Kolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali?
~
Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nejtěžší na vztahu s Timothéem bylo bezesporu to, že jsme téměř nikdy nebyli sami. Kdykoliv jsme vyšli na ulici, téměř vždy se objevil alespoň jeden fanoušek s prosbou o fotku či podpis. Netrvalo pak dlouho, než se objevil i nějaký paparazzi, který nás zachytil při něčem, co měla být romantická procházka, cesta do práce, nebo prostě jen večeře ve dvou.
Netrpěla jsem tím jen já ale i moje rodina.
Máma si brzy zvykla sledovat všechny ty bulvární plátky a nenechala si vysvětlit, že pravda mnohdy leží někde jinde. Kolikrát mi volala ale jen proto, aby mi řekla, že jsem na sobě měla hezký svetr, nebo aby mi řekla, že bych se mohla někdy učesat.
I pro mě to bylo všechno těžké. Snažila jsem se tomu nevěnovat pozornost, ale nedokázala jsem to. Po večerech, zvláště tehdy, kdy jsem byla sama doma, jsem listovala bulvárem, fanouškovskými stránkami a nejrůznějšími sociálními sítěmi. Občas jsem se smála všem těm šíleným teoriím, občas mě slova dokázala rozbrečet.
Máma mi volala v půlce dne, kdy jsem líně scrollovala sociálními sítěmi, zatímco Timothée na opačné straně pohovky ležel tak, že měl nohy položené v mém klíně, a se sluchátky na uších sledovala videa na telefonu. Zvedla jsem tak telefon téměř okamžitě.
„Ty jsi těhotná?!" Spustila okamžitě, bez nějakého pozdravu. Hlas měla posazený nepřirozeně vysoko a já si dokázala představit, jak teď asi vypadá.
„Cože?"
Moje otázka však zanikla mezi tím vším, co ze sebe dokázala během následující chvíle dostat. Nekřičela, i když mluvila hodně nahlas. Snažila jsem se v tom všem najít nějaký vyšší smysl, ovšem dlouho jsem byla naprosto ztracená.
„Nechápu, jak jsi něco takového mohla přede mnou tajit! Jsem tvoje matka, Eileen, upřímně se mě docela dotklo, že jsi mi to neřekla. Musela jsem se to dozvědět z novin!"
A jsme doma.
Další bulvární článek o ničem během okurkové sezóny. Odolala jsem pokušení plácnout se do čela, místo to jsem se pokusila o nemožné – zastavit mou rozvášněnou matku.
„Mami, já..."
„Vážně, Eileen, kdy jsi se mi to chystala říct? Až se to narodí?"
„Mami."
„A vůbec, už víš, co to bude? Holčička nebo chlapeček?"
„Mami."
„Víš co? Stejně mi to neřekneš, to je jedno! Jsem si jistá, že mi to budeš tajit stejně jako celé tohle těhotenství."
„MAMI!" Musela jsem zakřičet. Timothée sebou překvapdně cukl, dokonce si sundal i sluchátka z uší. Zkontroloval mě letmým pohledem a hned se narovnal. Viděla jsem mu v očích tu nevyřčenou otázku, zda je všechno v pořádku. Ukázala jsem mu jen zdvižený palec, ale on nevypadal, že by mi uvěřil. Sluchátka nechal ležet kolem krku a já si všimla, jak místo sledování videí zabrousil do složky s nepřečtenými emaily, ze které ale taky zmizel během následují sekundy. Místo toho otevřel sociální sítě, přesto jsem si byla, že mě jedním uchem stále poslouchá.
