Kolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali?
~
Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
I když Timothéé měl jít původně zpátky k sobě domů, nakonec zůstal spát u nás. Celou noc jsem se nervózně převalovala a nemohla pořádně usnout. Když mi ve tři ráno zazvonil budík, bylo to vlastně vysvobození.
„Hm?" zahuhlal cosi nesrozumitelného, zatímco jsem se snažila zvednout tak, aby ho to neprobudilo. Což se mi evidentně nepovedlo.
„Musím zavolat domů, než půjde máma do práce."
Narovnal se, vlasy mu trčely snad na všechny strany. Měl v nich mnohem více kudrlin než normálně a já se při pohledu na něj musela usmát. Snažila jsem se ho učesat, nebo mu alespoň zastrčit některé vlasy za uši, ale ony jako kdyby si žily svým vlastním životem.
„Kolik je hodin?"
„Něco málo po třetí."
„Ráno?" zeptal se nechápavě a já jen přikývla. Se zaskučením se svezl zpátky do postele a schoval se pod peřinu. Tiše jsem se zasmála, popadla svoje věci a vydala se do koupelny. Cestou zpátky jsem pak udělala dva hrnky s kávou a do jednoho do konce nalila kapku mléka a přidala i cukr.
Timothée ale mezi tím znovu usnul a zpoza peřiny mu tak trčelo jen několik vlasů. Nahlas jsem povzdechla, položila hrnek na stůl vedle postele a posadila se do rohu pokoje. Nasvítila jsem sama sebe, aby mě máma aspoň trochu viděla, do uší dala sluchátka a vytočila její číslo.
Zvedla to během chvilky.
„Děje se něco?!"
„Mami, ahoj!"
„Proč voláš tak brzo. Co se děje? Jsi v pořádku?" pokračovala v panickém vyptávání, zatímco jednou rukou odháněla mé sourozence. Viděla jsem, jak s telefonem v ruce utíká do druhého patra, aby se před nimi schovala v ložnici. Taky jsem vzadu slyšela Jeremyho, který se je snažil zastavit.
„Mami, všechno je v pořádku, neboj."
„Tak proč voláš tak brzo? Vždyť v New Yorku jsou... tři hodiny?" Na okamžik se zarazila a zamračila se. „Ty jsi byla někde pít? Já vím, že už jsi plnoletá, ale přece jen to není úplně moudré, zvlášť když máš druhý den školu."
„Nejsem opilá ani jsem nebyla nikde venku. Normálně jsem ráno vstala a natočila jsem si budíka, abych vám mohla ráno zavolat."
„Takže se něco stalo!"
„Nestalo!"
„Tak..."
„Mami!" Okřikla jsem ji možná až moc zprudka, ale vážně jsem potřebovala, aby mě konečně pustila ke slovu. Odmlčela se a podle výrazu v jejím obličeji jsem poznala, že z toho není nadšená. Nahlas si povzdechla a natočila hlavu v gestu, kterým mě vyzvala k tomu, abych začala mluvit.
