Flekatá cizinka

21. Kapitola

     "Jak?" zeptal se Stmívání a rozhlédl se po ostatních.
     "Nemůžeme ho natolik ohrozit, aniž by to zasáhlo nás. Takže co bude tak moc důležité, aby se při nejbližší příležitosti pokusil dostat pryč?" pokračovala Proužka.
     "Obvíme někoho jiného." řekl velitel. "Zrádce se bude cítit v bezpečí, bude si myslet, že mu tolik nehrozí."
     Proužka rozevřela oči překvapením, zatímco od Stmíváního se jim dostalo jenom zamyšleného škubnutí.
     "Koho? Nevinnou kočku? Vážně chcete jen tak na někoho ukázat packou a dostat ho do spousty nepříjemných stitucí ...? Tahle část se mi vůbec, ale vůbec nelíbí." zavrčela Proužka.
     "Někoho, 'kdo tě zrovna nemiluje', předpokládám?" zvedl šedý kocour pohled.
     "Špatně. Tedy, né že bych byla proti..." poznamenala sarkasticky. "Ale nehodí se nám to."
    Stmívání si ji přemeřil nedůvěřivým pohledem. "Jestli myslíš na někoho z nás tak na to zase myslet přestaň - my musíme hlídat co se stane, ne sedět někde a odpovídat na oblbující otázky." řekl Stmívání.
    "No vlastně... Chci obvinit sebe." zazubila se. "Takže pojďme probrat podrobnosti."

🐾

     Krev.
     Všude byla cítit.
     "Ne!" vykřikla Gepardka zhrouceně. "Vydrž to! Prosím!" zoufale otevřela oči dokořán a přitulila se k Zlatooškovi, jehož kožíšek byl víc rudý, než zrzavý.
     Překvapeně zavrávorala a upřela pohled na tábor. Země byla nasáklá krví a na zemi ležely nehybně členové klanu v jejižch očích nebyla ani špetka života. Velitel. Lvíčka. Proužka. Zelenotma. Maliník.
     "Lvíčko! Stmívání! Proužko... Proberte se!?" vykřikla.
      Lístka. Mlíčka. Dokonce i malinká Ohnivka... Všichni! Byli... -
      Mrtví.
      Zabily je toulavé kočky.
      Pak se podívala na stíny ve tmě, které temně zasyčely a podívali se na ni.
     "Ne!" zašeptala vyděšeně.

     Trhla sebou, vyskočila na nohy a překvapeně se snažila zorientovat.
Chvilku trvalo, než se rozhlédla po tmavém doupěti valečníků a než jí srdce přestalo splašeně bít.
     Vydechla.
     "Zase jsi měla... Vzpomínku?" ozvala se vedle ní znenadání Lvíčka.
     Gepardka k ní sjela pohledem. "Ne." vyhrkla trpce. "Jenom se mi zdálo něco špatného. Proč jsi vzhůru?" zeptala se pak z náznakem nedůvěry.
     "Kopla jsi do mě, když ses vymrštila." odtušila ospale zástupkyně.
     "Aha." zívla Gepardka zamyšleně, lehla si a položila hlavu na tlapky.
     Snažila se prostě zavřít oči a nevnímat, ale narozdíl od Lvíčky se jí to nedařilo.
     Stiskla čelisti.
     Tohle se nestane.
     Nikdy. Neporazí ji ani její minulost, ani zrádce, ani toulavé kočky. Nic z toho.
      Nedovolím to, zavrčela v duchu odhodlaně.
      Musím to zastavit, dokud mám šanci, jinak zrádce zničí nás všechny.
      Přemýšlej...
      Co mi ještě chybí?
      Jak vyhrát...?
      Aniž by jsem neudělala jedinou chybu?
      Kdo by zasadil klanu značnou ránu, tím, že by byl špeh?
      Co je pro něj nejvýhodnější?
       Jak může jednoduše ovládat tábor?
       Odhodlaně se usmála.
       Zvládnu to.
       Musím to zvládnout.
       Ale jak?
       Tolik věcí se může zvrtnot...
       Tolik věcí si musím pojistit...

