Kolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali?
~
Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jak moc mi chybí jsem si uvědomil až v okamžiku, kdy tady nebyla.
Leen odjela na prázdniny do své domoviny a já se najednou ocitl úplně sám. Navíc jsem neměl ani žádné pracovní povinnosti. Nic mi nezaměstnávalo hlavu a jediné, o čem jsem přemýšlel bylo to, jak moc mi ve skutečnosti chybí.
Přemýšlel jsem nad tím, jak snadno mi vkročila do života. S jakou lehkostí a přirozeností. Jako kdyby v něm byla vždycky.
Jenže nebyla.
A nikdo to nevěděl líp než já.
Leen byla úplně jiná než všechny moje ostatní přítelkyně. Byla... Byla vlastně i úplně jiná než jaký jsem byl já. Nikdy jsem nebyl studijní typ, jen jsem oplýval tím skvělým darem výřečnosti. Z mnoha věcí jsem se dokázal vykecat a mnoho dalších věcí jsem dokázal obkecat.
Ostatně na střední škole jsem složil laciný rap a natočil ještě lacinější video u kterého jsem byl tak líný, že jsem ho ani nedotáhl do konce. Postával jsem u zeleného plátna a ukazoval na věci, které jsem do videa nikdy nedodělal. Byl to můj závěrečný výstup ze semináře statistiky a do teď nechápu, jak je možné, že jsem tím předmětem prošel.
Trestem mi budiž existence tohoto videa, která je volně dostupná na internetu. A kdyby o jeho existenci náhodou někdo nevěděl, mnoho moderátorů nejrůznějších talk show se rozhodlo toto video připomenout světu.
Pravdou bylo, že než jsem nastoupil na střední, ve škole jsem se hodně trápil. Učitelům tehdy záleželo na každé známce. Všechny předměty byly stejně důležité a vyučující se jen předháněli v tom, který je vlastně ten nejdůležitější.
Na střední jsem začal studovat herectví a ocitl se úplně v jiném kolektivu než předtím. Najednou nikomu nešlo o známky – všichni chtěli získat hlavní roli ve školní hře. Podle našich učitelů jsme všichni před sebou měli zářnou budoucnost. Byli jsme budoucí herci, muzikanti, divadelníci. Každý z nás chtěl být lepší než ten druhý. Vzájemně jsme soupeřili o místo na výsluní. Hlásili jsme se na stejné konkurzy, měli stejné agenty.
Ani nevím, kolik nás ten rok promovalo. V ročence bylo spoustu obličejů a já rozhodně všechny neznal jménem. Nebylo možné, abychom se všichni stali herci a já si tu skutečnost začal bolestivě uvědomovat.
Ve stejném roce, kdy skončilo moje středoškolské vzdělání, jsem dostal příležitost zahrát si ve svém prvním velkém filmu. Interstellarbyl velkofilm Christophera Nolana ve kterémhrálo tolik hereckých es. První den na place jsem byl nervózní, všechny svoje scény jsem opakoval několikrát. Zoufale jsem se snažil to nepokazit, udělat dobrý dojem. A všechno to dopadlo přesně obráceně.
