Únor 2018
Uplynul necelý týden od těch bouřlivých událostí. Ani jedna z nás se k nim nevracela, i když já jsem celou dobu podvědomě věděla, že to je špatně. Williama jsem však u nás v bytě už nespatřila a vzhledem k tomu, že Barb teď večery trávila doma na gauči s kýblem zmrzliny a romantickými filmy, předpokládala jsem, že se s ním rozešla.
Nebo jsem v to aspoň doufala.
Za pár dní jsem měla slavit narozeniny a k mému velkému zklamání se můj narozeninový den dokonale kryl s předáváním filmových cen v Londýně.
Jak ironické.
Do konce směny v kavárně mi zbývala necelá hodina, když se otevřely dveře a dovnitř vplul Timothée. Na tváři měl široký úsměv a posadil se ke stolu, který jsem měla na starosti. Ve vteřině jsem byla u něj.
„Máte vybráno?" zeptala jsem se naprosto profesionálně, jako každého jiného zákazníka.
„Dal bych si tebe."
Překvapeně jsem vytřeštila oči a rozhlédla se kolem sebe, jestli ho náhodou někdo neslyšel. On naopak vypadal, že za chvíli vyprskne smíchy.
„Timothée!" Okřikla jsem ho rozhořčeně.
„Vždyť je to pravda," oponoval pobaveně a já se zatvářila ještě víc pobouřeně než předtím.
Když uviděl výraz v mém obličeji, protočil oči a místo dalších sexuálních narážek si objednal americano. Považovala jsem za své malé vítězství, že to je káva bez mléka, i když jsem věděla, že si do něj nasype minimálně celou cukřenku. Což udělal přesně v okamžiku, kdy jsem položila hrnek s kávou před něj.
„Kdyby to byla zkouška tvého kávového kurzu, musím říct, že bys jednoznačně propadl."
„Vždyť se lepším!"
„Cukrem ale přebiješ chuť kávy."
„To jsi tvrdila i o mléku."
Ještě chvíli jsme se dohadovali o pravých kávových hodnotách, než mě z veselého rozhovoru vyrušilo nenápadné odkašlání od vedlejšího stolu. S omluvným výrazem jsem opustila Timmyho stůl a zamířila k tomu vedlejšímu.
Když jsem se vracela s prázdnýma rukama od stolu s kašlajícím pánem ke svému oblíbenému stolu, prohodila jsem, že mi za půlhodiny končí směna. Timmy přikývl a objednal si dortík a v objednávkách pokračoval snad každých pět minut. Brzy jsem prokoukla, že jeho objednávky slouží jen jako výmluva k tomu, aby se mnou mohl prohodit pár slov, protože dortíky se na stole kupily a na konci mé směny jsem je stejně všechny zabalila se sebou do krabice.
---
Po práci jsme zamířili do jeho apartmánu, kde to vypadalo přinejlepším jako po výbuchu bomby.
ČTEŠ
COFFEE MAKES US CRAZY
FanfictionKolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali? ~ Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...