Flekatá cizinka

34. Kapitola

      Gepardka přišla z lovu spolu s ostatními. Rozhlédla se po táboře a zamračeně se zastavila pohledem na Stmíváním, který obědval na druhé straně tábora.
     Máchla ocasem a vydala se odložit úlovky.
     Stmívání se melancholicky zvedl a někam se vydal.

🐾

     Táborem panovala ponurá nálada. Gepardka mezitím odkládala ranní úlovek a poslouchala, co si ostatní povídají. Její myšlenky se toulaly jinde. Zlatoouško se na ní ustaraně podíval.
     Najednou se ale ozvalo tiché mnouknutí a přiběhla k nim Ohnivka. "Probouzí se!"
    Válečníci zaskočeně zvedli hlavy a vydali se za ní.

    Listovločka se prodala davem a vyděšeně zalapala po dechu, když to uviděla. "Vezměte ji ke mě! Možná se ještě něco dá udělat!" vyhrkla v šoku, i když se příliš nezdálo, že si to myslí.
     Zaúkolovala několik koček kolem a za chvíli už byla Černotlapka u ní v doupěti a Ohnivka přinášela pavučiny.
     Léčitelka se na Černotlapku beznadějně podívala. Statila hodně krve a zranění nevypadalo vůbec dobře. Nejspíš už byla všemi tlapka v hvězdném klanu...
     Povzdechla si a dala se do práce.
     O nějakou dobu později už byla rána obmotaná pavučinami a rostlinami proti zanícení. Nebylo však ani zdaleka jasné, zda neumře.

     Kočky vešly do léčitelského doupěte a zastavily se.
     Opravdu se jí to podařilo!
     Gepardka se nadšeně dívala na krémovo černou kočku, která ji v poslední době způsobila tolik problémů a do tolika se dostala.
     Černotlapka se pomalu nadchla a podívala se zmateně kolem.
     "Co tu dělám?" vydala že sebe odtažitě a sykla. Rozhlédla se po doupěti. Pomalu si uvědomovala, co se stalo.
     "Kdo se mě pokusil zabít?" zavřčela tiše, jelikož se jí špatně mluvilo.
     To byla opravdu jen řečnická otázka. Všichni věděli, že je. Jedinou nevyřčenou bylo, proč přesně...
     "Zrádce." procedila mezi zuby Gepardka a ostatní s ní pohledem souhlasili.
     Stmívání je od pohledu zamračeně sledoval s nečitelným výrazem.
     Černotlapka se bolestně zašklebila, ale její otázka byla spíš ujištění. "Musím ho -"
      "Nikam." přerušila ji starostlivě Listovločka. "Právě ses probudila a máš zatím nezahojené zranění, které by při pohybu zase začalo krvácet!"
     "A nejde jenom o tohle." pokračoval Zlatoouško zamyšleně. "Někdo se tě pokusil zabít."
     Dopředu se prodrala zástupkyně. "To je pravda! Zatím nevíme proč, ale příště už by to nebylo možná. Proto nechci, abys kamkoli pryč odcházela, i když si už budeš myslet, že to zvládneš. Jestli byl někdo ochotný vraždit, může to udělat znovu, pokud zjistí, že to nevyšlo." řekla starostlivě.
     "Proto se nesmí dozvědět, že jsi naživu."
     Stmívání stiskl tlamičku.
     "Nesmíš se někde ukazovat." řekla Gepardka, ale moc tomu nevěřila. Přecejenom, už to ví.
      "Nevšimla sis nečeho?" zeptal se odměřeně Stmívání z odstupu.
     Gepardka sebou překvapeně trhla a tiše soptila. To je drzost! Samozřejmě, že jeho otázka dávala smysl.
     Černotlapka se rozmrzele ušklíbla. "Procházela jsem se kolem tábora, pak jsem uslyšela šramot a... a- " Černotlapce se zůžily zorničky. "A neviděla jsme nikoho." dodala potom.
     Válečníky to sice úplně nepřekvapilo, ale rozhodně to nebyly dobré zprávy, které čekali.
    Po ještě několika otázkách se rozhodli nechat Černotlapku odpočívat. Vyšli z doupěte a vydali se buď na lov, nebo odpočinout si po lovu ráno.
    Gepardka si smutně sedla na mýtinku a přemýšlela. Takže Stmívání ví, že je Černotlapka naživu. To v tuhle chvíli Gepardku až zas tak neznervózňovalo, teď bude nějakou dobu v táboře a navíc už nepředstavuje nebezpečí, protože nyní už vyšetřovat němůže. Přemýšlela kolik o tom asi ví Deštovák a Temný měsíc. Řekne jim Stmívání o Černotlapce? Nakolik si věří?
      Samozřejmě, že už zpochybňovala jeho slova a loajalitu ke komukoli. Co když jí lhal a ve skutečnosti je opravdu na straně Temného? Dokázal nechat opravdové emoce pro sebe... Ale proč by potom chytil toho válečníka? Proč by hrál na obě strany? Proč by jí potom pomáhal? Vypdalo to, že Temného měsíce opravdu nesnáší. Až tak, že by udělal cokoli, aby ho porazil?
     Co může teď udělat ona? Myšlenky se jí v hlavě proplétaly.
     Zlatoouško k ní tiše přišel a sedl si vedle ní. Bylo mu jasné, proč je Gepardka smutná, útok na Černotlapku tak trochu zasáhl většinu. Tohle bylo něco jiného než sabotáž, tohle byl chladnokrevný pokus o vraždu. A nejhorší bylo, že nikdo nevěděl, proč zrovna Černotlapka a kočky se bály, jestli se to příště nestane jim. Zatímco dřív všechno hlídání kolem zrádce brali s obezřetností a opatrností, teď už nikdo nechodil nikam daleko sám.
    Zlatoouško se na něco zeptal a začali si povídat. Mezitím se k nim blížila Proužka a sedla si k nim.
Pak na chvilku stichli.
    "Nevíš, co je se Stmíváním?" zeptal najednou se zamyšleně Zlatoouško.
    "Je sarkastičtejší a uzavřenější než obvykle." dodala ironicky Proužka. "Pokud je to teda možné."
    Gepardka si trochu jízlivě povzdechla. "Nemám tušení."

