Kolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali?
~
Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo zvláštní sledovat Timmyho při práci.
Připadala jsem si jako v úplně jiném světě. A možná to bylo i tím, že jsem byla v úplně jiném světě.
S tím pitomým účesem a v dobových kostýmech vypadal jako někdo cizí. Ze vteřiny na vteřinu se dokázal změnit z mého Timmyho na krále Jindřicha. Zdokonalil se v britském přízvuku a jako Jindřich měl i úplně jiná gesta a výraz v obličeji.
Když padla klapka a on byl zase najednou Timothée, vždy přišel hned ke mně. Zpravidla mě políbil, prohrábl vlasy jako kdybych byla malé dítě a s nadšenými jiskřičkami v očích se mě ptal na můj názor. Nedokázala jsem mu dát plnohodnotnou zpětnou vazbu, protože jsem byla naprosto unesena vším, co dělal. I proto většinou hned zase zmizel. Vždy se jen ujistil, že je všechno v pořádku a pokračoval ve své práci. Diskutoval s režisérem, producenty i ostatními herci. Když zrovna nehrál, většinou seděl vedle mě a pročítal si svoje texty.
A když měl natáčet třeba jen pár hodin, vyrazili jsme společně do města. Nikdy jsem v Maďarsku nebyla a on tam byl taky poprvé. Měl ale přede mnou několika týdenní náskok a tak mě vozil na svoje oblíbená místa a nechával mě ochutnávat jídla, které jsem ani neuměla vyslovit.
Jenže ten týden utekl jako mrknutím oka. Zase jsme se museli na pár dní rozloučit. Na konci týdne měl mít tři volné dny, které měl strávit pro změnu se mnou v Ballycastle. Cestovat do Severního Irska bylo sice časově méně náročnější než cestování do Ameriky, pořád to ale byla dlouhá cesta. Zase jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela při loučení, které navíc proběhlo ještě v hotelovém pokoji.
Z melancholie jsem se dostala až zpátky doma. Protože neexistuje přímý let z Budapeště do Belfastu, musela jsem znovu letět přes Dublin, kde mě ale tentokrát nikdo nečekal a já tak musela absolvovat ještě dlouhou cestu vlakem a autobusem, než jsem se dostala do našeho malého městečka na kraji moře. Hned po příjezdu jsem zapadla do postele, ze které jsem vypadla až druhý den na oběd, stále rozbitá po nečekaně dlouhé cestě.
Těch několik dní jsem pak strávila s rodinou a s přáteli, snažila se ze svého pobytu doma vytěžit co nejvíc.
Jediné, co zajímalo Julii, bylo to, kdy Timothée znovu přijede a já ji podezírala, že je do něj zamilovaná snad ještě víc než já. Jonathana pro změnu bavili procházky k moři (stejně jako mě) a Jennifer za mnou neustále všude chodila jako ocásek. Ze všech mých sourozenců mi byla nejpodobnější, protože jako jediná milovala knížky stejně jako já. Každý den přišla s novou dětskou knížečkou a trvala na tom, že si ji společně přečteme. A když jsme zrovna spolu nečetly, vymýšlely jsme si vlastní příběhy o princeznách, dracích a začarovaném hradu.
Za babičkou z tátovy strany jsem se vydala sama.
Během minulého léta se přestěhovala do domova důchodců. Kromě táty neměla jiných dětí a na stará kolena jí začal být dům na pobřeží prostě velký. Chyběla ji společnost a tak dům začala pronajímat a přestěhovala se někam, kde jí bylo mnohem líp. Sledovala jsem, jak se babičce vrací elán. Sestry v domově ji postupem času naučily používat i chytrý telefon a díky němu jsme si mohly volat pravidelněji. Jenže babička najednou neměla nikdy čas. V pondělí se hrálo bingo, v úterý chodívala na bridž a ve středu Catherine z protějšího pokoje pořádala čajové dýchánky! Měla jsem pocit, že babička je v domově po dlouhé době zase šťastná a sama jsem se o tom přesvědčila při každé své návštěvě. Bábi mě vždy protáhla celým domovem, tak aby mě viděly nejen všechny její kamarádky ale i všichni ostatní. Mluvila schválně zvýšeným hlasem a neustále opakovala, že to já jsem ta vnučka, která studuje v Americe. Občas jsem si připadala jako zvíře na přehlídce, ale kolečko trvalo jen pár minut, než jsme se společně zavřely do jejího pokoje a babička byla zase sama sebou.
