Flekatá cizinka

35. Kapitola

     Stmívání opatrně náhledl do doupěte léčitelky. Černotlapka spala a Listovločka něco přerovnávala vzadu.
    Hořce se usmál. Pak odešel, vydal se přes mýtinku a vyšel kolem vězení z tábora.
    Nebál se tu procházet, narozdíl od večiny oststních, i když to příliš nedával najevo, aby nebyl podezřelý. Bylo ironické, že kvůli němu.
     Dál pokládal tlaku za tlapku a plánoval.
     Kdyby to celé bylo jenom o něm, tak by možná...
     Povzdechl si. Všechno je teď těžší!
     Cítil se k ničemu.
     Nejhorší bylo, že ani on to neovládal! Nejjednodušší řešení by se zdálo zeptat se, komu by to prospělo - jemu.
     Za předpokladu, že by ho Černotlapčina smrt nějak těšila.
     Znovu se zamračil.
     Ví, jak Gepardka přemýšlí, takže by to měl zvládnout...
     Musí. Teď není čas na selhání.
     S tím Deštovákem to byl vlastně brilantní tah, uvědomil si zpětně, i když tehdy nepředpokládal, že by ho potřeboval. Ale když už si Gepardky všimnul, přecejenom to mělo i pozitiva...
      Gepardka ho musí usvěčit z pokusu o vraždu.
      A to se jí nikdy nepovede!