🐾

       Vedle se někdo pohnul a za chvíli už se vzbudily kočky na raní hlídku, včetně Proužky.
      Když koutkem oka zahlédla, jak vstávají další, zvedla se, protáhla a zamžikala v návalu náhlého světla, když vylezla ven.
      Rozpačitě zívla při pohledu na tak klidný tábor, povídající si válečníky a koťata nadšeně probíhající všude, kde jim to jim to nikdo nezakázal.
      "Dobré ráno." usmál se na ní procházející Zlatoouško s Kapkou po boku.
      "Tobě taky." zavrněla pobaveně.
Najednou si všimla zrzavého záblesku u doupěte učedníků a upřela pohled na Ohnivku, energicky diskutující s Listovločkou.
       "Nemůžeš to ignorovat. Navíc léčitelé jsou lepší, než myslíš. " řekla hnědobílá kočka.
       "Ale můžu!" zavrčela Ohnivka. "Můžu, protože nikdy nebudu léčitelka! Chci bojovat a měnit věci a zažít dobrodružství a vůbec."
      "Ale tohle nebylo poprvé." mňoukla Listovločka. "Dobře víš, že ty jsi něčím speciální. Máš spojení z hvězdným klanem a musíš se kolem toho naučit spoustu věcí -"
     "Proč?" vyhrkla naštvaně.
     "Abys to pochopila." usmála se opatrně Listovločka.
      "Já to nechci pochopit, pokud to znamená, že kvůli tomu mám zahodit zbytek života." oponovala ublíženě Ohnivka. "Dobře víš, že nemůžu být oboje najednou. Že nikdy nebudu stíhat válečnický výcvik, pokud mě budeš učit o hvězdném klanu a jejich zprávách. A pokud si můžu vybrat mezi posloucháním všech nudných pravidel kódu válečníka a sezením nad bylinkami, vždycky, úplně vždycky si vyberu to první!"
      Listovločka si strhaně povzdechla. "Podívej kotě. Myslím že vím, proč vždycky vycítíš nebezpečí. Máš to už delší dobu, přestože si to zezačátku ignorovala s tím, že vize a tušení mají jen léčitelé a velitelé. Ty nejsi ani jedno z toho a pokud se tomu budeš bránit, nikdy nebudeš. Jenže z nějakého důvodu cítíš, že se něco děje." léčitelka se uraženě pokusila o úsměv, jakoby jí bylo líto, že je Ohnivka občas informovanější, než ona sama. "Možná je to proto, že s tím máš něco dělat. Stejně jako si pomohla ostatním s liškou. Kdyby jste tam nepřibehli, mohla se vrátit a Hnědofousek, Gepardka a Stmívání mohli umřít!"
     Ohnivka zaraženě zírala. "Ale proč zrovna já?" naklonila pak hlavu a uraženě prskla. "Proč ne ty, Lvíčka nebo velitel? Nebo kdokoli jiný?"
     Léčitelka zamyšleně vzdychla.
     "Možná proto, že by to jiná kočka tak nezvládla a že by to nepoužila dobře. Nebo... Protože ty jsi už jednou tlapkou v hvězdném klanu."
     Gepardka překvapeně zavrčela.
      Jak to myslí... ?
     "Když jsi byla spolu se sourozenci jako koťátko nemocná, málem si také umřela."
      Ohnivka vyděšeně zamžikala a začala horečně přešlapovat a vrčet, aby to zvládala. "Ale, ale to... to není... Fér." dostala že sebe.
      "Život někdy není spravedlivý." řekla jemně léčitelka. "Můžeš se na to odvolávat, nebo se snažit to napravit. Pokud bys ses naučila cítit nebezpečí z předstihem, všem to může pomoct!"
     "Je toho moc." zavrčela zmateně Ohnivka.
     "Dobře, rozhodni se. Nemusíš být moje učednice... Jen, chci ti s tím pomoct." řekla prostě Listovločka.
     "Dobře." mňoukla učednice neurčitě.
     V tu chvíli Gepardku cosi vyrušilo a otřel se o ní hnědý kožíšek.
     Zamrkala, obrátila k Proužce pozornost a zamyšleně si ji přeměřila.
     "Večer." kývnula nepřístupně Proužka.
     "Večer." odtušila Gepardka. "Nemusím se zrovna ptát, proč se mnou nemluvíš, takže budu doufat, že jsi na stejné straně." dořekla a s provinilým povzdechnutím se otočila.
     "Vždycky budu." kývla se zanícením druhá válečnice. Takhle odhalí zrádce, který je hlavním vodítkem k celým útokům a zastaví všechno, co chce ohrozit klan. "Víš... chápu, proč jsi mi nic neřekla. V tu chvíli bych ti také nic neprozradila, protože když si se tu objevila, chovala ses jako blbka. Neměla jsem větší důvod ti věřit, než ty mě. I když se to změnilo, nebyl důvod prozrazovat mi, kdo jsi." naklonila hlavu.
      Gepardka se nedechla v očekávání přívalu nadávek.
      "A nezáleží na tom... je to tvoje minulost." usmála se překvapivě chápavě. "Pro mě jsi prostě někdo, kdo chce pomoct s chycením té krysy. Jenže..." Proužka zamračeně přešlápla a pak se hořce uškíbla. "Já nejsem ta, komu se sveříš první a koho požádáš o pomoc. Nejsem inteligentní, předvídavá, mocná nebo výjimečná... Nejsem tvá nejlepší kamarádka."

Tak, co na to říkáte? Mám takové vnitřní dilema. Na jednu stranu bych ráda vyložila myšlenky Gepardky na stůl, ale na druhou, tím bych odhalila tak další půlku knihy, protože Gepardka si uvědomuje spoustu věcí dřív, než kdokoli jiný, dokonce už v tuhle chvíli podezírá zrádce, takže... Uhg, no asi bych se o tom neměla zmiňovat. 😵🤯😼
No nic, ráda bych se zeptala, jestli máte nějaké oblíbené postavy, protože se v průběhu děje mění?
Tak co?
Nebo někoho naopak nemáte rádi?

Ahoj a těším se na komentáře. ❤️