Flekatá cizinka

26. Kapitola

   Neřekla by, jak je příjemné spát zase na svém místě. Sice bylo stejně měkké a pohodlné, jako mech ve vězení a tam měla dokonce i věčí klid, ale - Tady to bylo nějak jiné a navíc, v posledních dnech se zrovna moc nevyspala.
    Příjemnější, spát z vědomím, že jste zase obyčejná válečnice a nikdo vás nenávidí. 
   Vzbudila se a když zjistila, že se už skoro rozednělo, rozhlédla a pomalu, ze zívaním vyťapkala ven.
    Na lov se pořád muselo chodit ve skupinkách, takže kývla na Stmíváního a brzy se vypařili.
     Vydali se napříč lesem.
     Stmívání se zamyšleně usmál, ale pak jakoby mu přes čumáček přelétl stín trpkosti.
     "Nic?" zeptala se.
     "Nic. Lvíčka nebude natolik, aby teď něco prováděla." odtušil.
     "Já jsem si taky ničeho nevšimla." přikývla. "Jak jsem si myslela. Takže ji musíme vyprovokovat my." řekla Gepardka.
     "Jenže jak? Nemůžeme jí jen tak říct - vím, že jsi zrádce." odpověděl zamračeně.
    "Vlastně jsem o tom přemýšlela..." řekla zaujatě.
    "Cože?!" zarazil se uprostřed pohybu.
    "Ale nakonec jsem od toho ustoupila. Je to moc riskantní." povzdechla si zamyšleně. "Otázka je, co není?"
    Stmívání zase vydechl. "Nevím. Je přece jen zástupkyně. Jen tak nám, dokonce ani s tvým šarmem, nikdo neuvěří... Ne někdo, kdo nebude znát všechny okolnosti."
   "Beru to jako pochvalu." uculila se sarkasticky a zase se vrátila k přemýšlení.
    "Navíc, se všemi menšími problémy se chodí za ní, takže bychom to museli nějak obejít- " řekl.
    "No jo." uškíbla se.
    "Co?"

🐾

     Gepardka se podívala na zástupkyni.
      Jsi to ty?
      Vážně...?
      Pak uslyšela tiché šustění tlapek.
      Otočila se a uviděla přicházet zrzavého válečníka.
      "Co se děje?" přisednul si k ní zadumaně Zlatoouško. "Vypadáš sklesle."
     "To nic." usmála se pozitivně. "Já jen... " Gepardka přešlápla a pohledem zkontrolovala Lvíčku.
    Nadechla se.
    "Zlatoouško, co uděláš až toho špeha odhalíme?"
    "Ugh?" mňoukl překvapeně. Pak se zase díval jinam.
    "Kdyby nás ten někdo zradil, aby si získal lepší pozici, pomstil se, nebo aby přežil, až na nás finálně zaútočí? Kdyby měl v úmyslu pokračovat, i kdyby to znamenalo očernit někoho jiného? Co bys s ním udělal...?" mňoukla odtažitě.
     Zlatoouško sklopil uši.
     Přemýšlel.
     "No... Pomohl bych mu utéct." zazubil se. "Ty máš možná jiný domov." pokračoval s milým úsměvem. "Možná máš spoustu šťastných i bolestivých vzpomínek patřících pokaždé jinam a na jiné kočky. Ale já ne. Každý, na kom mi záleží je tady. Nevím, co je dobře a co špatně... Vím jenom, že až se rozhodnu, co ze zrádcem udělt, pokud budu mít tu možnost... Bude to navždyky." dořekl.
     Gepardka zamyšleně řekla: "Rozhodnutí odplují, zmizí, nebo se objevují stále dokola. Ale už je nevrátíš. Zůstanou s tebou."
     Stichla a nějakou dobu jen mlčeli.
    "Jsem blbec. " zamumlal po chvíli s hlavou zabořenou do trávy.
    "Huh?"
     "Zatímco vy získáváte informace, manipulujete se zrádcem a vymýšíte pasti, já tu přemýšlím nad svými pocity." odpověděl.
     Gepardka sebou překvapeně škubla.
     "Možná jsem sentimentální, čestný, naivní a spoustu dalších věcí, ale nejsem idiot." řekl zamyšleně, aniž by se zvedl. "Snažíte se nějak chytit zrádce."
     Gepardka přikývla a pak naštvaně vyhrkla: "Zlatoouško koukej na to zapomenout! Nejsi blbec a nejsi naivní. Jsi inteligentní, charismatický, milý, a právě proto si můj přítel. Ale nějak moc rychle to necháváš být." prskla odhodlaně.
       Ticho.
       Gepardka vydechla a jakoby s ní padal všechen vztek.
       Provinile se rozhlídla po táboře. 
       Zlatoouško se zamračil sledoval stébla trávy před svým obličejem.
       "Promiň... já..." smutně odmlčel. "Aby tě někdo mohl zradit, potřebuje tvoji důvěru." řekl a podíval se na Gepardku.
     Pak se na ni usmál.
     "Celý ty." uchechtla se a pobaveně zatřepala hlavou.
     Zlatoouško se o ní přátelsky otřel. "Jo... První budete mojí přátelé."
     Gepardka zavrněla.
     Já vím.
     Já vím, Zlatoouško...
   

