Kolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali?
~
Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Seděla jsem s Barb na pohovce a zatímco jsme do sebe cpaly brambůrky, tyčinky a jiné pochutiny, před námi běžela v televizi nějaká romantická komedie, na kterou se stejně ani jedna z nás nedívala. Místo toho jsme si vyměňovaly zážitky z posledních dnů, kdy jsme se téměř neviděly.
Já strávila poslední týden u Timmyho, který konečně trávil nějaký čas v New Yorku. Na delší dobu nás nemělo nic rozdělit. V půlce srpna jsem odlétala na dva týdny domů za rodiči a Timmy se měl ke mně připojit na posledních pár dnů. Jeho čekalo další cestování až v září – společně jsme se měli účastnit filmového festivalu v Benátkách, na který jsem dostala od Mii volno, které jsem si vůbec nezasloužila. Už tak jsem strávila víc času mimo kavárnu než v ní. Po Benátkách následovala další šílená propagační šňůra k The King, která se koncem roku volně přehoupne na propagaci k Little Women.
Ale teď byl červenec a červenec byl ve znamení dlouhých procházek ve městě i mimo něj, sezení na plážích, podnikání malých i velkých výletů, posedávání v kavárnách a zkoumání nových příchutí zmrzliny. Bylo teď a tady a byli jsme spolu.
Teda... Teď bylo teď a tady s Barb na pohovce.
Došlo mi čisté oblečení a Timothée měl na večer domluveno něco se svými kamarády ze střední. Domluvili jsme se tedy, že přespím u sebe doma a uvidíme se zítra ráno. Napsala jsem Barb, která mi slíbila, že bude taky doma. Udělaly jsme si společně zdravou verzi pizzy, kterou jsme zapily nezdravým množstvím vína a místo sledování romantiky v televizi jsme si vyprávěly o romantice v našich životech.
„Eileen?"
Z ničeho nic zvážněla, poznala jsem to hned na tónu jejího hlasu. Nepatrně se narovnala, ruce si složila do klína a upřela na mě ty svoje velké, téměř černé oči.
„Hm?"
„Nepřemýšlela jsi o tom, že by ses nastěhovala k Timovi?"
Div jsem po ní nevyprskla plnou pusu rozžvýkaných brambůrků, když mi tu otázku položila. Místo toho jsem zavrtěla hlavou.
„Nikdy jsme se o tom nebavili," přiznala jsem, když jsem spolkla.
Barb přikývla.
„Ty a George...?"
Moje kamarádka na vteřinu sklopila pohled. Nemusela už nic říkat, to malé a úplně nevinné gesto mluvilo za ni. Nahlas jsem si povzdechla a opřela hlavu o opěradlo pohovky, takže místo na Barb jsem se teď dívala do stropu.
„Jen o tom uvažujeme, nic jsme si..." Zkusila Barb obhájit sama sebe, a přitom to vůbec neměla za potřebí. Bylo samozřejmé, že lidi se ve svém životě posouvají dál. Tenhle byt jsme si pronajaly před dvěma lety jako studentský, ale už jsme ani jedna nestudovala. Jenže zatímco pro mě to bylo bezpečné útočiště v osamocených týdnech, pro Barb začínala být moje společnost... tak nějak navíc.
