Flekatá cizinka

40. Kapitola

      Stmíváního pohled byl jasný.
Pomalu, skrytě zavrtěl hlavou. "Ne. Nebuďte naivní."
     Nejsem, ale... Ale jinak tě zabije!
     Pomyslela si bezmocně Gepardka. Měla o něj takový strach, jaký si kdy nepředstavovala že bude o někoho jako on mít.
     To ale udělá každopádně, pokud ho nezastavíme, proběhlo jí rychle hlavou.
     I kdyby všechno vzali, i kdyby před ním třeba klečeli, jakou mají naději, že by pomohlo věřit v Temného čestnost?
     Nemají, nad tím neváhala ani vteřinu. Musí něco udělat!
     Gepardka praštila tlapkou do prachu a kamínků, ty se rozletěly do stan a způsobily tak zmatek.
     Všechno se stalo rychle.
"Pusť mě ty hajz-" Stmívání nakopnul Temného, díky čemuž vyletěl o trochu dopředu, jenže velitel ho nepustil a jeho drápy mu projely pravým ramenem.
      Temný měsíc vrhnul překvapený pohled na tlapku od krve a Stmívání se bolestně zhroutil na zem a druhou packou se chytl za krvácející ránu.
      "Stmívání!" vykřikla Gepardka zděšeně a do očí jí vyhrkly slzy.
      Velitel a se koukal na Stmíváního a pomalu si utřel z pravé tlapy krev.
     "Hádám, že tohle už jsme vyřešili." ušklíbl se bezcitně jakoby mimoděk.
     "Ty mizero!" zavřískala Gepardka na jeho účet a v očích se jí zračil strach. Chtěla se k nim rozběhnout, ale Lvíčka jí nenechala a chytla ji.
Než by se tam dostla, Temný by to dokončil.
      Obě válečnice zíraly jako zasažené bleskem a zástupkyně ji pustila. 
      Stmívání se na zemi třásl, pevně tisknul čelisti a držel se tlapou za krvácející rameno.
      "Ale copak? Tobě na něm opravdu žáleželo?" pronesl Temný měsíc.
      "No, i tak stejně umírá."
      "Prosím! Nezabíjej ho!" vyhrkla Gepardka.
      "Vzdejte se a popovídáme si o tom." zavřčel necitelně Temný.
     Gepardka stiskla čelist a bolestně je sledovala, hlava jí třeštila.
     Jenom dlouze vydechla a dívala se před sebe. Obě strany věděly, že to není možnost. Nikdy nebyla.
     Stmívání dopáleně syčel. Přestal sebou škubat, zavřel oči a nadechl se.
"Všichni mě..."dostal ze sebe.
     Pak kopl do Temného a odrazil se od něj. Dostal se ke Gepardce a Lvíčce.
     Temný překvapeně vydechl.
     Stmívání se pomalu, těžce zvedl.
"Všichni mě podceňujete!" zavrčel rozzlobeně se zaťatými zuby.
Gepardaka se na něj nadšeně a zároveň ustaraně podívala.
     Stáli proti sobě.
     Na jedné straně Temný měsíc a Deštovák, na druhé Lvíčka, Gepardka a Stmívání.
     "Vida..." poznamenal Temný. "Asi vás budu muset do temného lesa doprovodit osobně!" vytasil drápy znovu.
     Válečníci se přikrčili.
     Temný měsíc se odrazil, vrhnul se na zástupkyni a Gepardka se rozmáchla tlapku, aby ho zastavila.
     Deštovák mezitím zaútočil na Stmíváního.
     "Vždycky jsme věděl, že jsi podrazák." vyprskl Deštovák a nenávistně vytáhl drápy.
     "Radši budu to než být vrah!" odsekl Stmívání.
      Zástupce se přezíravě uchechtl a vytáhl drápy. "Tak ty nemáš dost?" 
     Stmívání zavrtěl hlavou. Kdyby byl Deštovák pozornější, všiml by si jak se Stmívánímu přestává točit svět okolo a znovu zaostřuje vidění. "Nemysli si, že tentokrát vyhraješ." odsekl a zaútočil.
