Zlej pruďas Nik Tendo 15+

Smutek a bolest

Ubrečená utíkám mezi pustým lesem a nevím kam jít, tak si sednu na pařez stromu a brečím jak malá holka. Sedím tam teda dokud neuslyším Dominika řvát z dáli moje jméno. Poohlédnu se dozadu a vidím běžicího Dominika za mnou. Zpanikařím proto rychle vstanu a utíkám dál, jenže nevšimnu si kořene stromu, o který zakopnu a uhodím se do hlavy.
Ležím mezi listy a vidím rozmazaně, slyším dokonce i tlumeně. Sáhnu si na bolavou hlavu a na prstech uvidím krev. Moje ležení přeruší Nikovo přiběhnutí. „Pane bože, Niki jsi v pořádku?" ptá dokonce i vystrašeně. Vstanu a posadím se
„Jako by ti na tom záleželo, jestli jsem v pořádku." odseknu. Při pokusu vstát se mi začne motat hlava ale i tak se nevzdávám a opírám se o strom. Podívám se dolu a zjistím, že mám obě kolena od krve. Potom se rozhodnu, že půjdu dál.
„Jsi normální? Kam jdeš?" přiběhne ke mě opět Dominik. „Domů" řeknu a hodím falešný úsměv.
„To v žádném případě, musíš do nemocnice!" Skoro zařve a chytne mě za boky a přitáhne si mě k sobě.
Z jeho náruče vyklouznu a začnu utíkat ale protože mě kolena opravdu bolí mé nohy to vzdají a opět spadnu a nejsem schopná už žádného pohybu....
Později se probudím v bílé místnosti a za chvílí dojde, že ležím v nemocnici a mám kapačku v ruce.
Začnu se po pokoji rozhlížet a u okna vidím Dominika sedícího na židli. Vstane a přistoupí ke mě blíž „jak se cítíš?" zeptá se a rukou mi pohladí tvář. „Nic moc" řeknu.
„Zítra ráno tě mají propustit a taky máš lehký otřesk mozku."
„Můj mobil, podáš mi ho prosím?" Dominik mi podá mobil a já vytočím Aničku. Teď už mi to konečně vezme. Chvíli poslouchám její neuvěřitelný řev, do té doby dokud jí neřeknu, že jsem v nemocnici. Anička neváhá ani minutu navíc a jede za mnou. Dominik mi mezitím vysvětli všechno, co se stalo. Zdá se mi to nebo je ke mě najednou nějaký milý?? Je to zvláštní ale mnohem hezčí. Když přijde Anička, začne divně pokutovat po Nikovi ale i tak rychle přiběhne ke mě a začnou její starostlivé otázky. Dominik vstane a odejde, bez rozloučení a bez jediného slova. Že by se vrátil starý Nik? Když jsme s Aničkou samy, všechno ji řeknu a ona nevěřícně kouká a neví co na to říct.
Do návštěvní doby s Aničkou pokecáme o včerejšku a dnešku a pak odejde i ona.
V prázdném pokoji se cítím dost osamělě, proto se rozhodnu, že otevřu Instagram a napíšu Nikovi poděkování.
já: Ahoj, děkuji ti, že jsi mě odvezl do nemocnice. Jsem ti za to moc vděčná.
Po chvilce se od Dominika dostanu jen zobrazena. Měla jsem to čekat, nic to neznamenalo. Nevím zda jsem víc smutná nebo vytočená ale nemám sílu to řešit a později usnu.
Druhý den ráno
Ráno se probudím a zrovna mám vizitu. Doktor mi řekne, že už mužů jít klidně domů. Tak se pomalu začnu sbírat, jenže není kdo, kdo by mě mohl odvést. Něco jak kdyby vyslyšelo moje myšlenky a přijde mi zpráva od Dominika.
goldcigo: Ahoj, tak mě napadlo nechceš odvést domů nebo kdekoliv by jsi potřebovala?
Jsem zaskočená ale mám radost. Dominik opravdu ani ne do 20 minut přijede a odveze mě k Aničce.
U Aničky jsou všichni potichu, nechápu proč. Tahle se to táhne cely den až do 7 večer. Jdu do pokoje a Anička jde za mnou. Nevím jak k tomu dojde ale začneme se tak moc hádat jako nikdy. Začne mi vyčítat klub a dokonce i Dominika.
Proto si sbalím věci a odejdu pryč. Anička na mě volá ale já ji neposlouchám a jdu dál....
___________________________________
Ahojte, opět vám chci poděkovat za hvězdičky a komentáře ❤️ navíc už tu je přes 700, to se blížící pomalu k 1000!🥰 chci vám moc poděkovat a byla bych vám vděčná, za sdílení příběhu dál.
Jinak co říkáte na tento díl?