🐾

     "Budou nás shánět." protáhl hlas zamyšleně Stmívání.
     "Asi jo." poznamenala.
     Pokud ti stráví moc času, začne to být podezřelé... Ale to je v tuhle chvíli její poslední starost.

     "Mák." kouklal Stmívání na několik rostlin před sebou, na kraji lesa.
    "Hodně máku, když vezmeme, že pár semínek dokáže uspat jednu kočku." zašklebila se odhodlaně Gepardka. "Měl si pravdu, všechny menší problémy řeší Lvíčka a to ona navíc chtěla, abych zjistila, jak je porazit. Takžě nebude divné, když jí řeknu, že tu roste a že by jsme ho mohli použít na uspání tuláků, zájmutí jejich velitele a potom vyjednaní příměří."
     Stmívání potěšeně kývl. "Bude muset mák zničit nebo odnést, aby náš plán selhal a ona je ochránila, pokud je zrádkyně."
     "A to co nejrychleji." ucedila.
     "Dostaneme ji." mňoukl odhodlaně.
     Stmívání chvíli jen tiše stál na kraji lesa a přemýšlíšlel, stejně jako Gepardka.
     "A co to zkusit doopravdy?" ucedil tiše.
    Gepardka se usmála. "Právě to udělám, pokud to nezafunguje. Ale je to riskantní. Odhalit špeha je mnohem bezpečnější a jistější." řekla zamyšleně.
     "A co pak? Až by lesní klan zajal jejich velitele?" řekl.
     "Pokusím se zjistit, co nejvíc by šlo a dohodnout se." odpověděla.
     "Takže by buď prodal zrádce, nebo se ho pokusil použít k útěku." zavrčel zamračeně. "Ale každopádně by jsme ho tím odhalili taky."

      Gepardka kývla.
      "Dobře."  usmál se odhodlaně Stmívání. "Zvládneme to. Vyhrajeme."
      Gepardka se taky nadšeně usmála a obrátila se na něj.
      "Jdeme?"
      Šedivý válečník kývl a pomalu se rozběhl směrem k táboru.
      Zrachlovali.
      Gepardka se znovu nadšeně uškíbla.
      Nemůžu nikomu věřit, ale můžu vidět, co se kolem děje.
     Chci převzít kontrolu, ale líp vím... Že budu vždycky chtít něco, co nikdy nemůžu dostat.
    Chci vyhrát.

     Zase se přibližovali k místu z mákem.
    Chci hodně věcí... Přemíšlela odhodlaně Gepardka.
     Patřit někam.
     Být uznávaná.
     Vyhrávat.
     A ještě... Pobaveně se zašklebila.
     Otočila se na Stmíváního a zamračeně kývla.
      Už došli skoro sem.
      Gepardka přeskočila kopeček a pak překvapeně se otočila na druhého válečníka.
     Stmívání k ní došel a sledoval trávu před sebou.
     Mák byl vytrhaný.
     "Takže je to opravdu ona." řekl zamračeně.
     Gepardka se nadchla.
     Pak zklamaně zavrčela a stiskla tlamičku.
     Otočila se.
     "Ne. To ty jsi zrádce, Stmívání."

Šoukující odhalení je tady. 🤤😖
Měla to být zástupkyně a teď Gepardka prostě řekne ne, to je zní moc jednoduše... Asi jsem vám to ještě víc zamíchala, xD.

A vlastně tu mám ještě něco! :D
Mám narozeniny, takže vychází speciál. Je to můj úplně první komiks, takže jsem trochu nervózní... (Škoda, že watt tak zhoršil kvalitu.)
Ale doufám, že se bude líbit.
Je to něco jako 'trailer'na příští kapitolu.

Mějte se, nebudu vám kazit napětí.
>:D