🐾

     Prozkoumávala místo útoku na Černotlapku. Nevěděla, kde začít a tak se vydala sem s otázkou, jestli něco objeví. Za to nic nedala.
     Pak si všimla kousek dál v zasychajícím bahně stopy. Přišla blíž, ale dávala si pozor, aby nic nepošlapala.
     Kočičí stopy už byly deštěm napůl zničené, takže jako důkaz byly k ničemu. Mohly dokonce patřit Černotlapce. Pozorně si ale prohlížela případné vodítko. Vedly směrem ještě více za tábor.
     Zvedla hlavu a pozorně se rozhlížela dál.
     Musím ho zastavit, přemýšlela Gepardka.
     Jeho, i Temného měsíce.
     Znovu si přehrávala informace v hlavě.
     "Sakra!" vyhrkla pak.

     "Je čas aby ses s někým seznámila."
     "Vezmu tě za zástupcem velitele tuláků."
     "Když půjdeš dost daleko za mnou, tak si tě nevšimne. Gepardko, nesmí tě zahlédnout ani koutkem oka."

     Věděl to.
     Věděl, že si jí Deštovák všimne.
     Byla to pojistka...!
     Předtím znali všichni komplici jako zrádce pouze Stmíváního. Pokud by ho práskla, neměl by nejmenší důkaz, že v tom byla s ním.
     Ale pokud ho udá teď, on prozradí svého šéfa, který už o Gepardkce od Deštováka ví, a s ním i Deštováka.
A ti Gepardku. Nebo budou chtít, aby jim pomohla utéct.
     Němuže Stmíváního zastavit, aniž by to nezasáhlo ji!
     Takže ho musí usvědčit z pokusu o vraždu Černotlapky, uvědomila si. Jenže jak, když je důvod zase spojený s ní? A bez tohohle dílku to budou jenom obvinění...
      Musí pracovat dvakrát víc, aby vrátila věci na místo. Nikdo není v bezpečí, dokud je poblíž...
      Neví, jak a neví kdy, ale dokáže to! Odhalí Stmíváního a přemůže zlého velitele, zavřčela pro sebe odhodlaně.
      Stmívání složil deprimovaně hlavu do tlapek. Pak ji zvedl a zamračeně se díval na Gepardku.
      Nikdy.

Takže další kapitola je tady!
Mimochodem, v médiích máte ilustraci k minulé kapitole.

Omlouvám se za ten šok. 🤯😭😊
Uhg... Jak už jsem zmiňovala, Černotlapčinu smrt jsem tam prostě dát musela, ale na druhou stranu...!
Tak trochu jsem to zařídila jinak.

Co si o tom myslíte?
Podaří se Gepardkce najít důkazy na Stmíváního, nebo vyhraje on?
Komu držíte palce?
Co bude dál?