🐾

     Gepardka si povídala s Lvíčku.
     "Útoky stále pokračují." řekla zástupkyně. "Tentokrát zranili Zelenotmu a Zlatoouška. Nic vážného, ale jsou silnější." poznamenala zkroušeně.
     Gepardka přikývla.
     "Nevíš, co dělala to ráno Černotlapka?" zeptala se.
     Lvíčka se zamyslela, ale nevypadalo to, že by jenom vzpomínala. "Obcházela celé území." řekla po chvíli.
     Gepardka se na ní překvapeně otočila, přestože tohle už věděla. "Hledala důkazy na zrádce?"
     Zástupkyně jí to potvrdila.
     "A jak to víš?" ucedila nenuceně Gepardka. Pokud věděla, Stmívání říkal, že Černotlapka tam byla sama. Samozdřejmě si to mohl poupravit nebo něco vynechat.
     "Dovolila jsme jí překročit mírně hranice, pokud by to k něčemu vedlo." odpověděla otevřeně Lvíčka, která se rozhodla být k ní upřímná.
     Gepardka se trochu pobaveně uculila. Celá ty.
     Zástupkyně se uličnicky zašklebila.
     "A pak už jí nikdo neviděl, dokud se to nestalo?" zvážněla po nějaké době Gepardka.
     "Viděl, vrátila se kolem poledne normálně do tábora." odtušila zamračeně zlatavá kočka.
     Gepardka sebou překvapeně trhla.
     Tohle netušila...
     "Mluvili jste spolu?" vyhrkla.
     "Myslím, že říkala, že zatím nic nemá, najedla se a pak zase někam šla." objasnila pomalu Lvíčka. V hlavě se jí určitě honily myšlenky, kam tím válečnice míří a co jí neříká.
     Gepardka ji překvapeně sledovala a myšlenky se jí v hlavě propojovaly a míhaly. Teď věděla víc a byla zase blíž k usvědčení! Tyhle informace...
     "Děkuju." usmála se.
     "K čemu ti to je?" obrátila se na ni zamyšleně zástupkyně a začala. "Pokud je to jenomže zvědavosti, nechtěla bys tak přesné detaily a podrobnosti."
      "Lvíčko, to-"
      "Něco přede mnou tajíš, že ano? Když se nepovedlo to obvinění, nechala jsi to být a uklidnila se, ale ty obvykle nenecháváš nic neodhalené, i kdyby jsi musela překročit všechny pravidla!" mňoukla zaujatě a podívala na Gepardku.
       Gepardka se provinile zazubila.
       "Pořád někam mizíš, zjišťuješ nápovědy. A když chtěli zabít Černotlapku, byla jsi s toho strašně smutná. Ale nevypadalo to, že by jsi se bála zrádce!" udeřila na ní nakvašeně zástupkyně.
       "Ty bys to nikdy nevzala, ale taky bys to někomu řekla, takže hádám že něco máš -" Lvíčka se packou opřela o Gepardka, ztratila rovnováhu a obě tak spadly na zem.
       Gepardka se rozesmála. "Jsi vážně dobrá!"
       "Takže koukej říct, koho podezříváš, ale nemůžeš to dokázat!" zavřčela Lvíčka, když se zase posadila.
       Gepardka přemýšlela. Lvíčka určitě nezpanikaří ani to hned nepůjde říct. Ale na druhou stranu... "Máš pravdu s tím, že jdu po jisté teorii nemám ještě věcné důkazy, které by to potvrdily, takže proto si to nechávám pro sebe." začala. 
      Lvíčka pozorně poslouchala.
      "Takže už víš, kde táboří i že jsou organizováni někým velitelem." shrnula pak.
      "To není všechno..." přerušila ji Gepardka a zase začala mluvit.
      "Brzo na nás zaútočí?"
      Gepardka neochotně kývla.
      "Takže jsme v pěkných problémech. Máš plán, jak to zastavit?" zeptala se nervózně Lvíčka.
      "Je tu jistá idea." přisvědčila s úsměvem válečnice.
      "Povídej."
      Gepardka se zasmála. "Vždyť mě znáš.."
      Lvíčka si jí s mírným úšklebkem prohlížela, ale nehodlala se vzdát. "Kdybych ti to nakázala, nic by to nezměnilo, že?"
       "Lvíčko!" ozvalo se najednou z druhého dokce tábora. "Mohla bys nám poradit?"
       Zástupkyně sebu trhla při zvuku svého jména a přeměřila si kamarádku pohledem.
       Gepardka se na ni ušklíbla. "Řeknu ti to později."
       "Dobře, nedělej nějakou blbost." kývla zamyšleně. "Vypadá to ze mám práci." Lvíčka jí věnovala jeden pozitivní pohled a vydala se pryč.
       Flekatá kočka se ulehčeně usmála. Nebyla si jistá, co by jí řekla. Ale - určitě by se jí její pomoc hodila...
      A k tomu...
      Byla tu ještě jedna věc, nad kterou přemýšlela.
     Proč není mrtvá ona?
     Byla to logická úvaha. Ona zjistila pravdu úplně. Lvíčka jí věřila a měla na něj důkazy. Spoléhal na to, že se mu ji podaří přesvědčit? Že Gepardkce nikdy nestačila jenom legální možnost? To zní naivně.
     Stmívání byl praktický, kdyby se zbavil Černotlapky, v čem byla ona jiná?
     A pak tu byly taky ty stopy...!
     Znovu zpochybňovala.
     Celé se to zamotávalo.

