9. Dvacet jedna

1.1K 50 56
                                    

Únor 2018

Uplynul necelý týden od těch bouřlivých událostí

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Uplynul necelý týden od těch bouřlivých událostí. Ani jedna z nás se k nim nevracela, i když já jsem celou dobu podvědomě věděla, že to je špatně. Williama jsem však u nás v bytě už nespatřila a vzhledem k tomu, že Barb teď večery trávila doma na gauči s kýblem zmrzliny a romantickými filmy, předpokládala jsem, že se s ním rozešla.

Nebo jsem v to aspoň doufala.

Za pár dní jsem měla slavit narozeniny a k mému velkému zklamání se můj narozeninový den dokonale kryl s předáváním filmových cen v Londýně.

Jak ironické.

Do konce směny v kavárně mi zbývala necelá hodina, když se otevřely dveře a dovnitř vplul Timothée. Na tváři měl široký úsměv a posadil se ke stolu, který jsem měla na starosti. Ve vteřině jsem byla u něj.

„Máte vybráno?" zeptala jsem se naprosto profesionálně, jako každého jiného zákazníka.

„Dal bych si tebe."

Překvapeně jsem vytřeštila oči a rozhlédla se kolem sebe, jestli ho náhodou někdo neslyšel. On naopak vypadal, že za chvíli vyprskne smíchy.

„Timothée!" Okřikla jsem ho rozhořčeně.

„Vždyť je to pravda," oponoval pobaveně a já se zatvářila ještě víc pobouřeně než předtím.

Když uviděl výraz v mém obličeji, protočil oči a místo dalších sexuálních narážek si objednal americano. Považovala jsem za své malé vítězství, že to je káva bez mléka, i když jsem věděla, že si do něj nasype minimálně celou cukřenku. Což udělal přesně v okamžiku, kdy jsem položila hrnek s kávou před něj.

„Kdyby to byla zkouška tvého kávového kurzu, musím říct, že bys jednoznačně propadl."

„Vždyť se lepším!"

„Cukrem ale přebiješ chuť kávy."

„To jsi tvrdila i o mléku."

Ještě chvíli jsme se dohadovali o pravých kávových hodnotách, než mě z veselého rozhovoru vyrušilo nenápadné odkašlání od vedlejšího stolu. S omluvným výrazem jsem opustila Timmyho stůl a zamířila k tomu vedlejšímu.

Když jsem se vracela s prázdnýma rukama od stolu s kašlajícím pánem ke svému oblíbenému stolu, prohodila jsem, že mi za půlhodiny končí směna. Timmy přikývl a objednal si dortík a v objednávkách pokračoval snad každých pět minut. Brzy jsem prokoukla, že jeho objednávky slouží jen jako výmluva k tomu, aby se mnou mohl prohodit pár slov, protože dortíky se na stole kupily a na konci mé směny jsem je stejně všechny zabalila se sebou do krabice.

---

Po práci jsme zamířili do jeho apartmánu, kde to vypadalo přinejlepším jako po výbuchu bomby.

COFFEE MAKES US CRAZYKde žijí příběhy. Začni objevovat