Flekatá cizinka

22. Kapitola

   "Nelíbí se mi to. Bylo řečeno, že pátrání po zrádci odvede pozornost, ne že ti tady budu muset zachraňovat život." zavrčel nadřazeně velitel vesnických. "Jsem sklamaný, že se o sebe můj prvotřídní špeh nedokáže postarat bez mojí pomoci."
    Z hranou lítostí se podíval na druhou kočku.
    "Ano, ale plán se zvrtl a asi chystá se něco, na co logicky nestačí jedna kočka. Jak už bylo řečeno." řekl zrádce s ledovým klidem.
   "Chci si tě mít po boku až do naší výhry, ale začínáš dělat chyby." zavrčel nenávistně velitel a přiblízil se vyhružně k druhé kočce.
   "Podražím svoje přátele a říkám ti o každé věci a pořád můžeme pokračovat v plánu." řekl zrádce záříc odhodláním a koukal se velitelovi přímo do čerohnedých očí.
   "Jenže jsou věci, které nejdou zastavit, jenom využít. Pochybuju, že najdeš jinou možnost. Máš jenom dvě." druhá kočka odhodoaně zvedla oči.
    "Buď mi pomůžeš a všechno vyjde, nebo mě v tom necháš plavat, oni na to přijdou, já jim tě prásknu - i kdyby nebyl můj úmysl tě po tom všem prozradit - a ty můj můj kožich můžeš použít jako podestýlku v nějaké díře, kam budeš muset zrdhnout!" zavrčel zrádce.

🐾

    "Já to nebyla."
     Proužka ji naštvaně ignorovala a pak šviha hlavou a hodila tím Gepardku od vchodu doprostřed tábora.
     "Co se tu ksakru děje?" Gepardka se ohlédla a snažila se marně přimět Proužku, aby jí pustila. "Vysvětlete to." procedila mezi znechuceně flekatá kočka a odhodlaně čelila nenávistným pohledům.
     "Poslouchej, lhářko." řekl pohrdavě barevný měsíc. "Přijmuli jsme tě sem, ale s tebe se vyklubala pororadná zrádkyně."   
     "Nejsem zrádkyně." zdůraznila příkře. "Hodláte mě obvinit bez přímých důkazů z něčeho, s čím nemám naprosto nic společného."
     Gepardka si povzdechla a pak se zadívala veliteli do očí.
 
     "Jasně, všichni rozumí?" zeptal se velitel.
     "Obviníme Gepardku, nastane chaos a zrádce bude myslet jenom na to, jaké má štěstí. V tu chvíli se nepokusí s takovým množstvím koček kolem nepozorovaně vytratit, navíc, když to bude Barevný měsíc z oznamovací skály sledovat." řekla Proužka.
     "Je to jednoduché." protočila očima. "Ve dne nic neuhlídame, takže se mu to musí říct večer. Pak budeme jednoduše sledovat všechny případné východy a čekat, až se zrádce pod tlakem pokusí vyplížit. Já hlídám u 'vězení', Lvíčka u hlavního vchodu, velitel u keře u svého doupěte a Stmívání u velké mítinky mezi doupětem." řekla. "Nebylo by jednodušší hlídat prostě jenom doupě válečníků?"
     "Zrádce musí mít pocit, že téměř vyhrál, ne že ho kontrolujeme." zavrčela rezignovaně Lvíčka.
     "To už jste s Gepardku opakoval asi dvacetkrát, když jste to odůvodňovaly." neodpustila si Proužka posměšek.
      Tým ji sjel pohrdavým pohledem.
      "Jsem zticha." usmála se.
      "Kdo zrádce uvidí, dojde pro zbytek a chytíme ho při činu." ukončil diskuzi velitel a z hluboká se nadechl.
      "Jdeme na to." usmála se pozitivně Gepardka. "Plánujeme povést celý klan, označit mě za zrádkyni a celou dobu to ovládat... Takže co by se tak mohlo zvrtnout?" uškíbla se sarkasticky.

      Zamrkala a pak zdánlivě klidně pozorovala zbytek koček. Jejich chvílemi vyděšené, překvapené, jindy ledové nebo plné směsi vzteku a zmatení.
      Jako Zlatoouškův.
      Pod chladným, odtažitým výrazem se občas mihl i jiný pocit - jakoby nechtěl ničemu věřit. Známé zmatení a nenávist k situaci, překvapení, když se zamračeně díval na velitele. Jakoby tomu nevěřil. Ne jakoby si nechtěl připustit, že zrádce může být jeho přítel. Jakoby něco bylo špatně.
     Zmateně udělal krok dozadu.
    Gepardka se v duchu provinile usmála, pak sklopila pohled a dojatě se zaškelbila. Milý Zlatoouško. I když je dost inteligentní, aby dokázal všechny kroky zrádce pochopit, vždycky se snaží být ten dobrý.
     Gepardka zavřela oči a pak zmateně zavrčela.
     "Nic jsem proti vám neudělala, ale teď už o tom začínám dost uvažovat." 
     "Proč si se teď vytratila ostatním z dohledu a mluvila s těmi toualvými kočkami?" zavrčel velitel.
      Gepardka rozrušeně prskla. "Nevím... O čem to mluvíš."
      "Skutečně?" zasyčela odtažitě Proužka. 
      "Ano."
      "Takže Stmívání a já máme špatný zrak?" odtušila ledově.
      "To není moje vina." otevřela naštvaně tlamičku a zasyčela. "Jsem tu teprve půl úplňku, poslouchám všechny pravdila vašeho Hvězdičkového klanu a stejně nebudu nikdy dost dobrá! Já se jenom snažím pomáhat!!!"
     "Ne, ty se za našimi zády bratříčkuješ s našimi nepřáteli." ozval se chladně velitel.

