Srpen 2018
Celý srpen zase jsem zase strávila v pracovním tempu, a tak jsem neměla ani čas dumat nad tím, jak moc mi chybí. Svoje stýskání jsem si nechávala na dlouhé noci, které jsem trávila s Barb. Její rodiče s ní stále nemluvili a ona pro jistotu nemluvila o nich. Oslavila bez nich svoje dvacáté narozeniny. Já jí uspořádala oslavu narozenin v našem malém bytě na kterou dorazilo několik nejbližších přátel a všichni se bavili až do brzkého rána. Barb se celou domu usmívala a rozdávala dobrou náladu na potkání. Během večera jsem ji ale našla brečet u sebe v pokoji. Ani jedna z nás se k jejímu zhroucení už nevracela. Nebo... Já chtěla, ale ona mě nenechala a pokaždé, když jsem naťukla to citlivé téma, rychle odvedla řeč někam jinam.
Poslední týden v srpnu se Timothée vrátil zpět domů. Čekala jsem ho na letišti a k mému překvapení tam tentokrát bylo i několik jeho fanoušků. On byl evidentně unavený po dlouhém letu, přesto se na všechny usmíval, mával jim a s každým prohodil pár slov. Celou tu dobu si mě držel u sebe a já se cítila celá nesvá. Několik fanoušků dokonce mluvilo přímo ke mně, ptali se na to, jak se mám a chválili mi můj outfit nebo účes. Byla jsem z toho nervózní a překvapená, chvíli jsem nevěděla, jestli slyším dobře a co se to děje. Timothée tak na několik prvních otázek odpověděl za mě a já jen přikyvovala a usmívala se křečovitým úsměvem.
Když jsme dorazili do jeho apartmánu, Timothée téměř okamžitě usnul a probudil se až druhý den v čase kolem oběda a to jen proto, že na dveře od jeho bytu někdo vší silou tloukl. Rozespale vstal z postele, věnoval mi jeden nechápavý pohled a vydal se ke dveřím, za kterými stála Nicole.
Místo pozdravu mu vlepila jeden mateřský záhlavek a hned spustila. „Můžeš mi říct, proč mi nebereš telefony? Víš, jak se o tebe bála?!"
„Mami, já spal."
„Tak spal, jo?! A to nemůžeš vzít telefon?"
„Když spím?"
„Nech si to."
Jen tak, tak jsem se stihla vyhrabat z postele a obléct se alespoň to trička. Nicole podle všeho už řádila v kuchyni. Donesla jídlo tak na týden, které začala rovnou ohřívat a připravovat. Přitom všem řinčení nádobí pokračovala v křížovém výslechu a Timothée seděl na židli a vypadal, že za chvíli zase usne.
„Dobrý den, Nicole," pozdravila jsem, když jsem se vyplížila z ložnice.
„Eileen! Ráda tě vidím," pozdravila mě i ona a hned se zase otočila ke svému synovi. „Takže spal, jo?"
Ten bezradně rozhodil rukama. „Mami!"
Já se jen tiše zasmála a nabídla Nicole pomoc při přípravě jídla. Tu ona ale odmítla, stejně jako vždy a místo toho mě poslala, abych se posadila ke stolu. Během chvíle pak ohřála jídlo, které nám naservírovala. Ke stolu se posadila s námi, i když sama nic nejedla. Místo toho pokračovala ve výslechu. Ptala se nás obou na téměř všechno. Od společného pobytu v Británii, přes natáčení, po kvalitu letu. Mluvila jsem především já, protože Timothée vypadal, že mu za chvíli spadne hlava do polívky. A evidentně si toho všimla i Nicole, protože k mému překvapení po prvním chodu umyla nádobí a sama se vyprovodila ven. Jen samozřejmě nezapomněla dodat, že nás zítra čeká na večeři.
ČTEŠ
COFFEE MAKES US CRAZY
FanfictionKolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali? ~ Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...