Flekatá cizinka

15. Kapitola

     Pět koček vyšlo z doupěte léčitelky.
"Teď se dozvíme, co se děje." mňoukla zapáleně Proužka.
     "Jsi si jistá, že to chceš vědět?" sekl po ní sarkastickým pohledem Stmívání.
    "Jo." kývla odhodlaně.
    Než mohl někdo něco dodat, přiblížili se k nim dvě zrzavé kočky.
    "Co se stalo Hnědofouskem?" zeptla se Lvíčka, jakmile k min došla a s ní Zlatoouško.
    "Liška." odpověděla jednoslovně Černotlapka. "Myslím, že by jsme to měli vysvětlit celému klanu." mňoukla chladně, než se zástupkyně stihla zeptat na něco dalšího.
    Lvíčka na ně jenom kývla.
    Pak si je odtažitě přemeřila.
    "Nevíte... co se děje?!" řekla opatrně.
    "Jestli sis nevšimla, před chvílí jsem přišli." vyhrkla podrážděně Proužka.
    Lvíčka se zadívala k debatujicím kočkám.
    "Máme tu zrádce." zavrčela bojovně.
   

🐾

    Gepardka se překvapením rozšířily zorničky a zalapala po dechu.
    "Zrádce?" zopakovla zamračeně.
    "Jak jste na to přišli ?!!" zeptala zadumaně se Černotlapka.
    "Pojďte za mnou." otočila se bez dalších poznámek Lvíčka. Nedůvěra ve vlastní klan ji zřejmě zasáhla víc, než byla ochotná ukázat.
   Dokonce i Proužka a Stmívání neměli poznámku a bezeslova šli za ní. Došli ke keřům, ve kterých byl hlídaný zajatec.
   Už tu nebyl, zbyl jen od noci starý pach. A vůně, opravdu velmi jemná vůně někoho z klanu, teď už těžko říct koho.
    "Někdo..." začala chápat Proužka.
   "...mu pomohl zdrhnout." Zasyčel Chladný stín a jeho tón dělal čest jeho jménu.
    "Kdo by to udělal?" řekla zamyšleně Lístka.
    "Prozradit se tím, že budeš pomáhat tomu zablešnému pitomci? Vážně!?" ucedil Stmívání a v jeho obličeji už nemohlo být víc pohrdání.
    "Těžko říct proč." sedla si Lvíčka a prohlížela si místo. "Ta kočka mohla mít dost důvodů. Třeba ho znala, nebo... se chtěla pomstít klanu, nebo s nimi spolupracovala a..." ztichla, protože různé možnosti a kombinace si každý uměl domyslet sám. "Není teď důležité proč, ale kdo."
     "Odhalíme tu kočku." uslyšeli pevný hlas velitele. "Teď musíme ujistit klan, že se s tím vypořádá." Došel k Lvíčce a otřel se o ní. 
     "Ano." řekla rozhodně. "Ale spousta z nás je ještě na lovu..."
     "Teď ten zrádce nic neprovede." konstaptoval. "A kdyby zdrhl, usnadní nám práci. Nemá teď důvod riskovat. "
     "Ale... co když ano?" zeptala se pesimisticky Lístka.
     Na tuhle otázku nikdo neznal odpověď. Nebo... to neřekl.
     "Kde je vlastně Hnědofousek?" napřímil se najednou Barevný měsíc. "Šel s vámi ne?"
     "Ano, ale zranil se a je u léčitelky." řekl Stmívání.
     "Vysvětlíte mi to?" obrátil se na ně velitel. Gepardce se zdálo, že vážně potřebuje něco dělat. Tedy, kromě věnování se myšlenkám, kdo by to mohl být.
     Jako všichni.
     "Samozřejmě." přikývla trochu otráveně Proužka. Přecejenom se tomu asi nevyhnou.
     "Ale nejsme tu všichni." dodala zamračeně Gepardka. "Noční světlo a Ohnivka chybí. Pomohli nám."
    Lístka si nebyla jistá jestli s nimi může jít a tak, i když byla zvědavá, vydala se ty dva najít.
    Rozešli se pomalu k doupěti Barevného měsíce. Měsíc se opět váhavě otřel o Lvíčku a ambiciózní zástupkyně se na něj odhodlaně usmála.
    Vstuopili do doupěte, zatímco ke vchodu přiběhl Noční světlo s Ohnivkou.
    Velitel se usadil proti nim a vyzval je.
    "Šli jsme na tu válečnou výpravu, jak nás poslala Lvíčka. Ale když už jsme mysleli, že ji máme jsme uviděl Stmívání malé stopičky." Začala Černotlapka.
    "V tu chvíli už jsme nemohli utéct, protože liška se objevila za námi a my se jí museli přeprat." vyhrkla Proužka.
    "Vyprávím já." usadila ji ledovým pohledem Černotlapka. "Liška byla odhodlaná neutéct a zranila Hnědofouska. V ten moment Gepardka dostala nápad - nalákat ji na druhou stranu potoka pomocí těch liščat. Takže se pro ně se Stmíváním vypravila." odtušila chladně.
   "Jenže my jsme to mezitím z liškou málem nezvládli. Když koneč - když vyběhli z liščaty z lesa, liška se rozběhla rovnou za nimi a Já s Jiskrou jsme ji nezvládli... udržet.Takže zustali uvěznění na druhém břehu a skočili do řeky. Stmívání se chytnul kamene a zíral na svět kolem, zatímco Gepardka doplavala na břeh, ale nemohla se dostat nahoru a proud ji táhl k lišce. "
    Gepardce v hlavě nepříjemně  zasvítilo. Já a Jiskra. Myslí si, že za to, že byl Hnědofousek skoro v bezvědomí můžu já. Zklamaně zavřčela. Ale.... Neprojevovala jinak tichá kočka svoje emoce moc?
   "Takže jste byli někde u brodu.?" ujasňovala si Lvíčka zamyšleně.
   "Já ani Jiskra jsme se k ní nemohli dostat, protože mezi námi byla ta liška. A pak se tam u ní znenadání zjevila Proužka -"
    "Jakto?" zeptal se najednou velitel.
    Tahle otázka nezajímala jen jeho.
     Gepardka zvědavě vztyčila uši.

Další část. Wow! Doufám, ze se vám to nezdá moc rychlé a zmatené. 😅
Už k příběhu. Tak co, přibyl nám tu zrádce... Nějaké nápady? Může to být kdokoli... Moc otázek jsem vám neodpověděla, ale v další části už odpověd bude a i nějaké to drama. :3