Kolik hrnků kávy je potřeba k tomu, abyste se do někoho zamilovali?
~
Eileen studuje na vysoké škole, má ráda knížky a ještě raději má kávu. Svoje volná odpoledne tráví nejraději v kavárně, ztracená ve svých knihách. To se ale změní, když jednoho d...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po premiéře se film setkal se smíšenými recenzemi. Ale jak už tomu bylo zvykem, jediné, na čem se všichni recenzenti shodli, byl Timmyho výkon. Ještě po premiéře jsme prvotní úspěch oslavili v hotelovém pokoji, kde Timmy splnil všechny svoje sliby a div při tom neroztrhl můj stříbrný komplet. Vášnivě jsme se pomilovali a když jsem usínala nahá v jeho náručí, na chvíli jsem zapomněla i na Lily-Rose.
Což se mi vrátilo hned druhý den.
Timothéeho program nekončil premiérou, ještě ho čekala panelová diskuze a několik dalších menších akcí, kterých se musel zúčastnit. Na panelovou diskuzi ho přišel znovu připravit tým maskérů a kostymérů, zatímco já odcházela oblečená do riflí a jednoduchého trika. Naše cesty se rozdělily hned při východu z hotelu. On nasedl do limuzíny, která ho měla odvézt na místo, a já se na pár hodin proměnila v turistu, bezcílně brouzdajícího městem.
Nevadilo mi to.
Potřebovala jsem si provětrat hlavu a přijít na jiné myšlenky. Benátky byly živým městem, o to živějším, že v nich právě probíhal velký mezinárodní festival. Pomalu jsem se procházela ulicemi, zastavovala se pokaždé, když něco upoutalo mou pozornost a tak trochu si užívala i to, že nemusím co pět minut někoho fotit.
V ten večer nás čekala ještě malý večírek, kterého jsem se trochu bála. Snažila jsem se na sobě nedát nic znát, ale Timmy mě znal dostatečně dobře, aby rozeznal i drobnou změnu v mém chováním.
Snad hodinu před odchodem jsem se zavřela do koupelny, ve snaze povznést svůj jednoduchý vzhled na novou úroveň.
Připadala jsem si hloupě. Viděla jsem před sebou překrásný obličej Lily-Rose a jediné na co jsem dokázala myslet byl fakt, že nikdy nebudu stejně krásná jako ona. Viděla jsem její pohrdavý pohled ze včerejšího večera a nedokázala ho dostat z hlavy. Dívala se na mě jako na nějaký póvl. Jako kdybych byla něco podřadného. Byl to její svět a já do něj nepatřila. Měla jsem se vrátit domů, do svého malého bytu v New Yorku. Anebo ještě lépe – měla jsem se vrátit zpátky do Ballycastle, do malého města při pobřeží, na druhé straně Atlantiku, kam jsem patřila. Neměla jsem vůbec stát na červeném koberci, nepatřila jsem tam. Moje místo bylo na druhé straně barikády – měla jsem být jen obyčejný fanoušek a na celou tu slávu se dívat v televizi.
„Co tam pořád děláš?"
Z myšlenek mě vyrušilo zaklepání na dveře. Rychle jsem ze sebe otřepala všechny ty chmurné myšlenky a pokusila se, aby můj hlas zněl vesele.
„Dělám se krásnou!" Odpověděla jsem zpátky a na kulmu natočila nový pramen. Dveře od koupelny se otevřely a Timothée vklouzl dovnitř potichu jako myška. Posadil se na okraj vany za mými zády a chvíli mě beze slov sledoval.
