snídani.
Houpala jsem nohama několik centimetrů nad zemí a upíjela toho kouzelného moku, když se otevřely dveře od pokoje Barb. Automaticky jsem zvedla pohled od telefonu, ale místo své nejlepší kamarádky byl přede mnou úplně nahý muž, který byl zjevně stejně překvapený jako já.
Jako první se zachoval racionálně on a snažil se zakrýt alespoň rukama. Za to já na něj bezostyšně dál koukala s pusou otevřenou, jako kdybych poprvé v životě viděla nahého muže. Celé to trvalo sotva pár sekund, než se ve dveřích od pokoje zjevila i Barb, podobně nahá jako její návštěvník. Na rozdíl od nás dvou se hned rozesmála, zatáhla muže zpátky do pokoje a směrem ke mně zahuhlala rychlou omluvu.
Až třísknutí dveří od jejího pokoje mě přivedlo zpět do reality a já konečně zavřela pusu.
Ještě chvíli jsem se dívala na zavřené dveře, než jsem se snad jen silou vůle přinutila otočit. Vedle hrnku kávy jsem položila telefon, který jsem celou dobu svírala v ruce a snažila se pochopit, co se to právě stalo.
