32. Kapitola

132 21 20
                                    

     Stmívání přemýšlel. Pak zvedl hlavu a rozběhl se. Uviděl Černotlapku v lese.
     Bylo ještě brzo ráno, takže se ještě skoro nerozednělo.
     Přišel k ní a zamračeně začal. "Přemýšlel jsme o tom, co jsi říkala."
     "A k čemu jsi došel?" zvedla cinicky hlavou.
     Stmívání se zamračil. "Není toho moc, co si pamatuju, ale přemýšlím nad jednou věcí - jak se přes tábor proplížil tak nepozorovaně."
     Černotlapka se na něj zamyšleně podívala, jakoby uvažovala, kam tím míří. "Jak to myslíš? Usnul jsi nebo co?"
     "Právě, že ne." odtušil ponuře. "Nespouštel jsme oči z tábora a čekal, kdy se objeví Gepardka. A Proužka určitě taky dávala pozor. A co se týče toho útěku předtím, proč prostě neutekl dřív?"
     Černotlapka přemýšlela. "Celé je to tajemné. Nechápu všechny souvislosti a zamotává se to do sebe. Myslela jsem si, že je tu zrádce v řadách válečníků, který špehuje pro toulavé kočky, ale možná je to jinak."
     "Jinak?" zeptal se naoko překvapeně Stmívání. "Přemýšlíš i nad tím, jestli zrádce skutečně exisuje? Ale na druhou stranou, dávalo by to smysl. Že že mě nebyl cítit žádný silný pach někoho z klanu. Že se to nedalo poznat ani tehdy... Že neútočí tak propracovaně..."
     "Pokud přistoupím na tuhle verzi, je taky logické, proč sis ho nevšiml." navrhla zadumaně. "Pokud jsi sledoval tábor, není divu, že sis nevšiml něčeho přicházejícího zvenku."
       Stmívání se skoro nepatrně potěšeně usmál. Pochopitelně, že po nikom nevoněl. Možná mohl být trochu cítit Gepardkou, Proužkou nebo Zlatoouškem, protože s těmi trávil večer čas. A ty útoky byly částečně taky jeho vina... Kromě toho, že se z velitelem nebo Deštákem nesetkával tak často, aby nahlašoval neustálé pozice měnících se hlídek, občas jim taky podstrčil falešné informace nebo něco zatajil.
     "Myslíš, že celá ta aféra se špehem je jenom lež?" prohlásil s vážným obličejem. "Že někdo takový není?"
     "Je to jenom domněnka." řekla.
     Stmívání mlčel.
     Nepatrně se ušklíbl. Manipulace mu vždycky šla, ať už šlo o cokoli, aniž by si přál ji tolik používat... Otec.. -
     Stmíváního něco vytrhlo z myšlenek. "Takže co uděláš?" zeptal se pomalu.
     "Budu sistematická." odtušila.
     Sistematická? Zamračil se. Ona chce... Co vlastně myslí- něco je mu povědomé. Stmívání se opatrným pohybem hlavy rozhlédnul.
     Tahle cesta vedla na kraj území. Tak proto nelovila nic cestou! Ona systematicky prohledávala okolí. Může najít ten mák...!
     Zůstával na oko v pořádku, ale opatrně se zeptal. "Co tu děláš? Mohla bys dostat trest za porušení hranic." zavrčel na oko ustaraně.
     "Lvíčka mi to povolila." ušklíbla se chladně Černotlapka. "Prozkoumám to tu, i kdybych měla najít sebemenší vodítko."
     A najdeš. Nedá se to skrýt... Povzdechl si ironicky. "Jak chceš."
     Normálním by mu to bylo jedno.
     Jeho tušení se potvrdily. Jasně, že není blbá. Zavrčel v duchu. Vždyť je- vždyť ji zná...
     A Ta Gepardčina past...
     Už žádné chyby. Zaryl drápky do listí. Už je nemůže udělat. Pro dobro všech.
     "Stmívání, jak voním?" zeptala se zamyšleně.
     Stmívání se k ní trochu přiblížil. "Po lesním klaně. Po listí..."
     "A dál?" řekla zamračeně.
     "No... Trochu jako Hnědofousek. Lvíčka... A já." konstoval klidně, aniž by věděl, kam tím míří. Každopádně se mu vývoj nezamlouval.
     "Máš pravdu." ušklíbla se. "Ale nazačátku jsi to prakticky nevnímal, protože to vyžaduje značnou míru soustředění, navíc je samozřejmé, že je někdo cítit po kočkách, se u kterých před nějakou chvílí byl." poznamenala jakoby mimochodem.
      Stmívání mrskl špičkou ocasu. Snad si nemyslí, že...
      "Takže jsou tu jen dvě možnosti, když čerpám z dostupných informací." prohlásila chladně. "Buď zrádce vůbec není, nebo byl ve vyšetřovacím týmu."
       Stmívání se trochu překvapeně nadechl, jak se od něho očekáválo, ale jeho překvapení, nebylo až zas tak hrozně velké. "To by pak všechno dávalo smysl. Jestli mě praštil někdo z mých přátel, nebyl samozřejmě tolik cítit. Navíc věděli, že tam jsem a kde jsem." ucedil odhodlaně.
       Černotlapka se ušklíbla. "Vy čtyři."
       Stmívání ji chladně sledoval, bez jediného nervózního ucuknutí.
       "Lvíčka."
       "Proužka."
       "Gepardka."
       "Stmívání." vyjmenovala a měřila si s ním odhodlaný pohled. "Možná už jsem to říkala, ale já odhalím pravdu. Za každou cenu." ušklíbla se ambiciozně.
        Stmívání kývl. Někoho mi připomínáš... Pousmál se provinile. "A jsi si tím jistá?"
        Černotlapka znovu přikývla a vydal se dál.
       "Přeju ti štěstí, ale dávej si pozor." mňoukl a uchechtnul se. "Já už půjdu, povolení jsem nedostal."
        Černotlapka mrskla vousky. A pak se na něco zeptala, když už odcházel.
        "Stmívání, proč ses vlastně přidal k vyšetřování?"
        Částečně se ohlídl a najpjal se. "Gepardka mě o to požádala a já chtěl odhalit špeha." řekl ústečně.
        "Dobře." odpověděla.
         Šedivý kocour odcházel zpátky a přestože byl klidný, v obličeji se mu míhali emoce a on rozčileně vydechoval.
          Čtyři podezřelí.
          Dva že čtyř.
          Půlka vyšetřovacího týmu!
          Mák, který do několika dní objeví!
          V duchu sprostě zanadával. Nikdy nechtěl, aby se dostala tak daleko. Musí ji v správném uvažování nějak zabránit.
          Jestli ne, všechno se zhroutí...
          "Sakra!" stiskl čelisti.

