Kolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali?
~
Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Promiň, Eileen, ale jsi fakt kráva," pronesla Barb hned po tom, co jsem ji odvyprávěla celé benátské dobrodružství. Stála v téměř prázdném pokoji, kromě několika málo kusů nábytku už v něm nic nebylo. Poslední krabici právě dobalila a přelepila lepící páskou. Pronesla své moudro a otočila se na mě, která jsem stála opřená o zárubeň dveří od pokoje.
„Co?"
„Proč jsi mu to neřekla?"
„Co?"
„Eileen." Barb prostě vyslovila moje jméno a pomalým krokem přešla ke mně. Sklonila se k mým nohám a přejela je zkoumavým pohledem. Nechápavě jsem sledovala její počínání. Ona se zase rychle narovnala, v obličeji zmatený výraz. Na prázdno rozhodila rukama a pokrčila rameny. „Nechápu to, zdá se, že si na vedení nestojíš."
Protočila jsem očima a ona pokračovala dál, tím vážným a zaujatým tónem. Ukazováčkem mi poklepala na čelo a zamračila se ještě víc. „Zdá se, že něco tam bude. Že to není dutý."
„Barb."
Ona však jen znovu pokrčila rameny.
„Nevím, kde je chyba, Eileen. Vážně nevím. Vždycky jsem si myslela, že jsi inteligentní člověk, ale zdá se, že když přijde na vztahy a na Tima, tvůj intelekt spadá někam velmi blízko k nule. Dokonce možná i pod nulu."
Protočila jsem očima a tak trochu uraženě jsem se otočila a vypochodovala z jejího pokoje. Posadila jsem se na pohovku a ona mě následovala. Z lednice vytáhla šampaňské, které zbylo z její srpnové oslavy narozenin a každé z nás nalila skleničku.
„Dobře mě poslouchej. Říkám ti to jen proto, že tě mám ráda. Tebe i Tima. Možná jsi odpromovala s nejlepším průměrem v ročníku, ale spíš než na anglickou literaturu bys měla své vzdělání zaměřit na mezilidské vztahy."
Založila jsem si ruce na prsou a ona sklenici s alkoholem položila na stůl vedle mě. Sama se napila a pak se posadila na druhou strany pohovky, nohy stočené pod sebou.
„Je to asi první pravidlo všech vztahů a je docela jednoduché. Musíš s ním mluvit. O všem."
Chtěla jsem ji skočit do řeči, ale ona mě zastavila pohledem a zdviženým prstem. „Že jsi mu neřekla o tom, co všechno ti ta mrcha řekla na záchodě je největší chyba, jakou jsi udělala. Ale!" Zvýšila hlas a zvedla prst do úrovně očí. „Dobré je, že to jde docela snadno spravit. Stačí, když mu to řekneš teď. Než odjede na dvoutýdenní turné po celém světě a každý den stráví s ní."
Zamračila jsem se a ona se povzbudivě usmála.
„Teď se ale napijeme," odvedla řeč zase rychle jinam a já se trochu neochotně natáhla pro svou sklenici. Zvedla jsem ji do výšky stejně jako ona.
