COFFEE MAKES US CRAZY

Pár slov na závěr

Napsat tu poslední tečku a hodit fajfku za příběh je vždycky ta nejtěžší část ze všech, že jo? Ale... člověk tu tečku jednoho dne napsat musí, jinak se mu z toho stane Ordinace v růžové zahradě. Ale i ta už má svůj konec!

Příběh Eileen, Timmyho a Barb navždy zůstane v mém srdci, protože jsem si tyhle tři prostě zamilovala. A nejen ty tři, ale hlavně celý příběh, ve kterém jsem si zkusila pár nových věcí a hlavně jsem díky němu našla dlouho ztracenou lásku k psaní. 

Začala jsem psát někdy v době první karantény a připadala jsem si jako hloupá puberťačka (a teď to nemyslím nijak ofenzivně, i když to tak možná zní!), že jsem se pustila do celebrití fanfikce. Ve skutečnosti jsem dlouho přemýšlela a rozmýšlela, jak to udělat, jestli z Timmyho neudělat někoho jiného a jen mu změnit jméno. Ale nakonec... Nakonec jsem z toho vážně udělala celebrití fanfikci. Přesto je všechny beru jako svoje. 

Během psaní jsem se dotkla několika těžkých témat a vlastně to vůbec nebylo odpočinkové čtení. Ale místy šlo o přeslazenou kávu s pořádnou dávkou šlehačky nahoře. 

Nechci říkat definitivní sbohem, protože jsem přesvědčená o tom, že se tady ještě někdy ukážu. Pořád budu sledovat Timmyho kariéru a třeba se tady někdy objeví nějaký výkřik do tmy reagující na současný stav věcí. 

Třeba.

Anebo taky ne.

Pro teď je to tečka.

Ta poslední tečka za tímto příběhem.

Ale ještě předtím...

Pár zajímavostí?

• Původně se měla Lily-Rose objevit v příběhu mnohem dřív a původně se měl Timmy s Eileen skutečně rozejít a vrátit se k sobě po pár letech. 
• Eileen měla původně studovat na učitelku, ale protože jsem nebyla schopná pochopit systém vzdělávání učitelů v USA, rozhodla jsem se pro jinou školu. I tady jsem se však dopustila přešlapu, i když cíleného. Bakalářské studium na Kolumbijské trvá čtyři roky, zatímco Eileen ho zvládla po "česku" za tři
• Proč měla být Eileen učitelkou? Abych těm chudákům ještě víc zkomplikovala jejich vztah a ona se nemohla věčně omlouvat a cestovat s ním po všech turné a premiérách. Tak zlá autorka umím být.

A...

Už to nebudeme zbytečně natahovat, jo?

Jako poslední vám chci totiž z celého srdce poděkovat. Za to, že jste si prošli celou cestu s Eileen až dokonce. Za každý hlas a komentář. A vůbec... prostě za to, že tu jste. Ať už jako tichý čtenář, nebo jako hlasitý čtenář. Prostě... díky! Moc. 

Třeba se uvidíme u nějakého dalšího příběhu!

Charrlie