Zlej pruďas Nik Tendo 15+

Deštivé vyznání

Pohled Nika:
Když s Jakubem snídáme několikrát se pokouším dovolat Nikol samozřejmě ale marně. Doufám, že v pořádku. A taky, že mi odpustí. Mé myšlenky vyruší to když, mě Jakub upozorní, že se venku rozpršelo.
A sakra! Je Niky někde v suchu?

Pohled Niky:
Potřebovala jsem od kluků utéct. Potřebovala jsem do sebe dát trochu čerstvého vzduchu. Rozdýchat to. Upřímně, nevím zda Dominikovi dokážu odpustit. Vím, říkala jsem, že ho nechci jen tak opustit ale tohle bych vážně od něho nečekala, ani od Jakuba i když je možná větší hovado než Nik. Po mé dlouhé procházce neznámo kam se posadím na lavičku a podívám se na mobil a vidím několik zmeškaných hovorů a smsek od Dominika. Pročítám si je a najednou se spustí silný déšť. Skvělé, prší a já nemám kam jít.

Pohled Nika:
„Brácho musíme jít hledat Niky!" řeknu. „Vždyť tam leje jak z konve, zbláznil ses?" čumí na mě Kuba s otevřenou pusou. „Ale co když je někde venku?" námitnu. „Určitě není, chvilku počkáme." řekne Jakub. „Ale já čekat nechci, nezapomeň, že to je i tvoje chyba!" zařvu s vycházím z restaurace ven. Déšť je silný a každá kapka je ledovější, než ta předešlá. Rozhodnu se jít nějakou cestou a přitom se snažím ještě dovolat Nikol - opět marně. Bloudím cizím městem asi hodinu dokud nenarazím na nějaký park. Vidím holku podobnou Nikol stát pod velkým stromem. Že by to byla ona? Proto k ní jdu.

Pohled Niky:
Stojím pod velkým stromem a schovávám se před deštěm a najednou se přede mnou objeví Nik. „Všude jsem tě hledal." prohlásí. „Nech mě bejt." řeknu a odcházím ze suchého místa na déšť. Dominik mě ale chytne za boky a prohlásí. „Tak mě nech ti aspoň něco říct." a podívá se mi hluboko do oči. „Fajn." řeknu. Oba svá chvílí mlčky stojíme v dešti ale pak Dominik spustí.
„Hele ty víš, že nejsem romantik a že to moc neumím ale za tu dobu, co spolu jsme jsem si uvědomil, co cítím. Bez tebe jsem bych děvkař, šukal jsem bez lásky a vázání a posílal holky do prdele. Kdysi jsem ten pocit neznal, ale byl jsem prázdnej. Ale teď díky tobě jsem konečně šťastný, mám důvod být lepší, lepší pro tebe i když vím, že si tě nezasloužím, prosím neopouštěj mě. Miluju tě. Dokážu ti, že jsem díky tobě lepší."
Když tohle všechno Dominik dořekne spustí se mi slzy ale tentokrát štěstí. Doufám, že nejde vidět, že brečím a déšť mé slzy smyje. Konečně jsem se od něho dočkala, toho co jsem vždy chtěla slyšet. Díky mě se změnil to je pravda a pořád to je v procesu ale takovou řec bych od něho necekala. Dominik stále na mě kouká a nervózně si upravuje mokré vlasy na čele. „Taky tě miluju." řeknu a přitáhnu si ho k sobě políbím ho. Kdyby to nebyla realita, klidně řeknu, že to je vystřižené jak z nějakého romantického filmu.
———————————————————
Ahojte dneska tu máme další část. Co na to říkáte? Jak to bude s Jakubem? Děkuji za 1000 hvězdiček jste neuvěřitelní. Každého z vás si moc vážím ❤️❤️ děkuji vám moc a moc za vše! ❤️❤️kdyby vás něco zajímalo, klidně se nebojte napsat. ❤️