      "Koukni se kolem. Mohl jsi zvítězit spolu s námi, ale sám to víš. Když něco chceš, musíš to opravu chtít. Za každou cenu!" Deštovák odrazil Stmíváního útok, sklonil hlavu a zrychleně vydechoval.
      Pak vyprskl trochu krve a pohlcen nenávistí stiskl nenávistně zuby.
      Tak zoufale toužil po tom získat slávu, uznání a moc. Byl tak blízko k tomu dostat to, s neústupným odhodláním a krví na svých tlapkách, ale tenhle opovrženíhodný, zbabělý idiot mu v tom bránil.
      "Ty nevíš, co všechno jsem udělal, abych tohle dokázal. Nedokážeš si představit co jsem musel provést, když ty všechno v životě dostaneš jen tak a mě to nikdy neblo dané! A nebudu se držet zpátky!" zavřískal a v očích se mu šíleně zablísklo.
      "Sotva se držíš na nohou. Zemřeš právě teď a tady."
     "To je věc názoru." odsekl Stmívání a soustředil se na bojovou techniku. Gepardka by se divila, jaktože vůbec stojí na nohou, ale to byl prostě on.
     Jeho nepřítel se překvapivě zasmál.
     "Hraješ si na hrdinu?" uchechtnul se nadřazeně Deštovák a udělal krok dopředu, stojící těsně u Stmíváního. "Dostal ses tak daleko, tak proč to teď všechno zahazuješ?" zavrčel podráždeně ze zhora.
     Stmívání se na něj popuzeně díval.
     Zástupce se uchechtnul. "Moc rád bych tě praštil, ale to by tě tak nepřesvědčilo. Něco ti řeknu, takže poslouchej.
     Možná si myslíš, že je tu jiný způsob, ale musíš vědět, že pokud pořád spořádaně čekáš, nikdy nedostaneš, co chceš. Musíš za tím jít, někdy se prostě pravidla musí změnit." prsknul popuzeně.
    "Udělám cokoli, abych se dosadil na první místo. Pokud to nezvládneš, můžeš si jít zpátky hrát na hodného válečníka!
     'Chci je chránit?' Nebuď pošetilý, po všem tom si o sobě pořád myslíš, že jsi ten dobrý?
    Od kdy se stará trojitý agent o pocity těch, které zarazuje?! Od kdy jsi takový hypokrat? Od kdy jí máš rád?!
     Touhle cestou skončíš jedině špatně. Ale jsetli to tak preferuješ... můžeš být dál bezvýznamným pitomcem!"
     Stmívání si s ním měřil ledově chladný pohled.
     "Ale má to jednu výhodu. Teď už tě můžu zabít." řekl s úšklebkem tiše Dešťovák. 
     "Zabít mě?" prohlásil pohrdavě Stmívání.
     "Mám se snad bát? Prosit, abych se k vám mohl přidat zpátky? Tche... Stejně by ses o to dříve či později pokusil."
     "Já jsme tohle měl vždycky v úmyslu. Můj život se měnil, ale tohle bylo jisté." odsekl šedivý válečník. Měl skutečně rád jeho přátele a hodlal to udělat pro ně. Pro Gepardku, pro jeho sestru, bratra, pro Lvíčku, Zelenotmu, Zlatoouška i ostatní.
     "A nebude tak snadné se mě zbavit, jak jsi si myslel. Čistě náhodu jsem totiž jedním z nejlepších bojovníků." Stmívání, tvrdě ignorujíc jeho ruďě zbarvené rameno, udělal z nebezpečným zábleskem v očích krok k Deštovákovi a řekl:
     "Poslouchej mě jednou ty, můj příteli. Nevzdám se, sakra, když mi nevěříš. Budu bojovat, dokud vás nezničím i kdyby to bylo to poslední, co udělám!" zavrčel Stmívání a ujistil ho. "A pokud se mi něco stane, nebudu jediný!" skočil proti Deštovákovi.
     Mezitím Temný měsíc bojoval s Gepardkou a Lvíčkou.
     "Myslíte, že můžete něco změnit?" zavrčel Temný měsíc. "I když vyhrajete tuhle bitvu, pořád mám armádu!"
     Gepardka se ušklíbla.
     NE.