Flekatá cizinka

14. Kapitola

Spadne, jestli jí hvězdný klan opravdu nepomůže! A to rychle!
Přední tlapky ujížděly po tvrdém povrchu dál a zadními jen vztekle narážela na vzduch.
Najednou ji něco chytlo za zátylek a táhlo vzhůru. Pocítila záchjěv síly. Znovu kopla packami a vyšvihla se nahoru.
"Nejsi tak lehká." uslyšela znamý hlas.
Otřepala se a rozhlédla.
Zachránila ji Proužka a vedle ní se na ni rošťácky usmívala Ohnivka.
"Z hvězdným klanem se ještě nesetkáš!" zavrčela přátelsky učednice.
"A co já?" zavrčel z kamene Stmívání.
Liška už se stahovala do lesa a běžela proti proudu pryč, liščata nemotorně za ní.
Gepardka měla pravdu.
Vyhráli.
Rychle se podívala k řece, přemýšlejíc, jak se k němu dostat, aby pokud možno neskončila u něj ve vodě.
"Musíte Hnědofouska dovést do tábora." přiběhla k nim znepokojeně Černotlapka. Po Gepardce vrhla odměřený, nenávistný pohled. "V pořádku?" zeptala se flekaté kočky ledově.
"Jenom mokrá." mňoukla, jako by se to netýkalo jí.
"Co se děje?!" vynořil se z lesa vydaseně Noční světlo.
"Měla jsem pravdu!" zazářily Ohnivce oči. "Díky mě Gepardka nespadla."
"Cože?!" ozvala se jmenovaná i Jiskra překvapeně. Díky ní... ale jakto?
"Nevím o tom o moc víc než vy." podíval se na ně Noční světlo. "Prostě najednou začala uprostřed lovu mňoukat, že jste v nebezpečí a vystřelila jako blesk k vám."
Černotlapka už opatrně přeskakovala z kamene na další kluzkou skálu k Stmívánímu.
"Ale jak jsi to věděla?" zeptala se z nechápavým pohledem Jiskra.
"Teď není čas na dizkuze." upozornila s lehkým rozrušením Proužka a rozběhla se k Hnědofouskovi.
Gepardka cestou k Hnědofouskovi pozorovala, jak Černotlapka nakazuje Stmívánímu, co má udělat. Sejně i po velké snaze o opak, skončil znovu ve vodě.
Černotlapka kupodivu dokázala dostat Stmíváního na břeh, přestože proces byl provázen spoustou nadávek z obou stran.
Hnědofouska se jim nakonec podařilo společným úsilím přehodit přes Nočního světla, který byl asi nejsilnější a nebyl mokrý ani unavený z boje.
"Musíme ho co nejdřív donést k léčitelce." mňoukl Noční světlo s pohledem na hnědém, zraněné válečníkovi.
Ještě se jednou otočili k řece a pak se rychlým krokem vydali do tábora.
Občas Nočnímu světlu musel někdo pomoc.
"Nesnáším vodu." řekl zamračeně Stmívání. "Jak do ní někdo může skákat dobrovolně?"
"Pochopil bys to." pronesla bez emocí Černotlapka. Už se zdála být zase v pohodě. Gepardka ale pořád nemohla zapomenout na ten vyděšený záblesk v očích, když se Hnědofousek zranil.
Stmívání sebou potlačovaně cukl. "Ne, nepochopil." odtušil.
"Taky to nechápu." přidala se zaujatě Ohnivka. "To ti nevadí neustále mokrý kožíšek?"
Černotlapka neodpovídala.
"Je moje věc, kde jsem byla." řekla konečně. Bylo vidět, že o tom nechce mluvit, protože zrychlila,přestože už tak skoro běželi.
"I ostatních. A klanu." ucedil Stmívání pobaveně, ale dál to nekomentoval.
"Tys byla ve vodním klanu?" spojila si souvislosti Gepardka.
"To je oběv." pronesla z pohrdáním k ní Jiskra.
"Tobě by to nedošlo nikdy, být tu nová, tak nám ostatním udělej radost a buď zticha." zavřčela překvapivě Proužka. Gepardka si nikdy nemyslela, že jí uslyší říct něco na její obranu.
Jiskra vztekle zklapla tlamičku a rozběhla se dopředu.
"Díky. " pronesla v duchu zaskočená Gepardka.
"Mám takový dojem, že budeš větším přínosem než ona." usmála se na chvilku Proužka, ale pak se rozběhla k táboru už opět s neutrálním pohledem, který naznačoval, že o přemýšlí o něčem, z čeho není zrovna unešená.
Tábor byl sotva dvacet liščích délek od nich, takže se z nadšením rozběhli na pomoc Nočnímu světlu s Hnědofouskem.
Jakmile se tam ale dostali, spatřili na mítince, kde se obvykle konala klanová shromáždění nenávistně procházející a rozladěné kočky.
"Co se stalo?" rozběho se k nim hned několik bojovníků s léčitelkou.
"Zaúto -" chtěla říct Gepardka.
"Doneste ho ke mě." mňoukla okamžitě Listovločka. "A všichni."
Roztomilá hnědobílá kočka se rychle rozběhla pro bylinky a pavučiny, zatímco Černotlapka okamžitě pomohla donést Nočnímu světlu Hnědofouska do léčitelky doupěte.
Ostatní zatím netrpělivě čekali venku a vrhali roztěkané pohledy k vzteklým členům klanu.
"Nebude to nic dobrého." prolomila ticho Ohnivka."Jdu se podívat!"
Noční světlo se rozběhl za svojí učednící.
Gepardka za nimi trochu zklamaně podívala, protože doufala, že jí vysvětlí, jak se dostali až k nim a vytáhli ji z problémů. Doslova.
Černotlapka zatím nervózně mračila a nespouštěla pohled z pár trsů kapradí, za kterými se skrýval léčitelčin pelíšek, přestože se to snažila nedat najevo.
Stmívání se uškliboval nad svými pesimistickými myšlenkami a občas kontroloval pohledy keř za kterých byla mítinka, občas doupě Listovločky.
Konečně vyšla ven. "Bude v pořádku," uklidnila okolostojící bojovníky. "Má jenom vyvrtnutý kotník, což může bolet víc, než kdyby si tu tlaku zlomil. Teď by měl být v klidu, ale na příští shromáždění už jít zvládne." usmála se.
"Měla bych se ale podívat i na vás ostatní." podívala se na ně starostlivě.
"Mě nic není." řekla Gepardka.

Tak další kapitola je tady! Dala mi docela dost práce, tak co na ní říkáte? Jak bude děj pokračovat dál, pořád jsme ještě nepřišli na Lvíčcino tajemství... No tak hádejte někdo, pokud to zvládnete! 😃😆Navíc z čeho jsou kočky v táboře tak vzteklé a jak Ohnivka s Nočním Světlem a Proužkou věděli, že jsou v nebezpečí? Otázek jenom přibývá... 😏😼❤️