Zlej pruďas Nik Tendo 15+

Čas zapomenout?

Pohled Niky:
„Navíc víš co, včera jsem spala s Jakubem." vyletí ze mě dřív, než jsem chtěla. Samozřejmě jsem lhala. Nedošlo k ničemu, jen jsem ho trošku škádlila.
„Co-cože jsi?" zeptá se Dominik a vytřeští na mě oči. „Slyšel jsi dobře. Šukala jsem s Jakubem." zopakuji. Ty slova jsou na jazyku hnusná. Nedokážu si představit sex s nikým jiným než s Dominikem.
„Je to pravda Jakube!?" zeptá se ho Dominik. „Ne, no..." Já Jakuba přeruším zuřivým polibkem. „Ale noták nemusíš to tajit." řeknu Jakubovi a mrknu na něj. Dominik jen nevěřícně kouká a později odchází bez jakéhokoliv slova. A to mě trochu děsí. Myslela jsem, že se rozzuří nebo bude vyvádět, jenže on jen stál.
„Chceš hodit domů?" zeptá se Jakub. „Ano prosím" a směřujeme k jeho autu. Nejedu domu do Pardubic, ale domů do mého města. „Proč jsi mu lhala?" zeptá se Jakub po krátké tiché jízdě. „Chtěla jsem mu ublížit. Myslíš, že se mi to povedlo?" zeptám se ho. „No vypadal pěkně odrovnaně co si budeme." řekne.
„No jó. A teď jsme už od sebe. A asi se s nim už nikdy neuvidím." falešně se zasměju. „Neboj nebudeš sama. Taková kočka jako ty ne. Klidně máš tady ještě mě." řekne Jakub a položí mi ruku na stehno. „Ty by jsi mě ještě po tom všem chtěl?" zeptám se ho. „Vždyť jsme se večer o tom bavili. Mám tě pořád moc rád Niky." řekne Kuba a daruje mi úsměv. „Taky tě mám moc ráda, ale..."
„Chápu. Nic neříkej chce to čas, ten zahojí všechny rány. Respektivě začneš pomalu zapomínat." přeruší mě. Je tak chápavý a hodný. Zbytek cesty uteče rychle kecáním.
Před vchodem do paneláku se semnou Kuba rozloučí a na rozloučenou mi daruje objetí, které jsem v tu chvílí potřebovala jako sůl.
Když otevírám dveře. Slyším rodiče z obýváku. Možná se diví, že jsem zpět. Nečekali to a ani jsem se neoznámila.
„Jsem zpátky" řeknu ve dveřích a pomalu se rozbrečím. „Já to věděla holčičko, že není pro tebe." řekne máma a přijde ke mě, aby mě objala. Potom se připojí i táta. Ten mi řekne, že bude vše dobrý. Kéž by.
Když vstupuju do pokoje, jakoby se vše vrátilo do starých kolejí. A taky už je načase posunout se dál...

O 2 MĚSÍCE POZDĚJI
Dneska jsou to dva měsíce, co s Dominikem nejsme. Přesně 61 dní. Naposled, co jsme se na sebe, kdy podívali.
Co se od té doby stalo? Dost věci
1) Opět jsem obnovila kamarádství s Aničkou, s kterou trávím poslední dobou většinu mého volného času.
2) Začala jsem se konečně pořádně věnovat škole. Naštěstí je distančně. Ve fyzické přítomnosti, bych to vážně nezvládla. Hlavně ten čtvrťák, čeká mě maturita za pár měsíců.
3) Párkrát jsem se během těch dvou měsíců viděla s Kubou. Přibližně tak 3krát. Jednou jsme byli na večeři, podruhé kino a naposledy jsme si udělali piknik.
Je teď mou největší oporou, možná i víc než Anička. Ta tu sice semnou je ale Jakub, je prostě Jakub. Příští týden se máme vidět.

Teď jsem to opět já. Svým způsobem teda. Zase ta holka, která byla tak nudná a nezajímavá.
Mé pocity k Dominikovi prakticky vyhasli, teď mě to spíš jen mrzí. Ale co, nebudu si kazit večer. Pustím si nějaký romanticky film se šťastným koncem a koukám na něj dokud neusnu. Ovšem okolo půlnoci mě vyruší zvonek u dveří. Že to byli rodiče? Vždyť se mají vrátit až za dva dny. Proto vylezu z postele a ospalým krokem jdu ke dveřím. Podívám se do kukátka a nevěřím svým očím.
Stojí tam Dominik....
———————————————————
Ahoj tak tady zase máme novou část
Co si myslíte otevře Niky Dominikovi dveře? Nebo ne? Děkuji za každou hvězdičku a každýčky hezký komentář. Nezkutečně ale nezkutečně si toho vážím. Jste úžasni!❤️❤️❤️