COFFEE MAKES US CRAZY

6. Slavnostní večer

Leden 2018

Zpátky jsem se vrátila jen den před vyhlášením Zlatých Glóbů. Moje vnitřní hodinky byly rozbité, a tak jsem celou noc byla vzhůru a následující den se pohybovala někde na pomezí bdělosti a hlubokého spánku.

Po obědě se mi ale podařilo usnout, a kdyby mě Barb nevzbudila, pravděpodobně bych zaspala i celý ceremoniál. Rozespalá jsem se doplazila do obývacího pokoje na pohovku, kde mi dala do rukou náš největší hrnek, který byl plný kávy. Vděčně jsem se na ni podívala, ale ona se jen usmála a posadila se vedle mě.

Upila jsem horké kávy a jakmile jsem ucítila kofein ve svém těle, zase jsem ožila. V první komerční přestávce jsem vyběhla do pokoje pro mobil, na kterém jsem ke svému zděšení měla nespočet zmeškaných hovorů a zhruba podobné množství nepřečtených zpráv.

„Sakra," zamumlala jsem sama pro sebe, zatímco jsem se snažila pročíst všemi těmi zoufalými výkřiky od Timmyho, které mi přišly v době, kdy jsem byla v hlubokém spánku a on se chystal na dnešní večer. 

Barb zvedla oči od svého telefonu a nechápavě se na mě podívala.

„Mám tady... snad stovku zpráv," řekla jsem na vysvětlenou. Z druhé strany pohovky se ozvalo soustrastné zamručení a sotva o vteřinu později jsem slyšela, jak pokračuje ve svém datlování. Já vzdala čtení všech těch zpráv a zescrollovala až dolů, abych napsala pro jistotu hned několik omluvných zpráv.

S postupujícím večerem na mě znovu doléhala únava, kterou navíc umocnilo šampaňské, které se z ničeho nic objevilo na stole přede mnou. Barb jen pronesla něco o slavnostním večeru, ale já na sobě stejně měla pyžamo a ona byla v teplácích.

Navíc byla skoro celý večer na telefonu a zhruba po dvou skleničkách z ní začalo pomalu lézt, že se na silvestrovském večírku seznámila s jedním klukem a právě s ním si teď taky píše.

Snažila jsem se mít ze své nejlepší kamarádky radost, ale zároveň jsem ji znala dostatečně dlouho na to, abych věděla, jak dlouho trvá většina jejích vztahů.

Dva měsíce.

A to byl ke všemu její rekord.

Celou dobu jsem taky neustále kontrolovala telefon, ale bylo mi jasné, že to je úplně k ničemu. Timothée se několikrát mihnul na televizní obrazovce a mě se pokaždé během těch pár vteřin divoce rozbušilo srdce. Pokaždé jsem taky dloubla do Barb loktem, ale asi po pátém záběru mi bylo řečeno, že má přece taky oči, a tak jsem nechala dloubání. Místo toho jsem ale při každém záběru nahlas vypískla, aby musela zvednout pohled od telefonu.

A najednou, z ničeho nic, to bylo tady.

Na podium se objevil moderátor s obálkou, ve které bylo schované jméno vítěze v kategorii nejlepší herec v hlavní roli. Barb konečně odložila telefon a přisunula se blíže ke mně. Obě jsme usilovně držely palce.