Zlej pruďas Nik Tendo 15+

Stále na cestách spolu

Po deštivém polibku se s Dominikem utíkáme schovat pod nějaký oblouk. Jsme skrz na skrz mokří. Ani bych se divila, když budeme nemocní. Pod obloukem stojíme asi tak hodinu než déšť trochu zmírní. V mírném dešti skoro běžíme kalužemi k Nikovému autu a jedeme někam do sucha. Přesně nevíme kam ale doufám, že to bude nějaký hotel kde se aspoň usušíme. Cesta trvá chvilku a my dorážíme do nějakého obyčejného hotelu. Tak si dáme společnou horkou sprchu a poté usoudíme, že se zdržíme přes noc, protože sedačky v autě jsou mokré po našem oblečení. Večer probíhá lépe než skvěle. Dominik se opět chová tak jak má a víceméně ležíme v hotelové posteli zachumlaní v peřině a koukáme na televizi. Nebudu lhát sem tam si ještě vzpomenu na krutou včerejší noc s Nikem a Jakubem. A taky proč asi, když to není ani ještě den, co se to stalo.  Pokud vás zajímá, co se stalo s Jakubem, ten jen domů vlakem a dokonce mi poslal nejméně dvacet omluvných zpráv. Abych byla upřímná, vážím si toho, že se aspoň snaží a myslím, že mu to je dokonce i líto. Po tomto mém hlubokém zamyšlení nakonec usnu v Nikově náruči, kde se cítím bezpečně.
Ráno se vzbudím okolo 10. Takový dlouho a kvalitní spánek jsem potřebovala. Třu si oči dokud si neuvědomím, že Nik mi leží na hrudi a jeho dlouhé potetované ruce objímají mé tělo. Když chci do koupelny, snažím se Nika ze sebe opatrně sesunout. Marně. Probudí ho to. „Kam jdeš?" zakřičí rozespalým lehce chraptivým hlasem. „Do koupelny." řeknu s chystám se vstát, když v tu mě chytí za ruku s přitáhne k sobě na své tělo. „Zůstaň ještě semnou v posteli." řekne tiše a dělá na mě smutné oči. „No jo, dobře." řeknu a políbím ho na nos. Nějakých dvacet minut se k sobě ještě tulíme a pak společně míříme do koupelny. Po ranní rutině vyrážíme na snídani a ze snídaně vyrážíme domů. Ke mě domů do Ostravy a to společně i s Nikem. Možná je brzo, možná taky ne ale rozhodla jsem se, že ho představím rodičům. Nemají moc rádi extravaganci ale tohle mě nezajímá. Musí ho nejdřív poznat a pak soudit. Cesta trvá necelé tři hodiny ale uteče rychle tím povídáním a zpíváním písniček. Když dorazíme na místo, bereme věci z kufru a chystáme se do baráku a následně i do bytu. Odemykám dveře a řeknu Nikovi ať počká na chodbě. Já jdu do obýváku kde se přivítám s rodiči. „Mami, tati chci vám někoho představit."
————————————————————
Ahoj tak tady máme opět po delší době nový díl ❤️ doufám, že se vám bude líbit. Co myslíte přijmou ho Nikyni rodiče?? Jinak děkuji za každou hvězdičku ❤️ krásný komentář ❤️ a přečtení ❤️ jsem moc ráda, jak na tomhle příběhu rostou čísla a to si ho nedávno nevšiml skoro nikdo ❤️