Kolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali?
~
Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mít u sebe rodinu v New Yorku byl pocit, který jsem netušila, že ještě někdy zažiju. Máma a Jeremy spali ve starém pokoji Pauline a Timmyho, který Nicole rychle přestavěla. Moji sourozenci se pak mačkali na rozkládací pohovce v obyváku, ale jediný, kdo s tím měl problém, byla Julie. Pauline se na těch pár dní nastěhovala pro změnu na pohovku do našeho malého apartmánu. Problémy, které se zdály neřešitelné, najednou byly tak směšně jednoduché.
Nicole si užívala, že může hostit tolik lidí.
Moje máma propašovala v kufru snad tunu jídla, ale ani ona sama nedokázala vysvětlit, jak se jí to všechno povedlo převézt skrz letištní kontrolu. S Nicole si nadšeně vyměňovaly recepty a tradice, zatímco já svým sourozencům ukazovala krásy New Yorku.
Julii pochopitelně nebavilo se toulat v mínus deseti stupních ulicemi města, toho ale využila Barb, která ji společně s Pauline vzala nakupovat. Když se večer vrátila domů, vypadalo to, že se odstěhuje k mé nejlepší kamarádce a zůstane tam již na pořád. U večeře neustále mluvila o tom, jak Barb to a Barb tamto.
Den před Vánoci se naši rodiče ponořili do víru velkoměsta bez svých dětí a já i Timmy jsme zůstali s mými třemi sourozenci o samotě ve velkém bytě jeho rodičů. Julie sice proklamovala, jak má všechno na háku a že klidně by to všechno zvládla sama, ale já s nimi chtěla strávit co nejvíc času to šlo. Vždy jsem si bolestivě uvědomovala, jak mi chybí, až v momentě, kdy jsem je měla kolem sebe.
V těch okamžicích jsem se sama sebe musela ptát, jestli náhodou už není čas na vlastní děti.
Timmy vypadal s dětmi snad ještě lépe než bez nich a navíc to s nimi vážně uměl. Zatímco četl Jennifer už asi desátou pohádku na dobrou noc, jednou ruku přidržoval Jonathana, který mu lezl po rameni a svým vysokým, dětským hlasem se silným přízvukem četl stejná slova jako on, jen v ozvěně.
Julie pak seděla kousek od toho všeho. V ruce držela telefon a cosi do něj datlovala, svět kolem ní jako kdyby ani neexistoval.
Znovu jsem tedy stočila pohled na své mladší sourozence a Timmyho, který vypadal, že mu došla trpělivost. Zaklapl knížku, což v Jennifer vyvolalo nenávist vůči svému bratrovi. Vztekle ho uhodila sevřenou pěstí a začala mu nadávat. Jonathan si samozřejmě nenechal nic líbit a přes velká Timmyho ramena zaútočil na svou sestru. Timothée je však oba uchopil pod paži, aby je od sebe odtáhl. S oběma se pak zatočil ve vzduchu a jako nějakým kouzlem oba zapomněli na svou nenávist k tomu druhému. Uložil je do postele a Jennifer si mě pak zavolala k nim. Na pohovku jsme se všichni čtyři nevešli a tak jsem zůstala sedět na jejím okraji, zatímco jsem sledovala Timmyho, jak vypráví poslední pohádku, kterou si vymýšlel z patra.
Zatímco se oběma zavírali oči, já nahnala do postele i Julii, od které jsem schytala několik dramatických protočení očí.
Nakonec ale přece jen světlo v pokoji zhaslo a já i Timmy jsme zůstali sedět v předsíni na zemi, protože to bylo jediné místo, kde bylo volno. Ložnice jeho rodičů či dětský pokoj, který se proměnil v ložnici mých rodičů, se nám zdály jako nevhodné, protože jsme respektovali soukromí lidí, kteří nám dali život.
