Zlej pruďas Nik Tendo 15+

Promiň

Do půl hodiny dojede Nik a já se nervózně upravuji v koupelně. A dojde mi, že jsem zapomnela u kluků žehličku na vlasy. Přemýšlím nad blbostmi, dokonce i nad tím, jak mě pozdraví. Když jsem hotová, jdu si sbalit kufr, vrátit klíč a sednu si na lavičku a čekám. Později dojede Dominik a zaparkuje. Vyleze z auta a jde mi naproti. Musím uznat, že mu to sluší, hlavně, když má ty vlasy delší. Koukám se na něho jako na svatý obrázek ale on mě ovšem přeruší. „Ahoj" řekne a dá mi pusu. Jsem překvapená, rozhodně mile překvapená. Tohle bych nečekala. Vezme mi kufr a jdeme k autu. Jedeme mlčky asi tak 10 minut do nějaké kavárny. Usedáme a já si objednám snídani, protože mám hlad.

Pohled Nika:
„Hele, já to vážně nepsal. Byl jsem nalitej a potom jsem šel spát. Mobil jsem musel nechat v obýváku. Vážně přísahám, já to nebyl." začnu se Niky omlouvat. Na její reakci čekám déle, až se začínám bát, že mi nevěří. „Já ti věřím Domčo." řekne a usměje, když si nabere porci lívanců. „Vážně? Mrzí mě, že sis myslela, že ti zase lžu." ještě dodám. „Ale když už vím pravdu, tak ti věřím, že jsi to nebyl." řekne. Tohle bylo snadný. Nikdy jsem se nikomu moc nemusel omlouvat ale pro ní bych se omluvil i 100krát. I když jsem původně vztah nechtěl, kvůli ní to aspoň zkusím. „Nemůžu ti slíbit, že to semnou bude jednoduchý." řeknu. „Žádný vztah není jednoduchý." odpoví mi.
Takhle naše konverzace pokračovala další hodinu, dokud jsme kavárnu neopustili.

Pohled Niky:
Když si sedneme zpátky do auta vzpomenu si na žehličku. „Nechala jsem si u vás v bytě žehličku." řeknu. „Tak pro ní sjedeme." Cesta trvá chvílí. Moc nemluvíme, spis posloucháme hudbu. Když se dostaneme do bytu vyleze z obýváku rozlámaný Jakub. „Niky promiň, mrzí mě, že jsem včera přišel s tou kurvou." spustí Jakub. „Tady už není, za co se omlouvat." odseknu. „Proč?" zeptá. „Už spolu přece nejsme. Včera jsi to řekl." odpovím. „Já si ze včerejška nic nepamatuju. To jsem nechtěl říct a ani jsem to tak nemyslel." řekne Jakub. Nevím jak mu mám říct, že je něco mezi mnou a Dominikem. „Už to nemá cenu řešit. Stejně by to nešlo." řeknu a beru žehličku z koupelny. „Proč ne? Říkal jsem, že mě to mrzí." nadhodí. „Už spolu nemůžeme být. Já nechci." odpovím. „Máš něco s Dominikem?" zeptá se po chvilce ticha. Já se jen na něho podívám a hrnou se mi slzy do očí. „Aha. Chápu." řekne Jakub a sklopí oči. „Promiň." řeknu a chci ho obejmout. „Nesahej na mě." zařve a odstrčí mě.
————————————————————
Ahoj, dneska vám přináším novou část ❤️
Už 5000 přečtení pane bože to je něco neuvěřitelného ❤️ každému moc děkuji, kdo si čte příběh a dává hvězdičky a píše komentáře ❤️