🐾

         "Cože jsi udělal?" vyhrkla Gepardka naštvaně.
         "Hele, každý dělá někdy chyby. Kdybys se mnou nepotřebovala manipulovat, tak by se to taky nestalo." procedil mezi zuby.
          Gepardka zvedla packu stiskla ji naprázdno. Měl pravdu.
         "Musíme ji umlčet!" zavrčel naštvaně. Bylo už dávno poledne a oni byli s Gepardkou jako obvykle v lese poblíž tábora. "Není ještě dost blízko, ale nerad bych byl se na to díval příliš dobře." ucedil Stmívání.
         "Je tu ta možnost přibrat ji k sobě." navrhla Gepardka. "Je to riskantní, ale byla bych raději, kdyby jsme to na druhou stranou zvládli po dobrém." usmála se.
       "V žádném případě!" řekl zamračeně. "Ty jsi možná nemyslíš, že si zasložím trest jako zrádce a máš tady taky ty svoje osobní zájmy, ale mysli na to, že ne každý není jako ty." přiblížil se k ní a zavrčel.
        "Je to jakoby si jí podla naše životy v dárkovém balení a řekla, ať si s nimi dělá co chce."
        Gepardka se ustaraně zamračila. Stmívání říkal pravdu... Černotlapka by si to s největší pravděpodobností nenechala pro sebe... Nic jim přece nedluží...
        Nemá důvod to tajit...
        Počkat. To je ono...!
        Pokud na ni bude mít nějakou špínu... Gepardce se rozsvítito.
        "A co na ní použít to z Hnědofouskem?" ušklíbla se.
       "Cože?!" Stmívání sebou překvapeně trhnul.
       "Černotlapka taky něco tají."
       "...Černotlapka má něco z Hnědofouskem?" zeptal se zamračeně.
       "To nevím." zamumlala Gepardka. "Ale pokud bych to zmínila, mohla by nás nechat na pokoji."
       "Chceš ji vydírat?" ucedil zaujatě. "A máš nějaké tušení, o co jde?"
       "Ne úplně přesně. Prostě to cítím - Chová se divně, co se týče jeho... Něco na tom bude. Nikdy sis toho nevšiml?" zvedla pohled.
       "Je pravda, že to tak může být." uznal po chvíli. "Rozhodně to stojí za pokus." usmál se odhodlaně. "Ale neměla bys ses kolem toho potom moc motat, jestli chceš, aby nechala plavat zrádce." poznamenal zamyšleně.
        Neměla by vyšetřovat, ať už by se snažila sebeopatrněji. Záleží na tom, jakou cenu pro ni pravda má.
        Gepardka se uculila. "Neboj, vyjde to."
        Stmívání se potěšeně usmál.
        Rozešli se zpátky, oba zamyšlení a s trochu vážnými výrazy.
        Začínalo mrholit.
        Gepardka přemýšlela a v myšlenkách si přehrávala rozhovor z Černotlapkou. 'Přestaň vyšetřovat, stejně nic nenajdeš a akorát nám způsobíš potíže! Už kvůli Hnědofouskovi...'
         Stiskla tlamičku. Zastaví ji.
         Podívala se na stromy před sebe.
         Už byli blízko tábora.
         Pak jí ztuhla krev v žilách, když uslyšela vyděšené zavřísání.
        "Po.. moc-! Pomozte mi někdo! VRAŽDA!"

Uhhh....
Konečně se věci zase rozjíždí.
První jsem si nevěděla rady, jak tuhle kapitolu vůbec nějak stěží zaplnit, ale pak jsem si četla, dala pauzu a nakonec se mi věci spojily samy od sebe, takže tady máte 1303 slov. 😊😃
Přeju vám hezký Štědrý večer! 🎄☺️❤️❤️❤️
Chtěla jsem to sice udělat jinak, ale nakonec mi sem stejně vyšla vražda.. 😂😅😖
Nojo.

(Meme by me) Tak, snad jste si kapitolu užili! 💙A jako obvykle

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

(Meme by me)
Tak, snad jste si kapitolu užili! 💙
A jako obvykle... Těším se na diskuzi. Tohle bude ještě zajímavé...
Takže o co jde?
Jsou zrádci jediní, kdo něco tají?
A přednostně... Koho kdo zabil? Proč?

Flekatá cizinka Kde žijí příběhy. Začni objevovat