Zlej pruďas Nik Tendo 15+

Já si už nechci ubližovat

Ráno se vzbudím jen v podprdě vedle Jakuba, Který má svou ruku kolem mého pasu. Já si jak si snažím uvědomit, co se vlastně všechno stalo. Bohužel si vybavím všechno do naprostého detailu. Je mi trochu trapně ležet vedle něj po tom všem, co jsem včera vyváděla. Mohla za to tráva s alkoholem, ale mám na tom vinu i já. Naštěstí ale skoro k ničemu nedošlo. Hlavně i kdyby, pořád by to bylo menší zlo, než to co mi udělal Dominik. Ještě pořád se oklepávám z toho, co jsem mu včera řekla. „Nesnáším tě" přitom to je úplný opak. Miluju ho a tím jsem si bezvýhradně jistá. Bohužel.
Vylezu zpoza teplé deky a obleču si triko přičemž si uvědomím, že nic nemám u sebe. Všechny mé věci s kosmetikou mám ve společné tašce s Dominikem.
„Sakra!" zasténám a tím vzbudím Jakuba. „Co je? Co se děje?" řekne rozespale Jakub. „Promiň nechtěla jsem tě vzbudit. Já jen, že všechny věci a kosmetiku mám ve společné tašce v Dominikově pokoji." řeknu a praštím sebou do postele. „Tak mám ti pro ně zajít?" zeptá se a promne si ruce. „Byl bys tak hodný?" zeptám se a udělám na něho psí oči. „No když se na mě tak hezky tváříš tak jo." odpoví a vstane. Jeho kroky prvně směřují ke mě. Pohladí mě po tváři a poté jde k Dominikovi na pokoj. Snad si ten včerejšek špatně nevyložil.

Pohled Dominika:
Celou noc jsem naivně čekal, jestli se Niky nevrátí. Vteřiny, hodiny a stále nic. Cítím se mezi 4 stěny hotelového pokoje strašně sám. Marně. Ona už vlastně nemá důvod se vracet. Kde vůbec spala u Jakuba? Nenávidí mě a hlavně jsem ji ublížil. Zase. Kéž by věděla, jak moc toho lituji. Chtěl bych to vrátit zpátky.
Mé myšlenky vyruší zaklepání na dveře. Že by Niky, pomyslím si. Proto se rychle zvedám a směřuji ke dveřím. Bohužel mě čeká zklamání. Stojí tam Jakub.
„Čau kámo, mužů dovnitř?" zeptá se. „Jo, jasně" řeknu tiše. „Kde je?" zeptám se po chvilce. „Spala u mě. Včera strašně brečela. Strašně jsi jí kurva ublížil." řekne Jakub. „Já vím do píči! Já vím! Byl jsem strašný čurák, že jsem se tak nechal unést." zařvu. „Teď mě kvůli tomu nenávidí." ještě dodám. „To si myslím, že né. Miluje tě." řekne Jakub a rozhodí rukama. „Já být jí, tak mě dávno nemiluji. Nezasloužím si jí." řeknu. „Hele nechci tě už rušit ale nemohl by jsi mi dát její věci? Kosmetiku a oblečení?" řekne Jakub. „Jo jasně." zamumlám a vstanu, abych mohl vybalit její věci z tašky. „Dík, a nezapomeň ve 12 hodin buď u auta. Bohužel jedeme všichni." Po chvilce vše předám Jakubovi a on zmizí z pokoje.
Čas uteče pomalu jako voda ale už je konečně 12. Těším se domů, jenže mám obavy ze setkání s Niky. Chci se ji strašně omluvit. Ale nevím, zda to má cenu. Když dojdu dolů, všichni jsou už v autě. Mě umístili do předního sedadla a vedle Niky sedí Jakub. Nečekaně. Cesta zpět do Pardubic trvá přes hodinu a něco. Většinou jsem mlčky jen koukám z okna nebo do mobilu.
Když stojíme před studiem z auta vylezeme všichni a já jdu k Niky.
„Niky prosím vyslechni mě ještě naposled." zaškemrám. „Tady už není co řešit Dominiku. Je konec! Je mi to líto, ale strašně jsi mi ublížil a já už si takhle nechat ubližovat nechci." řekne a v očích má slzy. „Lásko prosím" prosím ji a kleknu si na kolena. „Už to nemá cenu. Navíc víš co? Včera jsem spala s Jakubem."
———————————————————
Ahoj, tak máme tady další díl či část ❤️
Doufám, že se vám bude líbit, je taková trošku více o dialogu.
Děkuji za každou hvězdičku a hlavně krásný komentář neskutečné si toho vážím a jsem rada, že vás příběh stále baví ❤️❤️❤️