     "Ale je tu menší logický problém." poznamenala a pak s provinilým syknutím obrátila pohled k ostatním. "Ne že bych nevěřila sobě, nebo stavěla osud klanu pod můj, jenže pokud to nevyjde, budu před celým klanem oficiálně prolhaná mrcha a to nedopadá dobře." sarkasticky se ušklíbla a nervózně trhla ocasem.
     "A co se prostě někam schovat?" navrhl chladně velitel.
     "Je to riskantní." zamrkala unaveně Gepardka. "Navíc budu pryč od všech a všeho dění."
    "Ale to bude i pobyt v táboře." namítl Stmívání a nastvaně se zamračil.
     "Mohla by mezitím najít jejich úkryt." navrhl velitel.
     "To už jsem zkoušela." pronesla znuďeně jakoby mimochodem Gepardka. "Jenom nebyl důvod se o tom zmiňovat."
     "Cože? Bylo to vysoce riskantní." zavrčel rezignovaně velitel.
     "Lvíčka tvrdila, že ne." oponovala  Gepardka.
     "Bylo to riskantní, ale nevyšlo to." povzdechla si Proužka. "Co bude další věc? Neptala ses jich na svačinu?"
     "Hlavní je teď vymyslet něco, pokud se to nepodaří a budeme potřebovat druhou cestu." připomněla nakvašeně Lvíčka.
     "Jasně." odtušil Stmívání zamyšleně. "Všichni budou vědět, že si obviněná že zrádcovství. Jedině my a pochopitelně zrádce s vůdcem těch koček budeme vědět, že jsi obviněná neprávem. Barevný měsíc samozřejmě nemůže říct: 'všechno to byla sranda', protože by ztratil ten poslední kousek autority, takže..." zvědavě se na Gepardku podíval. "Co toho využít?"
      "Ugh?" vyhrkla překvapeně Proužka.
      Stmívání zapáleně pokračoval. "Nechci být nevděčný, že to na sebe Gepardka vezme - i když, u ní jsou k dispozici koneckonců aspoň nějaké důkazy - ale je to obrovská možnost. Představ si to - celý klan tě chvíli po tom, kdy jsi tam najednou začala patřit najednou nenávidí a doopravdy k tomu nemá důvod. Musí to být jako rána do zad. Jakoby tě zradili oni. Nenávist, ublížění, smutek, vztek, pomsta... A motiv pořádně jim to vrátit, ne?"
      Gepardka s Lvíčkou pomalu začaly chápat, kam tím míří a u Proužky bylo vidět, jak jí to šrotuje v hlavě.
      "Takže kdyby se to hezky rozhlásilo a ona po pár dnech zdrhla, nebude se nikdo divit, že se přidává k našim nepřátelům." navrhl zamračeně Stmívání a pak se trochu provinile podíval se na Gepardku.
      "Poslat mezi toulavé kočky Gepardku jako špionku?" vyhrkla zamyšleně Lvíčka.
      "To už mě napadlo. Mít vlastního špeha." ozvala se zamračeně Gepardka.
      "A?" zeptal se Stmívání.
      "A nelíbí se mi to!" zavrčela. "Pochopitelně." odtušila.
      "Jenže pokud se jí odtamtud pokusí něco zjistit, bude to užitečné. Dokonce by se tak se zrádcem možná mohla poznat tváří v tvář." přemýšlela rozrušeně Lvíčka nad všemi možnostmi, které se najednou nabízely. "Ale stačí jeden chybný krok a je po ní."  zavrčela.
      "Lehké to nebylo nikdy." odtušila pobaveně Gepardka a zamyšleně vrhla pohled na ostatní. "Neriskovat všechno, na čem ti kdy záleželo, nebyla by to zábava." zazubila se vzrušeně.
      Zvládne to.
      Zvládne to všechno, usmála se odhodlaně na ostatní.

Tak další kapitola! Přesně 1205 slov. Co vy na to? Asi jste už pochopili, že kurzívou používám pro vzpomínky. Líbí se vám? Moc děkuji za 3 tisíce přečtení, doufám, že vás moje kniha bude bavit i dál, ať už jste ji právě začali číst nebo jste tu už od začátku. Tím bych vám taky chtěla poděkovat, že mě už tak  dlouho podporujete. Strašně ráda čtu vaše komentáře. ️💙