🐾

     Šedivý válečník odcházel z tábora a mířil na lov směrem hluboko do lesa.
     Řekl totiž Zelenotmě a Nočnímu, že je nakonec dožene.
     Vypadá to, že už se Černotlapka brzy zlepší natolik, aby už pobyt u Listovločky nepotřebovala, pomyslel si Stmívání. Za tu dobu, co byli z Gepardkou na vlastní pěst, se zranění zlepšovalo.
     To je dobře, ušklíbl se.
     Pak se zamračil.
     Navíc... Dochází mu čas!
     Uslyšel za sebou malý šramot a natažená tlapka zůstala ve vzduchu. Položil ji na zem a zastavil se.
     "Co chceš?"
     Černotlapka k němu došla a Stmívání překvapeně se otočil.
     Věděl, že už nabrala dost síly, aby pobyt u Listovločky nepotřebovala, ale netušil, že poruší Lvíččino nařízení.
     "Asi tušíš." udělala krok k němu.
     "Ne." řekl zdánlivě bez emocí, ale uvnitř jich cítil spoustu.
     "Jsi spokojený s tím, co se všechno stalo? Je to jenom politika?" vyslovila nenávistně.
     "Nech mě na pokoji." ozval se tiše. Tenhle rozhovor se mu nezamlouval.
     "Docela dost ses kolem vyšetřování motal, že? Všechny ty důkazy, které zmizely, všechny ty plány, které nevyšly..."
     Stmívání ji znepokojeně pozoroval.
     "Všechno jsem si spojila." řekla Černotlapka. "To ty jsi ten zrádce!" prskla naštvaně. "A zrádce se mě pokusil zabít." 
     "Nevím, o čem mluvíš!" ohradil se proti ní naštvaně.
     "Víš to moc dobře. Nebo ses do těch svých lží za tu dobu zamotal tak hluboko, že už už zapomínáš pravdu!?" zasyčela nenávistně a vycenila tesáky.
     Stmívání nervózně zaťal drápy do země.
     "Černotlapko, nechci ti ublížit, ale jestli budu muset..."
     Černotlapka se odrazila a skočila na Stmíváního, Stmívání zasyčel a skočil proti ní. Chvíli se prali.
     Stmívání začal získávat převahu, jednak proto, že Černotlapka byla částečně ještě oslabená a že byl lepší bojovník, ale ona měla odhodlání.
      Černotlapka udělala výpad, Stmívání výceméně uhnul a ona se skutálela na zem.
      Stmívání zvedl packu a pak najednou zaváhal a zasekl se. Zůžily se mu zorničky.
      Zato ona neváhala, vrátila mu úder a převalila se, takže teď mu přitiskla tlapku na krk.
      Boj byl u konce.
      "Jsi špeh toulavých koček." zopakovala skoro nepříčetně.
      Opětoval jí stejný nepřátelský pohled a pak zalakašlal. "Nejsem!"
      "Lžeš! Přiznej to!"
      "Nemám s tím nic co dělat, chci ostatní zachránit!" zavřískal.
      "Jsi zrádce, já to vím. Skrýval jsi pravdu celou tu dobu!" zavřčela.
      Stmívání stiskl tlamičku. Nemohl dýchat. Cítil, jak mu Černotlapka přitlačuje drápy na hrdlo, drtí ho a po krku mu šedivou srst barví malý pramínek krve. 
     Zavrčel.
     Zaslouží si smrt.
     Ale ještě ne.
     Nemůže umřít!
     Ne teď.
     Ne Černotlapčinou tlapkou. Ne z nenávistí v jejích očích.
     Zamhouřil svoje a cítil, jak ztrácí vědomí.
     Kdyby zjistila, že...!
     Jeho vraždu si bude vyčítat do smrti. Je dobrá...
     "Nemůžeš mě zabít..." procedilil mezi zuby bolestně.
     Černotlapaka ublíženě zasyčela. "Vážně? Proč ne?!"
      "Protože jsem..."
     Stmívání dokončil větu a Černotlapka ho překvapeně pustila.

Wow! Věci se nám pěkně zamotávají, což? 😨
Určitě teď všichni přemýšlíte, co to bylo za větu... 😎😼 Ale sklamu vás, to si budete muset ještě nějakou dobu domýšlet.
A Lvíčka si taky začíná něco uvědomovat, naopak kolem Gepardky...
Mimochodem, celá kapitola se neodehrává v jednom dni, ale to jste asi poznali. :D
Wow! Příběh se přibližuje ke špičce, ani jsme si to neuvědomila a už tu máme přes třicet částí!

Co si o to myslíte a jaké máte pocity? Co se stane dál? Jak dopadne souboj mezi Černotlapkou a Stmíváním? Kdo tedy vlastně naplánoval tu vraždu a proč? A hlavně... Kdo slízne smetanu a kdo bude potrestán?