Kolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali?
~
Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ještě jsem ani nestihla otevřít dveře od Barbřina bytu, když mi moje nejlepší kamarádka strčila do ruky skleničku s nějakým alkoholem. Stála jsem na prahu otevřených dveří a ona se na mě ušklíbla, zvedla svou sklenici k pomyslnému ťuknutí a rychle do sebe obrátila její obsah. A to i přesto, že ji ještě stále držela v levé ruce, i když byla pravačkou. Sledovala jsem její obratnost, udělala opatrný krok dovnitř a než jsem stihla zavřít dveře, probodla mě takovým pohledem, že jsem raději do sebe kopla celou skleničku.
Přišla jsem za ní natáčet video. Domluvily jsme se na společném volném termínu asi před týdnem a ona mi až úzkostně odmítala říct, co vlastně budeme točit. Už jsem s ní pár videí natáčela, i přestože jsem ze začátku nechtěla. Jenže Barb mě nakonec ukecala, a v jednom videu jsem mluvila o mém studiu na Kolumbijské, v druhém jsem pak popisovala svůj vztah na dálku. Obě videa měla překvapivě velký úspěch, a proto mě Barb poprosila o další spolupráci. Neřekla mi však vůbec nic, jen do mě na prahu dveří nalila alkohol.
Nemusela jsem mít samé áčka, abych věděla, že ať budeme natáčet cokoliv, nebudeme se mi to líbit.
Podala jsem své kamarádce prázdnou skleničku, konečně za sebou zavřela dveře a začala si svlékat kabát. Chtěla jsem se zeptat, co tedy budeme dělat, ale ona zmizela do kuchyně. Slyšela jsem puštěnou vodu a tak jsem zamířila já za ní.
„Barb?"
Stála nad umyvadlem, v ruce držela obě skleničky, které byly pokryté kapkami vody. Lila do nich další várku alkoholu a já se při pohledu na ni musela zamračit.
„Já už nechci," zaskuhrala jsem, ale odpovědí mi bylo jen to, že mi vnutila skleničku.
„Věř mi, chceš."
„Ale..."
„Žádné ale! Na zdraví!" Ťukla tou svou skleničku o tu mojí a hned na to všechno vypila. Já se zamračila, upila jen trochu. Barb tázavě pozvedla obočí, ale ani tenhle její výraz mě nemohl donutit vypít to všechno najednou. Když si uvědomila, že víc toho do sebe nedostanu, cosi nesouhlasně zamručela a pak se rozešla do pokoje, ze kterého si udělala svůj ateliér. Vše už bylo nachystáno a já se tak posadila vedle ní. Barb ještě zkontrolovala svůj vzhled v malém výklopném displeji a pak se podívala na mě, jestli chci to udělat to stejné.
„Barb... Co budeme to-?"
Skočila mi do řeči. Dálkovým ovládáním zapnula natáčení a pak se usmála do kamery, stejně jako na začátku každého svého videa.
„Zdravím všechny! Tady Barb!" Ukázala na sebe dvěma palci a pak ukázala i na mě. Já se křečovitě usmála a zoufale moc jsem se snažila, aby na mě nebylo poznat, jak moc nervózní ve skutečnosti jsem. Člověk by si řekl, že bych měla být na kamery už zvyklá. Ale opak byl pravdou. Nesnášela jsem všechny ty veřejné vystoupení. Křečovitě jsem se držela Timothéeho a bála se, že zůstanu stát někde sama. Většinu času jsem povstávala v pozadí společně s Anikou a to bylo místo, kde mi bylo nejlépe. Neuměla jsem se přirozeně usmívat – vždycky jsem měla pocit, že mi to na fotkách z premiér nesluší. Hledala jsem na sobě chyby, které tam mnohdy ani nebyly.
