Kolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali?
~
Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jestli mi něco v těch dlouhých měsících bez něj chybělo, bylo to přesně tohle. Líné večery a ještě línější rána, která po nich následovala. Dny, kdy ani jeden z nás nemusel nic, a jediným problémem v našich životech bylo to, co bude na večeři a na jaký film se podíváme. Večery, kdy jsme seděli vedle sebe, vzájemně propletení, a diskutovali nad filmem v televizi. Popíjeli jsme při tom víno a cpali se vším možným.
Jenže dneska jsme se dívali na nějaký černobílý film z období starého Hollywoodu, a i když ho Timothée neustále komentoval zajímavými postřehy, já jsem se brzy po jeho začátku nenápadně sesunula a hlavu si položila do jeho klína. Pak už jen stačilo zavřít oči a během chvíle jsem usnula.
Nevím, jak dlouho film trval a jestli vůbec skončil. Ze spánku mě totiž vytrhlo hlasité bouchání na dveře.
Narovnala jsem se a ospalýma očima se začala zmateně rozhlížet kolem sebe.
„Jestli je to Barb, tak tu holku zabiju," oznámil mi Timmy, předtím, než vstal z pohovky. Tlukot na dveřích byl každým okamžikem hlasitější a brzy ho začalo doprovázet i nesrozumitelné halekání. Timmy si však po cestě ještě stihl obléct tepláky a teprve potom, co už muselo být vzhůru minimálně celé patro, otevřel dveře.
Dovnitř doslova spadl Armie.
Hned se začal neobratně zvedat ze země. Nemusel ani začít mluvit, hned bylo jasné, že je opilý. Cosi zamumlal a Timmy mu pomohl zpátky na nohy. Já se zatím nenápadně rozutekla do ložnice, protože jsem na sobě měla jen triko na spaní a spodní prádlo. Nepochybovala jsem však o tom, že Armie při mém útěku musel zahlédnout mou zadnici, protože na můj úprk reagoval podivnou směsicí zvuků, která mohla být jedině smíchem.
Zavřela jsem za sebou dveře do ložnice a ze skříně vytáhla kalhoty od pyžama.
Rychle jsem zkontrolovala svůj odraz v zrcadle, jako kdyby zrovna Armiemu záleželo na tom, jak vypadám v jedenáct v noci oblečená do pyžama.
Jen co jsem otevřela dveře do pokoje, zaskočil mě pohled, který se mi naskytl. Armie, ten obrovský Armie, který ze všeho nejvíc připomínal šíleného medvěda grizzlyho, brečel Timmymu do ramene. Ten ho jednou ruku objímal a druhou na mě cosi zmateně gestikuloval.
Armie ze sebe mezi vzlyky dostal pár nesourodných slov, ale ani jeden z nás jsme netušili, co se stalo. Timothée ho znovu poplácal po rameni v konejšivém gestu a já si opatrně přisedla na druhou stranu k němu. Netušila jsem, jestli bych správně neměla odejít a nechat ty dva o samotě. Armie se však neobratně narovnal a sjel mě pohledem. Beze slov se pak natáhl po rozpité láhví vína, která ležela na stole, a než ho stihl alespoň jeden z nás zastavil, rychle ji do sebe obrátil. Kapky červeného vína mu stékaly po tváři, jak rychle pil. Hned si je otřel rukávem od značkové košile a láhev vrátil zpátky na svoje místo.
